JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

Ale můžeme být daleko odvážnější. Naše úvahy a myšlenky mohou
překračovat okruh našich domovů, teplo hořícího krbu, starost

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
o děti, které posíláme do školy, každodenní ranní chození do práce.
Musíme přemyslet, jak tomuto světu pomoci. Když nepomůžeme
my, nepomůže nikdo. Jsme na řadě, abychom světu pomohli.
Pomoc ostatním však neznamená, že bychom měli opustit svůj
vlastní život. Abychom mohli pomáhat ostatním, nemusíme se snažit
být starostou města nebo prezidentem země, ale můžeme začít
se svými příbuznými, přáteli, s lidmi kolem nás. Vlastně můžeme
začít sami se sebou. Důležité je si uvědomit, že nemáme nikdy volno.
Nikdy nemůžeme pouze odpočívat, protože celý svět potřebuje
pomoc.
Ačkoli každý má odpovědnost světu pomáhat, pokud se snažíme
svoje představy a svoji pomoc ostatním vnucovat, můžeme tím vytvářet
jenom další chaos. Mnoho lidí má svoje vlastní teorie o tom,
co svět potřebuje. Někdo si myslí, že svět potřebuje komunismus,
jiný si myslí, že svět potřebuje demokracii, někteří lidé si myslí, že
svět spasí technický rozvoj, a další lidé si naopak myslí, že technika
svět zničí. Učení Shambhaly neobrací svět na další teorii. Základní
předpoklad vize Shambhaly je v tom, že dříve, než založíme osvícenou
společnost pro ostatní, je nutné zjistit, co je v nás podstatného,
abychom to mohli nabídnout světu. Proto když chceme začít,
měli bychom vynaložit úsilí na zkoumání vlastní zkušenosti, abychom
objevili, že to, co v sobě obsahuje, má schopnost pomáhat
nám i ostatním v pozvednutí a rozvoji existence.
Když jsme ochotni nezaujatě se dívat, zjistíme, že bez ohledu na
všechny naše problémy a zmatek, bez ohledu na citové a psychologické
zvraty směrem dolů a nahoru, je v existenci lidských bytostí
v podstatě něco dobrého. Pokud neobjevíme tento základ dobra
v našich vlastních životech, nemůžeme doufat, že zlepšíme život
ostatních. Kdybychom byli jen ubohými a bídnými bytostmi, jak bychom
si mohli představovat, že jsme schopni sami vytvořit osvícenou
společnost?