Když řekneme, že z hlediska Shambhaly jsou lidské bytosti
v základě dobré, znamená to, že mají schopnosti, které potřebují
a proto nemusí se svým světem bojovat. Naše bytí je dobré, protože
v podstatě není zdrojem stížností a agresivnosti. Nemůžeme si
stěžovat, že máme oči, uši, nos a ústa. Nemusíme znovu navrhnout
svůj fyziologický systém, a proto ani nemusíme znovu navrhnout,
jak by měla vypadat naše mysl. Základní dobro je to, co máme, čím
jsme vybaveni. Je to přirozená situace, kterou jsme při narození
zdědili a která pokračuje.
Měli bychom cítit, že je nádherné být na tomto světě. Jak je nádherné
vidět červenou, žlutou, modrou, purpurovou a černou.
Všechny tyto barvy jsou zde pro nás. Cítíme horko i chlad, chutnáme
sladkost i kyselost. Máme tyto vjemy a zasloužíme si je. Jsou
dobré.
A tak první krok k uvědomění si základního dobra spočívá v ocenění
toho, co máme. Ale měli bychom se podívat dále a přesněji na
to, co jsme, kde jsme, kdy jsme, kdo jsme a jací jsme jako lidské bytosti,
které mohou vlastnit základní dobro. Ve skutečnosti to není
vlastnictví, ale stejně si ho zasloužíme.
Základní dobro je velice úzce spojeno s pojmem bodhičitta, který
se užívá v budhistické tradici. Bodhi znamená „probuzený" nebo
„bdělý" a čitta znamená „srdce", takže bodhičitta je „probuzené
srdce". Toto probuzené srdce se objevuje díky naší ochotě podívat
se na stav naší mysli. Může se zdát, že je to náročný požadavek, ale
je nutný. Měli bychom se zamyslet a zkusit si odpovědět, kolikrát
jsme se pokusili navázat kontakt se svým srdcem plně a pravdivě.
Jak často jsme se odvrátili, protože jsme se báli, že bychom mohli
objevit o sobě něco děsivého? Jak často jsme byli ochotni se podívat
na svůj obličej do zrcadla, aniž bychom byli zneklidněni a šokováni?.
Jak často jsme se snažili chránit tím, že jsme se pustili do
čtení novin, zapnuli jsme televizi nebo jsme byli prostě mimo. To je
opravdu důležitá otázka: kolikrát jsme v celém svém životě vůbec
se sebou navázali kontakt?
Meditační praxe vsedě, kterou jsme probírali v minulé kapitole
je prostředek k tomu, abychom znovu objevili základní dobro,
a kromě toho je to prostředek k tomu, abychom v sobě objevili ryzí
srdce. Když sedíme v meditační pozici, jsme jako nazí muži nebo
ženy, kteří, jak jsme popsali dříve, sedí mezi nebem a zemí. Když
sedíme ohnutí, pokoušíme se svoje srdce skrýt, snažíme se je chránit
tím, že se nad něj nakloníme. Ale když sedíme v meditační pozici
vzpřímeně a přitom uvolněně, naše srdce je nahé. Celá naše bytost
je odkryta - především nám samotným, ale současně i ostatním.
Díky praxi klidného sezení a sledování dechu, který vychází
a rozpouští se, navazujeme kontakt se svým srdcem. Tím, že zůstáváme
prostě takoví jací jsme, rozvineme k sobě nefalšovanou a ryzí
sympatii.