JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

DVĚ
OBJEVENÍ
ZÁKLADNÍHO DOBRA
Náš život se může stát účinným a dokonce nádherným,
pouze tím, že jsme na místě. Uvědomíme si, že
jsme schopni sedět jako král nebo královna na trůně.
Tato královská situace navozuje důstojnost, která
pochází z toho, že jsme tiší a prostí.
VELKÁ ČÁST CHAOSU VE SVĚTĚ probíhá proto, že lidé neoceňují sami sebe.
Když sami k sobě nerozvinou sympatii a jemnost, nemohou v sobě
prožít harmonii ani mír a pak to, co promítají do ostatních, je také
neharmonické a zmatené. Místo toho, abychom ocenili svoje životy,
často bereme svou existenci jako něco zaručeného nebo ji shledáváme
depresivní a zatěžující. Lidé vyhrožují spácháním sebevraždy,
protože nedostali od života to, co si myslí, že by si zasloužili. Vydírají
ostatní hrozbou sebevraždy a říkají, že se zabijí, když se určité věci nezmění.
Je samozřejmé, že bychom měli svůj život brát vážně, ale to neznamená,
že bychom se měli dostat na pokraj katastrofy proto, že si
Ibudeme stěžovat na svoje problémy nebo že se budem mračit na svět.
jZa pozvednutí svého života musíme přijmout osobní zodpovědnost.
Když se neodsuzujeme a netrestáme, ale více se uvolníme
já oceníme svoje tělo a mysl, začneme mít kontakt s podstatou zá-

kladního dobra v sobě. Je tedy nesmírně důležité, abychom byli
ochotni se sobě otevřít. Když rozvineme k sobě citlivost, umožní
nám to vidět přesně obojí, jak svoje problémy, tak svůj potenciál.
Nebudeme mít pak pocit, že musíme svoje problémy ignorovat nebo
svůj potenciál přehánět. Tento druh laskavosti k sobě a ocenění
sebe jsou velmi nutné, neboť poskytují základ pro pomoc sobě
i ostatním.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Podstata bojovnictví nebo podstata lidské statečnosti znamená,
že se nikomu a před ničím nevzdáváme. Nikdy nemůžeme říci, že
jsme se my nebo někdo jiný úplně rozpadli na kusy, a stejně tak to
nemůžeme říci o našem světě. Během našeho života ve světě budou
velké problémy, ale buďme si jisti, že v průběhu našeho života nedojde
k žádné katastrofě. Můžeme tomu zabránit, je to na nás.
Můžeme začít tím, že zachráníme svět před zničením. Proto existuje
vize Shambhaly. Je to představa, která existuje po staletí: zachráníme
svět tím, že mu budeme sloužit. Ale zachránit svět nestačí.
Musíme také pracovat na vytvoření osvícené lidské společnosti.
Místo toho, abychom v této knize předkládali nějakou utopii,
jak by osvícená společnost mohla vypadat, probereme zde základ

osvícené společnosti a cestu k ní. Když chceme světu pomoci, musíme
vykonat osobní cestu - nemůžeme jen spekulovat a teoretizovat
o svém osudu. Je na každém člověku, aby sám zjistil, co osvícená
společnost znamená a jak může být uskutečněna. Doufám, že
seznámení s cestou bojovníka Shambhaly k počátku tohoto objevu
přispěje.

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
Jako lidské bytosti jsme v podstatě probuzení a můžeme skutečnosti
porozumět. Nejsme svými životy zotročeni, jsme svobodní.
i V tomto případě být svobodný znamená, že máme tělo a mysl a můžeme
se pozvednout, abychom se skutečností zacházeli humorným
a důstojným způsobem. Když zvedneme hlavu, zjistíme, že celý vesmír,
včetně ročních období, sněžení, mrazu, ledu a bláta - s námi
účinně spolupracuje. Život je humorná situace, ale přitom se nám
neposmívá. Časem objevíme, že se svým světem můžeme zacházet
a můžeme s ním zacházet správně, plně, náležitě a přitom jemným
způsobem.
Objev základního dobra není žádná zvláštní náboženská zkušenost.
Je to spíše pochopení, že skutečnost lze přímo prožívat a můžeme
s ní a se světem, v kterém žijeme, pracovat. Když v našich životech
prožíváme základní dobro, máme pocit, že jsme inteligentní,
důstojní lidé a svět není hrozbou. Když cítíme, že náš život je
pravdivý a dobrý, nemusíme klamat sebe ani ostatní. Můžeme vidět
svoje nedostatky bez pocitu viny a neschopnosti. Současně můžeme
vidět svoji schopnost rozšířit dobro na ostatní. Můžeme říci
pravdu přímo, zcela otevřeně, ale současně pevně.

Obě tyto situace jsou pokusem získat něco dobrého, něco skutečného.
Když jsme bohatí, jsme ochotni za to zaplatit tisíce dolarů,
když jsme chudí, jsme ochotní tomu obětovat život. Ale něco je
na obou přístupech chybné.
Problém je v tom, že si začneme v sobě uvědomovat potenciál
dobra a často pak bereme svůj objev příliš vážně. Tolik po dobru
toužíme, že bychom byli schopni pro dobro zabít nebo pro ně zemřít.
Celá věc postrádá smysl pro humor. Ten však nespočívá v tom,
že vyprávíme vtipy, chováme se komicky nebo kritizujeme ostatní
a smějeme se jim. Ryzí smysl pro humor je jenom lehký dotek; neprosazujeme
tvrdě realitu, ale lehkým dotekem ji oceňujeme.
Znovuobjevení tohoto dokonalého a skutečného smyslu pro humor,
tohoto lehkého doteku ocenění, je základem vize Shambhaly.
Když se podíváme na sebe, na svoji mysl a na svoje jednání,
znovu v sobě můžeme objevit humor, který jsme v průběhu života
ztratili. Abychom mohli začít, musíme se podívat na svou běžnou
domácí realitu: na svoje příbory, vidličky, nože, talíře, telefon,
myčku nádobí, na svoje ručníky a na ostatní běžné věci. Není
na nich nic mystického nebo zvláštního, ale když nemáme kontakt
s každodenní všední situací, když nezkoumáme svůj světský život,
pak nikdy neobjevíme humor nebo důstojnost a nakonec ani skutečnost.
Způsob, jak si češeme vlasy, jak se oblékáme, jak myjeme nádobí
- všechny tyto činnosti jsou v širším slova smyslu zdravím. Je to
způsob kontaktu se skutečností. Samozřejmě vidlička je vidlička, je
to jednoduchý nástroj k jídlu. Ale současný rozvoj zdraví a naší důstojnosti
může záviset na tom, jak vidličku používáme. Vize
Shambhaly se nás velmi jednoduše snaží vybídnout k tomu, abychom
pochopili, jak žijeme a jaký je náš vztah ke všednímu životu.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

VYTVÁŘENI OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
Není to jen náhodná představa, že svět je dobrý, ale dobrý je
proto, že jsme schopni jeho dobro prožívat. Můžeme prožívat svůj
svět jako zdravý, jednoduchý, přímý a skutečný, protože naše základní
povaha je ve shodě s dobrem situace. Lidský potenciál pro
inteligenci a důstojnost je naladěn k prožitku zářivosti jasné, modré
oblohy, ke svěžesti zelených luk, ke kráse stromů a hor. Máme
opravdové spojení se skutečností, která nás probouzí a působí na
nás tak, že se cítíme v podstatě dobří. Vize Shambhaly rozvine naši
schopnost se probudit a poznat, že se v nás může projevit dobro.
i Ve skutečnosti se tak již děje.
Ale pak je tu ještě jiná otázka. Můžeme vytvořit pravdivý vztah
se světem, zachytíme záblesk slunečního svitu, vidíme jasné barvy,
slyšíme krásnou hudbu, jíme dobré jídlo nebo cokoli jiného. Ale
v jakém vztahu je tento záblesk dobra k naší stále probíhající zkušenosti?
Můžeme cítit: „Chtěl bych získat toto dobro, které je ve
i mně a ve světě jevů." A tak se honíme ve snaze najít způsob, jak je
vlastnit a udržet. Nebo se můžeme na hrubší úrovni ptát : "Kolik
bych musel zaplatit, abych to získal? Ta zkušenost byla tak krásná,
že bych ji chtěl mít." Základní problém spojený s tímto přístupem
je v tom, že se nikdy nebudeme cítit uspokojeni, i když dostaneme,
co chceme, protože budeme i nadále zoufale chtít. Když se
projdeme nákupními centry velkých měst, jasně tento druh zou-
I falství uvidíme. Mohli bychom říci, že lidé, kteří zde nakupují, ma-
\ jí dobrý vkus, a proto mají možnost uskutečňovat lidskou důstojnost.
Ale na druhé straně to vypadá, jako by byli obklopeni trny.
, Chtějí mít stále víc a víc.
Jiný přístup spočívá v tom, že se pokořujeme a odevzdáváme,
abychom se dostali do kontaktu s dobrem. Někdo nám řekne, že
nás učiní šťastnými, když mu obětujeme život. Když mu věříme, že
má dobro, po kterém toužíme, jsme ochotni si oholit hlavu, nosit
roucho, plazit se po podlaze nebo jíst rukama, abychom se dosta-


