Tuesday, October 26, 2010

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Pak se nevyhnutelně objeví - bing! - myšlenka. V tu chvíli řekneme
„myšlení". Neříkáme to nahlas, řekneme si v duchu - „myšlení".
Označování myšlenek je velkým pomocníkem při návratu
k dechu. Když nás myšlenky úplně strhnou od toho, co skutečně
děláme - když si dokonce ani neuvědomujeme, že sedíme na polštáři,
ale jsme v duchu v Saň Francisku nebo v New Yorku - tak řekneme
„myšlení" a vrátíme se zpátky k dechu.
Není opravdu důležité,-jaké myšlenky máme. Ať máme myšlenky
dobré, užitečné nebo děsivé, v meditačním sezení všechny myšlenky
považujeme čistě za myšlení. Nejsou ani vznešené ani hříšné.
Můžeme mít myšlenku, že vraždíme svého otce nebo že chceme
vstát, udělat si limonádu a jíst zákusky. Neděste se prosím vás svých
myšlenek, každá myšlenka je jenom myšlení. Žádná myšlenka si nezaslouží
ani zlatou medaili ani pokárání. Označujte pouze svoje
myšlenky jako „myšlení" a vraťte se zpátky k dechu. „Myšlení" a návrat
k dechu, „myšlení" - a návrat k dechu.
Meditační praxe je velmi přesná. Musí být prováděna právě tady,
právě na tomto místě. Je to dost tvrdá práce, ale když si budeme
připomínat význam pozice, umožní nám to synchronisovat svoji
mysl s tělem. Pokud nemáme dobrou pozici, je naše praxe jako
chromý kůň, který se snaží táhnout vůz. Nepůjde to. Takže nejdřív
si sedneme a zaujmeme pozici a pak pracujeme s výdechem; Šššš -
vycházíme, vracíme se zpátky k pozici, šššš - vracíme se zpátky
k pozici, šššš. Když se objeví myšlenky, označíme je jako „myšlení"
a vracíme se zpátky k pozici a zpátky k dechu. Mysl pracuje s dechem,
ale jako vztažný bod udržujeme také tělo. Nepracujeme jenom
se samotnou myslí.

Labels: