Obě tyto situace jsou pokusem získat něco dobrého, něco skutečného.
Když jsme bohatí, jsme ochotni za to zaplatit tisíce dolarů,
když jsme chudí, jsme ochotní tomu obětovat život. Ale něco je
na obou přístupech chybné.
Problém je v tom, že si začneme v sobě uvědomovat potenciál
dobra a často pak bereme svůj objev příliš vážně. Tolik po dobru
toužíme, že bychom byli schopni pro dobro zabít nebo pro ně zemřít.
Celá věc postrádá smysl pro humor. Ten však nespočívá v tom,
že vyprávíme vtipy, chováme se komicky nebo kritizujeme ostatní
a smějeme se jim. Ryzí smysl pro humor je jenom lehký dotek; neprosazujeme
tvrdě realitu, ale lehkým dotekem ji oceňujeme.
Znovuobjevení tohoto dokonalého a skutečného smyslu pro humor,
tohoto lehkého doteku ocenění, je základem vize Shambhaly.
Když se podíváme na sebe, na svoji mysl a na svoje jednání,
znovu v sobě můžeme objevit humor, který jsme v průběhu života
ztratili. Abychom mohli začít, musíme se podívat na svou běžnou
domácí realitu: na svoje příbory, vidličky, nože, talíře, telefon,
myčku nádobí, na svoje ručníky a na ostatní běžné věci. Není
na nich nic mystického nebo zvláštního, ale když nemáme kontakt
s každodenní všední situací, když nezkoumáme svůj světský život,
pak nikdy neobjevíme humor nebo důstojnost a nakonec ani skutečnost.
Způsob, jak si češeme vlasy, jak se oblékáme, jak myjeme nádobí
- všechny tyto činnosti jsou v širším slova smyslu zdravím. Je to
způsob kontaktu se skutečností. Samozřejmě vidlička je vidlička, je
to jednoduchý nástroj k jídlu. Ale současný rozvoj zdraví a naší důstojnosti
může záviset na tom, jak vidličku používáme. Vize
Shambhaly se nás velmi jednoduše snaží vybídnout k tomu, abychom
pochopili, jak žijeme a jaký je náš vztah ke všednímu životu.