Jak se stát bojovníkem

OBJEVEM ZÁKLADNÍHO DOBRA
Když napřímíme zadu, nemusíme se napínat tím, že zvedáme ramena;
napřímenost vychází přirozeně z toho, že sedíme prostě, ale
hrdě na zemi nebo na svém meditačním polštáři. Protože jsou záda
vzpřímená, necítíme ani trochu stydlivost a zmatenost a proto neskláníme
hlavu. Neohýbáme se před ničím. Díky tomu jsou naše ramena
přirozeně vzpřímená a rozvine se dobrý pocit z ramen a hlavy.
Nohy necháme volně spočinout ve skřížené pozici, kolena se nemusí
dotýkat země. Pozici dokončíme tím, že ruce položíme zlehka
dlaněmi dolů na stehna. Přispívá to k pocitu, že svoje místo zaujímáme
správně.
V této pozici netěkáme očima kolem sebe. Máme pocit, že jsme
plně zde; oči jsou proto otevřeny, ale pohled směřuje lehce dolů asi
tak dva metry před tělo. Tím, že náš zrak neputuje sem a tam, rozvíjí
se v nás dále pocit uvážlivosti a určitosti. Tuto královskou pozici
vidíme na některých egyptských a jihoamerických sochách, ale také
na sochách z Orientu. Je to univerzální pozice, která není omezená
na jednu kulturu nebo na jedno údobí.
V denním životě bychom si také měli uvědomovat svoji pozici,
hlavu a ramena, jak kráčíme a jak se díváme na lidi. I když nemeditujeme,
můžeme udržovat důstojný stav existence. Můžeme překročit
zmatek a být hrdí na to, že jsme lidskými bytostmi. Tato hrdost
je přijatelná a dobrá.
Když sedíme během meditační praxe v dobré pozici, věnujeme
pozornost dechu. Když dýcháme, jsme plně a správně zde. S výdechem
vycházíme, náš dech se rozplývá a vdech proběhne přirozeně.
Pak opět vycházíme. Stále vycházíme s výdechem. Když
vydechujeme, rozplýváme se, rozpouštíme se. Nádech pak proběhne
přirozeně, není třeba ho sledovat. Prostě se vrátíme ke své
pozici a jsme připraveni k dalšímu výdechu. Vycházíme a rozpouštíme
se: Šššš - a pak se vracíme zpět k pozici; opět šššš - a opět
návrat k pozici.

arena fighters

OBJEVENÍ ZÁKLADNÍHO DOBRA
Slovo meditace je někdy užíváno ve významu rozjímání o určitém
tématu nebo předmětu - meditování o takové a takové věci.
Tím, že meditujeme o problému nebo o otázce, můžeme najít jejich
řešení. Meditace je také někdy spojována s dosahováním vyššího
stavu mysli tím, že se dostaneme do tranzu nebo do určitého
stavu pohroužení. Zde však jde o zcela odlišné pojetí meditace,
o meditaci nepodmíněnou, bez jakéhokoli předmětu nebo představy
v mysli. V tradici Shambhala je meditace prostý trénink našeho
stavu bytí, takže mysl a tělo mohou být synchronizovány.
Meditační praxí se můžeme naučit být bez klamů, můžeme se naučit
být plně pravdivými a životnými.
Náš život je nekonečná cesta; je jako široká dálnice, která se táhne
nekonečně do dálky. Meditační praxe nám poskytuje dopravní
prostředek, kterým můžeme po této silnici cestovat. Naše cesta
spočívá v neustálém stoupání a klesání, v naději a strachu, ale je to
dobrá cesta. Meditační praxe nám umožní prožít všechny struktury
i této silnice, neboť v tom je smysl cesty. Díky meditační praxi začí-
; fláme zjišťovat, že si uvnitř sebe v podstatě na nikoho a na nic ne-
\ stěžujeme.
Meditační praxe začíná tím, že se posadíme na zem a zaujmeme
sed se skříženýma nohama. Začneme cítit, že se náš život může stát
účinným a dokonce nádherným pouze tím, že jsme na místě.
Uvědomíme si, že jsme schopni sedět jako král nebo královna na
trůně. Tato královská situace navozuje důstojnost, která pochází
z toho, že jsme tiší a prostí.
,;'.-' V meditační praxi je velmi důležitá vzpřímená pozice. Mít napří-
Wiená záda není umělé držení. Je to pro lidské tělo přirozené.
IMvné je, když se hrbíme. Když jsme shrbení, nemůžeme správně
•dýchat a ohnutá záda jsou také známkou toho, že se poddáváme
ťfieuroze. A tak když sedíme vzpřímeně, dáváme najevo sobě i ostatnímu
světu, že chceme být bojovníky, úplnými lidskými bytostmi.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

DVĚ
OBJEVENÍ
ZÁKLADNÍHO DOBRA
Náš život se může stát účinným a dokonce nádherným,
pouze tím, že jsme na místě. Uvědomíme si, že
jsme schopni sedět jako král nebo královna na trůně.
Tato královská situace navozuje důstojnost, která
pochází z toho, že jsme tiší a prostí.
VELKÁ ČÁST CHAOSU VE SVĚTĚ probíhá proto, že lidé neoceňují sami sebe.
Když sami k sobě nerozvinou sympatii a jemnost, nemohou v sobě
prožít harmonii ani mír a pak to, co promítají do ostatních, je také
neharmonické a zmatené. Místo toho, abychom ocenili svoje životy,
často bereme svou existenci jako něco zaručeného nebo ji shledáváme
depresivní a zatěžující. Lidé vyhrožují spácháním sebevraždy,
protože nedostali od života to, co si myslí, že by si zasloužili. Vydírají
ostatní hrozbou sebevraždy a říkají, že se zabijí, když se určité věci nezmění.
Je samozřejmé, že bychom měli svůj život brát vážně, ale to neznamená,
že bychom se měli dostat na pokraj katastrofy proto, že si
Ibudeme stěžovat na svoje problémy nebo že se budem mračit na svět.
jZa pozvednutí svého života musíme přijmout osobní zodpovědnost.
Když se neodsuzujeme a netrestáme, ale více se uvolníme
já oceníme svoje tělo a mysl, začneme mít kontakt s podstatou zá-

kladního dobra v sobě. Je tedy nesmírně důležité, abychom byli
ochotni se sobě otevřít. Když rozvineme k sobě citlivost, umožní
nám to vidět přesně obojí, jak svoje problémy, tak svůj potenciál.
Nebudeme mít pak pocit, že musíme svoje problémy ignorovat nebo
svůj potenciál přehánět. Tento druh laskavosti k sobě a ocenění
sebe jsou velmi nutné, neboť poskytují základ pro pomoc sobě
i ostatním.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Podstata bojovnictví nebo podstata lidské statečnosti znamená,
že se nikomu a před ničím nevzdáváme. Nikdy nemůžeme říci, že
jsme se my nebo někdo jiný úplně rozpadli na kusy, a stejně tak to
nemůžeme říci o našem světě. Během našeho života ve světě budou
velké problémy, ale buďme si jisti, že v průběhu našeho života nedojde
k žádné katastrofě. Můžeme tomu zabránit, je to na nás.
Můžeme začít tím, že zachráníme svět před zničením. Proto existuje
vize Shambhaly. Je to představa, která existuje po staletí: zachráníme
svět tím, že mu budeme sloužit. Ale zachránit svět nestačí.
Musíme také pracovat na vytvoření osvícené lidské společnosti.
Místo toho, abychom v této knize předkládali nějakou utopii,
jak by osvícená společnost mohla vypadat, probereme zde základ

osvícené společnosti a cestu k ní. Když chceme světu pomoci, musíme
vykonat osobní cestu - nemůžeme jen spekulovat a teoretizovat
o svém osudu. Je na každém člověku, aby sám zjistil, co osvícená
společnost znamená a jak může být uskutečněna. Doufám, že
seznámení s cestou bojovníka Shambhaly k počátku tohoto objevu
přispěje.

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
Jako lidské bytosti jsme v podstatě probuzení a můžeme skutečnosti
porozumět. Nejsme svými životy zotročeni, jsme svobodní.
i V tomto případě být svobodný znamená, že máme tělo a mysl a můžeme
se pozvednout, abychom se skutečností zacházeli humorným
a důstojným způsobem. Když zvedneme hlavu, zjistíme, že celý vesmír,
včetně ročních období, sněžení, mrazu, ledu a bláta - s námi
účinně spolupracuje. Život je humorná situace, ale přitom se nám
neposmívá. Časem objevíme, že se svým světem můžeme zacházet
a můžeme s ním zacházet správně, plně, náležitě a přitom jemným
způsobem.
Objev základního dobra není žádná zvláštní náboženská zkušenost.
Je to spíše pochopení, že skutečnost lze přímo prožívat a můžeme
s ní a se světem, v kterém žijeme, pracovat. Když v našich životech
prožíváme základní dobro, máme pocit, že jsme inteligentní,
důstojní lidé a svět není hrozbou. Když cítíme, že náš život je
pravdivý a dobrý, nemusíme klamat sebe ani ostatní. Můžeme vidět
svoje nedostatky bez pocitu viny a neschopnosti. Současně můžeme
vidět svoji schopnost rozšířit dobro na ostatní. Můžeme říci
pravdu přímo, zcela otevřeně, ale současně pevně.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Objev skutečného dobra pochází z toho, že oceňujeme velmi
jednoduché zkušenosti. Nemyslíme tím dobrý pocit, který máme,
když například vyděláme milion dolarů, konečně dokončíme vysokou
školu nebo koupíme nový dům, ale mluvíme zde o základním
dobru, že jsme naživu - což nezávisí na žádném dosažení nebo naplnění
našich tužeb a žádostí. Záblesky dobra prožíváme neustále,
ale většinou nejsme schopni je uznat. Když vidíme jasnou barvu,
jsme svědky svého základního dobra. Když slyšíme krásný zvuk, slyšíme
svoje základní dobro. Když vyjdeme ze sprchy, cítíme se osvěženi
a čistí, když vykročíme z dusné místnosti, oceníme náhlý závan
čerstvého vzduchu. Tyto události mohou trvat jen zlomek vteřiny,
ale jsou to skutečné prožitky dobra. Probíhají neustále, ale obvykle
je opomíjíme a bereme je jako něco světského a čistě náhodného.
Avšak podle principů Shambhaly je cenné, když tyto chvíle rozpoznáváme
a využíváme je, protože vyvolávají v našich životech svěžest
a neagresivnost - základní dobro.
Každá lidská bytost má základní povahu dobra, která je nezředěná
a je beze zmatku. Toto dobro obsahuje úžasnou laskavost a pochopení.
Jako lidské bytosti můžeme někoho milovat. Můžeme se někoho
něžně dotýkat; můžeme někoho s jemným pochopením políbit. Můžeme
ocenit krásu. Můžeme ocenit to nejlepší z tohoto světa. Můžeme
ocenit jeho živost a svěžest: žlutost žlutého, rudost rudého, zelenost
zeleného, purpurovost purpurového. Náš prožitek je skutečný. Když
je žlutá věc žlutá a my nemáme žlutou rádi, můžeme říci, že je červená?
To by odporovalo skutečnosti. Když slunce svítí, je to možné odmítnout
a říci, že sluneční svit je hrozný? Můžeme to opravdu říci?
Když slunce zářivě svítí nebo nádherně padá sníh, oceníme to. A když
skutečnost oceňujeme, tak na nás opravdu působí. Můžeme vstát ráno
po několikahodinovém spánku, ale když se podíváme z okna
a uvidíme zářící slunce, může nás to dobře naladit. Poznáme-li, že
svět, který máme, je dobrý, můžeme se opravdu vyléčit z deprese.