„Však Rhodan dobře ví, proč nám ho nechal tady," souhlasil Rosberg a vykročil s Toffnerem ke stolu. Posadili se; „Betty Toufryová si myslí, že během následujících dní by měl odletět nějaký větší transport na Arkon. Doufejme, že tentokrát už odletí s ním."
Měl na mysli Rhodana a jeho sto padesát mužů, kteří Čekali namaskovaní jako Zaliterané ve sběrném táboře Arkonidanů. Poda¬řilo se jim dostat do rukou klíčové pozice v arkonidské flotile. Nyní čekali i s ostatními Zaliterany ovšem většinou to byli ne¬dobrovolně najatí vojáci na transport na Arkon. Tento transport měl představovat v podstatě trojského koně. Pozemšťané byli bo¬jovníky, kteří se v břiše tohoto koně schovávali před Arkonem.
„A proč by neměli?"
„Dnes bylo odvezeno padesát tisíc vojáků, Toffnere Ale Rhodan a naši lidé zůstali tady. Máte vůbec tušení, kolik Zaliteranů už Arkonidané odvlekli?"
Když Toffner zmlkl, Rosberg se zeptal, aby změnil téma; „Co na váš návrh říká Hhokga?"
„Vyhledal jsem ho hned, jak jsem přišel do Largu. Byl trochu skeptický, ale pak ho přesvědčily naše vynikajícím způsobem na¬podobené průkazy, které dokonce nesou podpis admirála Caluse. Karavana bude dnes u jeskyní a zítra už může plně naložená vy¬razit zpátky do Tagnoru. Za tři dny by tu mohla být."
„To je ovšem kritické!" řekl major Rosberg. „Měli bychom ji doprovázet, dřív než ji zastaví roboti na okraji města. Snad by se nám mohlo podařit získat nějakého arkonidského důstojníka, který by nám pomohl. Můžeme mu nasadit hypnotický blok. Bude pak dělat všechno, co po něm budeme chtít. Přiveďte sem některého. S jeho pomocí dostaneme karavanu bezpečně do měs¬ta. Pod ochranou noci pak bude jednodušší zavést ji do kata¬komb."
Jeremy si opřel bradu. „Žil jsem tři roky jako jediný Pozem¬šťan na Zalitu a cítil jsem se sice osaměle, nicméně bezpečně. Dnes už nejsem osamělý ale nemyslete si, že se cítím nějak bezpečněji."