li do kontaktu s dobrem. Jsme ochotni prodat svou důstojnost
a stát se otroky.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Objev skutečného dobra pochází z toho, že oceňujeme velmi
jednoduché zkušenosti. Nemyslíme tím dobrý pocit, který máme,
když například vyděláme milion dolarů, konečně dokončíme vysokou
školu nebo koupíme nový dům, ale mluvíme zde o základním
dobru, že jsme naživu - což nezávisí na žádném dosažení nebo naplnění
našich tužeb a žádostí. Záblesky dobra prožíváme neustále,
ale většinou nejsme schopni je uznat. Když vidíme jasnou barvu,
jsme svědky svého základního dobra. Když slyšíme krásný zvuk, slyšíme
svoje základní dobro. Když vyjdeme ze sprchy, cítíme se osvěženi
a čistí, když vykročíme z dusné místnosti, oceníme náhlý závan
čerstvého vzduchu. Tyto události mohou trvat jen zlomek vteřiny,
ale jsou to skutečné prožitky dobra. Probíhají neustále, ale obvykle
je opomíjíme a bereme je jako něco světského a čistě náhodného.
Avšak podle principů Shambhaly je cenné, když tyto chvíle rozpoznáváme
a využíváme je, protože vyvolávají v našich životech svěžest
a neagresivnost - základní dobro.
Každá lidská bytost má základní povahu dobra, která je nezředěná
a je beze zmatku. Toto dobro obsahuje úžasnou laskavost a pochopení.
Jako lidské bytosti můžeme někoho milovat. Můžeme se někoho
něžně dotýkat; můžeme někoho s jemným pochopením políbit. Můžeme
ocenit krásu. Můžeme ocenit to nejlepší z tohoto světa. Můžeme
ocenit jeho živost a svěžest: žlutost žlutého, rudost rudého, zelenost
zeleného, purpurovost purpurového. Náš prožitek je skutečný. Když
je žlutá věc žlutá a my nemáme žlutou rádi, můžeme říci, že je červená?
To by odporovalo skutečnosti. Když slunce svítí, je to možné odmítnout
a říci, že sluneční svit je hrozný? Můžeme to opravdu říci?
Když slunce zářivě svítí nebo nádherně padá sníh, oceníme to. A když
skutečnost oceňujeme, tak na nás opravdu působí. Můžeme vstát ráno
po několikahodinovém spánku, ale když se podíváme z okna
a uvidíme zářící slunce, může nás to dobře naladit. Poznáme-li, že
svět, který máme, je dobrý, můžeme se opravdu vyléčit z deprese.

JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

Ale můžeme být daleko odvážnější. Naše úvahy a myšlenky mohou
překračovat okruh našich domovů, teplo hořícího krbu, starost

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
o děti, které posíláme do školy, každodenní ranní chození do práce.
Musíme přemyslet, jak tomuto světu pomoci. Když nepomůžeme
my, nepomůže nikdo. Jsme na řadě, abychom světu pomohli.
Pomoc ostatním však neznamená, že bychom měli opustit svůj
vlastní život. Abychom mohli pomáhat ostatním, nemusíme se snažit
být starostou města nebo prezidentem země, ale můžeme začít
se svými příbuznými, přáteli, s lidmi kolem nás. Vlastně můžeme
začít sami se sebou. Důležité je si uvědomit, že nemáme nikdy volno.
Nikdy nemůžeme pouze odpočívat, protože celý svět potřebuje
pomoc.
Ačkoli každý má odpovědnost světu pomáhat, pokud se snažíme
svoje představy a svoji pomoc ostatním vnucovat, můžeme tím vytvářet
jenom další chaos. Mnoho lidí má svoje vlastní teorie o tom,
co svět potřebuje. Někdo si myslí, že svět potřebuje komunismus,
jiný si myslí, že svět potřebuje demokracii, někteří lidé si myslí, že
svět spasí technický rozvoj, a další lidé si naopak myslí, že technika
svět zničí. Učení Shambhaly neobrací svět na další teorii. Základní
předpoklad vize Shambhaly je v tom, že dříve, než založíme osvícenou
společnost pro ostatní, je nutné zjistit, co je v nás podstatného,
abychom to mohli nabídnout světu. Proto když chceme začít,
měli bychom vynaložit úsilí na zkoumání vlastní zkušenosti, abychom
objevili, že to, co v sobě obsahuje, má schopnost pomáhat
nám i ostatním v pozvednutí a rozvoji existence.
Když jsme ochotni nezaujatě se dívat, zjistíme, že bez ohledu na
všechny naše problémy a zmatek, bez ohledu na citové a psychologické
zvraty směrem dolů a nahoru, je v existenci lidských bytostí
v podstatě něco dobrého. Pokud neobjevíme tento základ dobra
v našich vlastních životech, nemůžeme doufat, že zlepšíme život
ostatních. Kdybychom byli jen ubohými a bídnými bytostmi, jak bychom
si mohli představovat, že jsme schopni sami vytvořit osvícenou
společnost?

JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

Současný stav světa je středem zájmu nás všech. Je zde bída, hrozba
atomové války, ekologická nerovnováha, sociální, politický chaos
i psychologické revoluce všeho druhu. Svět je v úplném zmatku a vřavě.
Učení Shambhaly je založeno na předpokladu, že existuje základní
lidská moudrost, která může pomoci rozřešit problémy světa. Tato
moudrost nepatří žádné kultuře nebo náboženství, nepochází pouze
z Východu nebo ze Západu. Spise je to tradice lidského bojovnictví,
která existovala v mnoha kulturách a v různých údobích historie.
Bojovnictvím zde nemyslíme boj s ostatními. Agresivita je zdrojem
našich problémů, a ne řešením. Slovo „bojovník" je zde odvozeno
z tibetského patuo, což doslovně znamená „ten, který je statečný".
Bojovnictvím se v této souvislosti míní tradice lidské statečnosti
nebo tradice nebojácnosti. Severoameričtí indiáni takovou
tradici měli a stejně tak existovala ve společnostech indiánů jihoamerických.
V Japonsku představoval bojovnickou tradici moudrosti
ideál samurajů a principy osvíceného bojovnictví byly rovněž známy
v západních, křesťanských společnostech. Král Artuš je legendárním
příkladem bojovnictví v tradici západní a velcí bibličtí vládcové,
takoví, jako byl král David, jsou příklady bojovníků známých
oběma tradicím, jak židovské, tak křesťanské. Na naši planetě Zemi
bylo mnnoho skvělých příkladů bojovnictví.
Klíč k bojovnictví a první princip vize Shambhaly spočívá v tom,
že se nebojíme toho, co jsme. Úplná definice statečnosti zní: nebát
se sebe. Vize Shambhaly nás učí, že tváří v tvář světovým problémům
můžeme být stateční a současně laskaví. Tato vize je opakem
sobectví. Když se bojíme sebe a bojíme se zdánlivé hrozby, kterou
představuje svět, stáváme se krajně sobeckými. Snažíme si postavit
svoje malá hnízda, svoje vlastní zámotky, ve kterých můžeme žít sami
a bezpečně.