Jak se stát bojovníkem

OBJEVEM ZÁKLADNÍHO DOBRA
Když napřímíme zadu, nemusíme se napínat tím, že zvedáme ramena;
napřímenost vychází přirozeně z toho, že sedíme prostě, ale
hrdě na zemi nebo na svém meditačním polštáři. Protože jsou záda
vzpřímená, necítíme ani trochu stydlivost a zmatenost a proto neskláníme
hlavu. Neohýbáme se před ničím. Díky tomu jsou naše ramena
přirozeně vzpřímená a rozvine se dobrý pocit z ramen a hlavy.
Nohy necháme volně spočinout ve skřížené pozici, kolena se nemusí
dotýkat země. Pozici dokončíme tím, že ruce položíme zlehka
dlaněmi dolů na stehna. Přispívá to k pocitu, že svoje místo zaujímáme
správně.
V této pozici netěkáme očima kolem sebe. Máme pocit, že jsme
plně zde; oči jsou proto otevřeny, ale pohled směřuje lehce dolů asi
tak dva metry před tělo. Tím, že náš zrak neputuje sem a tam, rozvíjí
se v nás dále pocit uvážlivosti a určitosti. Tuto královskou pozici
vidíme na některých egyptských a jihoamerických sochách, ale také
na sochách z Orientu. Je to univerzální pozice, která není omezená
na jednu kulturu nebo na jedno údobí.
V denním životě bychom si také měli uvědomovat svoji pozici,
hlavu a ramena, jak kráčíme a jak se díváme na lidi. I když nemeditujeme,
můžeme udržovat důstojný stav existence. Můžeme překročit
zmatek a být hrdí na to, že jsme lidskými bytostmi. Tato hrdost
je přijatelná a dobrá.
Když sedíme během meditační praxe v dobré pozici, věnujeme
pozornost dechu. Když dýcháme, jsme plně a správně zde. S výdechem
vycházíme, náš dech se rozplývá a vdech proběhne přirozeně.
Pak opět vycházíme. Stále vycházíme s výdechem. Když
vydechujeme, rozplýváme se, rozpouštíme se. Nádech pak proběhne
přirozeně, není třeba ho sledovat. Prostě se vrátíme ke své
pozici a jsme připraveni k dalšímu výdechu. Vycházíme a rozpouštíme
se: Šššš - a pak se vracíme zpět k pozici; opět šššš - a opět
návrat k pozici.