Ale zavládlo ticho a tma přebírala úplnou vládu nade dnem. Postupem času se přece jenom začalo objevovat světlo, které vy¬dávala hvězdokupa M 13. Noční nebe bylo poseto hvězdami a najednou jich bylo tolik, že dokonce vrhaly stíny.
Nebylo slyšet vůbec nic, takže se patrně zmýlil.
Rhog znovu vykročil. Levou rukou klouzal po skalní stěně, ale nenacházel ani stopu po jeskyni. Říkal si, že se měl po nějakém takovém provizorním ubytování podívat dřív, než se setmělo. Ted se mohlo stát, že bude muset putovat ještě několik hodin.

Pak ale málem klopýtl. Ruka najednou nenarazila na žádný od¬por. Našel rovnováhu a zůstal stát.
Skalní stěna ustoupila, ale o pět metrů dál znovu pokračovalaTěch pět metrů však...
Rhog už téměř nedoufal, že by našel jeskyni nebo nějakou soutěsku. Upravil si batoh a vklouzl do úzké soutěsky. Myslel si, že bude brzy na jejím konci, ale pak zjistil, že tomu tak není. Stěny se sice zúžily až na čtyři metry odstupu, ale pak se znovu roze¬stoupily. Dokonce velmi. Rhog už je nenahmátl ani neviděl, přestože venku díky novým hvězdám bylo přece jen větší světlo.
Před ním se, jak rozpoznával, už netyčila kolmá skalní stěna, ale rozprostírala se Široká rovina, která připomínala skalní kotel. Nahoře nad hlavou viděl kulatý výřez s tisíci hvězdami.
Toto údolí mělo v průměru určitě takových pět set metrů. A ne¬viděl támhle naproti oheň?
Musel hořet v nějaké jeskyni, protože dokonce viděl i stíny.
Rebelové?
Přátelé? ,
Jeho srdce se najednou naplnilo nadějí. Zapomněl na veškerou opatrnost a zamířil si to přímo k probleskujícím plamenům ohně. Musel si přiznat, že si tato skupina našla vynikající úkryt. Pří¬stup k němu objevil čistě náhodou.
Napravo od něj se zvedaly jakési stíny. Připadaly mu příliš pra¬videlné, aby to byla skála.

Napravo od něj se až k obzoru táhla poušť. Vypadala nekoneč¬ně. A přece na jejím konci leželo největší město Zalitu se svými třiceti miliony obyvatel a největším kosmodromem planety.
Rhog se zdržoval těsně při okraji pohoří, aby se mohl co nejlé¬pe skrýt, pokud by se objevila stráž Arkonidanů. Celý prostor nad Zalitém byl totiž neustále kontrolován z bojových lodí ve¬třelců. Několika skoky by se vždy mohl dostat do nějakého úkry¬tu za nejbližší balvan. Uvažoval, že by snad bylo lepší putovat v noci, ale to by ztratil mnoho Času. Kromě toho by v noci mohl "narazit na některou z nočních šelem, takových, které se používa¬ly i v bojové aréně. Jednou viděl, jak jedna z těch kočkovitých příšer roztrhala na kusy gladiátora. Od té doby arénu nenavštívil
Nastalo poledne, potom večer. Vyhledal jednu z četných jesky¬ní, aby v ní strávil noc. Podle svého vlastního odhadu urazil bě¬hem dne takových čtyřicet kilometrů. Zbývaly mu ještě čtyři,

možná jen tri dny, a byl u cíle. Potom mu stačilo jenom putovat po cestě směrem k západu, aby se mu podařilo připojit k některé z karavan. Určitě by se ho nikdo neptal, co chce v Tagnoru dělat. A že by ho pak Arkonidané napadli tady někde v poušti, to se nedalo čekat.
Spal neklidně a v nocí se probouzel, protože se mu zdálo, že slyší nějaké zvuky. Konečně se před vstupem do jeskyně začalo rozednívat a Rhog si připravil prostou snídani, aby se znovu vy¬dal na cestu. V jeho srdci narůstala touha stát se hrdinou svého lidu a vysvobodit Zaliterany z područí zlého admirála Arkonidanů. I kdyby přitom přišel o život...
Toho dne urazil více než šedesát kilometrů, ale cítil, že si bude muset odpočinout trochu déle, pokud se nechce hned dalšího dne ráno někde zhroutit. Chyběl mu trénink.
Už se stmívalo, když začal hledat vhodnou jeskyni Ohmatával skalní stěnu, podél které putoval, v naději, že objeví nějakou prasklinu, ve které by se mohl prospat, aniž by tím riskoval, že ho objeví nějaká šelma. Vpravo zhasínaly poslední paprsky za¬padajícího slunce Hvězdy vydávaly jenom slabé světlo. Nikde nebyl vidět žádný měsíc.
Rhog se zastavil. Neslyšel náhodou nějaký zvuk nezdálo se mu to? Neznělo to jako funění nebo jako Škrábání drápů o skálu? Stál bez hnutí, opíral se o skálu a naslouchal. Jako sama od sebe mu malá zbraň vklouzla do dlaně. Dříve než by padl za oběť ně¬jaké Šelmě, určitě by střílel.

Bylo chybou i po dlouhých jednáních poslat přece jenom Rhoga, aby vykonal plánovaný atentát. Znal Tagnor a všechny úkry¬ty nejlépe ze všech a neustále tvrdil, že má dobré styky v Zarltově paláci, protože někteří jeho přátelé tam slouží jako strឬní. S jejich pomocí by mohl získat cenné tipy ohledně pobytu admirála ve městě.
Největší chyba spočívala ve skutečnosti, že se v Calusovi chystali odstranit přítele Zalitu. Ti, kteří se vyhýbali válce, ne¬mohli samozřejmě tušit, že to tak je, protože přemýšleli příliš lo¬gicky
Potřebovali celý den, aby pozměnili Rhogův zevnějšek. Sice to bylo tak, že ani stáří nedokázalo Zaliterana zachránit před odve¬dením do arkonidské armády, ale mladý muž by byl přece jen příliš podezřelý. Změnili Rhogův pas a dali mu jiné jméno. Maji¬tel pasu by pak byl podle věku a popisu možná Rhogovým dě¬dečkem. Další potíž představovala cesta do Tagnoru. Podzemní dráhy nesměly být použity, protože byly neustále kontrolovány. Žádné vlastní vozidlo neměli rebelové k dispozici. Takže zbýva¬la jenom cesta karavan, vzdálená dvě stě kilometrů jižně. Tam snad bylo možné, že by ho někdo vzal s sebou.
„Budeš muset jít po svých," konstatoval Cagrib a kroutil hla¬vou. „Snad to zvládneš. Nemůžeme riskovat jediný kluzák, který máme k dispozici. Představuje naši jedinou možnost spojení s vnějším světem."
„Mohli byste mě přece vyložit před Tagnorem," navrhoval Rhog.
„A možná tím ztratit kluzák?" Cagrib zavrtěl hlavou. „Kromě

toho by rychleji objevili tvou stopu. Ne, budeš muset volit tu t재ší cestu. S nějakou karavanou se ti podaří dostat se do města pod¬statně nenápadněji. Lepší možnost nevidím."
Rhog nakonec souhlasil.
Tři dny po krátkém rozhovoru na vrcholku hor se vydal na cestu jako osamělý poutník. Namířil si to k jihu, směrem k měs¬tu. V údolí táhly obchodní karavany. Jejich nejčastěji používaná cesta se nacházela dvě stě kilometrů daleko.
Tagnor byl vzdálen pět set kilometrů. Na opačné straně vrchol¬ků hor leželo město Larg. I tam měl Rhog přátele, ale nevěděl, jestli už nebyli naverbováni pro Arkon. Pomoc? Tu nemohl oče¬kávat a nechtěl s ní příliš počítat. Byl odkázán sám na sebe.
Narudle zářící slunce klouzalo přes vrcholky hor a stoupalo vzhůru. Malý vak se zásobou potravin ho tlačil v zádech. Ale ješ¬tě více ho tížila malá zbraň, kterou nesl v kapse. Nevěděl, jak se k ní jeho druzi dostali, ani se na to nezeptal. Pravděpodobně arkonidská zbraň. Malá zásoba energie této zbraně stačila na dva až tři smrtící výstřely. Potom byla bezcenná, pokud by nezískal náhradní zásobník.