Ale zavládlo ticho a tma přebírala úplnou vládu nade dnem. Postupem času se přece jenom začalo objevovat světlo, které vy¬dávala hvězdokupa M 13. Noční nebe bylo poseto hvězdami a najednou jich bylo tolik, že dokonce vrhaly stíny.
Nebylo slyšet vůbec nic, takže se patrně zmýlil.
Rhog znovu vykročil. Levou rukou klouzal po skalní stěně, ale nenacházel ani stopu po jeskyni. Říkal si, že se měl po nějakém takovém provizorním ubytování podívat dřív, než se setmělo. Ted se mohlo stát, že bude muset putovat ještě několik hodin.

Pak ale málem klopýtl. Ruka najednou nenarazila na žádný od¬por. Našel rovnováhu a zůstal stát.
Skalní stěna ustoupila, ale o pět metrů dál znovu pokračovalaTěch pět metrů však...
Rhog už téměř nedoufal, že by našel jeskyni nebo nějakou soutěsku. Upravil si batoh a vklouzl do úzké soutěsky. Myslel si, že bude brzy na jejím konci, ale pak zjistil, že tomu tak není. Stěny se sice zúžily až na čtyři metry odstupu, ale pak se znovu roze¬stoupily. Dokonce velmi. Rhog už je nenahmátl ani neviděl, přestože venku díky novým hvězdám bylo přece jen větší světlo.
Před ním se, jak rozpoznával, už netyčila kolmá skalní stěna, ale rozprostírala se Široká rovina, která připomínala skalní kotel. Nahoře nad hlavou viděl kulatý výřez s tisíci hvězdami.
Toto údolí mělo v průměru určitě takových pět set metrů. A ne¬viděl támhle naproti oheň?
Musel hořet v nějaké jeskyni, protože dokonce viděl i stíny.
Rebelové?
Přátelé? ,
Jeho srdce se najednou naplnilo nadějí. Zapomněl na veškerou opatrnost a zamířil si to přímo k probleskujícím plamenům ohně. Musel si přiznat, že si tato skupina našla vynikající úkryt. Pří¬stup k němu objevil čistě náhodou.
Napravo od něj se zvedaly jakési stíny. Připadaly mu příliš pra¬videlné, aby to byla skála.