Monday, June 20, 2011

arena fighters

Když svoje srdce tímto způsobem probudíme, zjistíme ke svému
údivu, že naše srdce je prázdné. Zjistíme, že se díváme do vnějšího
prostoru. Co jsme, kdo jsme a kde je naše srdce? Když se opravdu
díváme, nemůžeme najít nic hmatatelného a pevného. Je samozřejmé,
že nacházíme něco velmi pevného, když cítíme proti někomu
zášť nebo když jsme se vlastnicky zamilovali. Ale to není probuzené
srdce. Když hledáme probuzené srdce, vložíme ruku do hrudníku
a snažíme se tam něco pocítit, ale nenacházíme tam nic, kromě cit-
Uvosti. Cítíme měkkost a bolestivost, a když otevřeme oči k ostatnímu
světu, pociťujeme úžasný smutek. Tento druh smutku však nepochází
z pocitu, že se s námi špatně zachází. Necítíme smutek proto,
že nás někdo napadl nebo že se cítíme ochuzeni. Tato zkušenost
smutku je totiž nepodmíněná. Došlo k ní proto, že srdce je zcela
odkryté. Není zde kůže ani žádná tkáň, která by je kryla: je zde úplně
obnažené maso. Když na ně usedne komár, tak cítíme silný dotek.
Naše zkušenost je syrová, bolestivá a velice osobní.
Ryzí srdce smutku vzniká z pocitu, že naše neexistující srdce je
plné. Rádi bychom nechali ze svého srdce přetékat krev, dali své
srdce ostatním. Zkušenost smutku a citlivého srdce je pro bojovníka
to, co v něm rodí nebojácnost. V běžném významu znamená nebojácnost,
že se nebojíme, nebo když nás někdo udeří, udeříme ho
taky. Avšak zde nemluvíme o nebojácnosti pouličních rváčů.
Opravdová nebojácnost je plod citlivosti. Pochází z toho, že dovolíme,
aby svět naše syrové a nádherné srdce lechtal. Jsme ochotni se
otevřít bez odporu nebo studu a hledíme na svět. Jsme ochotni sdílet
své srdce s ostatními.

Labels: