Tuesday, March 08, 2011

arena fighters

V určitém smyslu bychom se měli považovat za lidi, kteří mají zátěž.
Naše břemeno spočívá v pomoci tomuto světu. Nemůžeme na
tuto zodpovědnost k ostatním zapomenout. Ale když vezmeme svoje
břemeno jako potěšení, můžeme skutečně tento svět osvobodit.
Začínáme se sebou. Tím, že jsme otevření a pravdiví k sobě, můžeme
se také naučit být otevření k ostatním. S ostatním světem můžeme
tak pracovat na základě dobra, které v sobě objevíme. Proto
je meditační praxe považována za dobrý a skutečně vynikající způsob,
jak překonat válčení ve světě. Jak překonat svoje vlastní války,
; ale stejně tak války větší.

TRI
RYZÍ SRDCE SMUTKU
Díky klidnému sezení a sledování dechu, který vychází
a rozpouští se, navazujeme kontakt se svým
srdcem. Tím, že zůstáváme prostě takoví, jací jsme,
rozvineme k sobě nefalšovanou a ryzí sympatii.
PŘEDSTAVME si, že sedíme na zemi a náš holý zadek se dotýká země.
Protože na sobě nemáme klobouk ani šálu, jsme stejně vystaveni
i nebi nad sebou. Jsme jako v sendviči mezi nebem a zemí, jsme jako
nahý muž nebo žena mezi nebem a zemí.
Země je vždy zemí. Země dovolí každému, aby na ní mohl sedět
a nikdy neuhne. Nikdy nás neopustí - nemůžeme se zbavit země
a letět prostorem. Podobně je obloha vždy oblohou a nebe nad námi
je vždy nebem. Ať sněží, prší nebo svítí slunce, ať je den nebo
noc, obloha je vždy tady. V tomto smyslu víme, že země a nebe jsou
spolehlivé.
Logika základního dobra je velmi podobná. Když mluvíme o základním
dobru, nemyslíme tím, že máme spojenectví s dobrem
a odmítáme zlo. Základní dobro je dobré proto, že je nepodmíněné,
že je základní. Je stále tady, stejně tak jako nebe a země, které
jsou také stále přítomny. Neodmítáme atmosféru, neodmítáme
slunce a měsíc, neodmítáme mraky a oblohu. Přijímáme je. Přijímáme
to, že obloha je modrá, přijímáme krajinu, pole a moře.

Labels: