Napravo od něj se až k obzoru táhla poušť. Vypadala nekoneč¬ně. A přece na jejím konci leželo největší město Zalitu se svými třiceti miliony obyvatel a největším kosmodromem planety.
Rhog se zdržoval těsně při okraji pohoří, aby se mohl co nejlé¬pe skrýt, pokud by se objevila stráž Arkonidanů. Celý prostor nad Zalitém byl totiž neustále kontrolován z bojových lodí ve¬třelců. Několika skoky by se vždy mohl dostat do nějakého úkry¬tu za nejbližší balvan. Uvažoval, že by snad bylo lepší putovat v noci, ale to by ztratil mnoho Času. Kromě toho by v noci mohl "narazit na některou z nočních šelem, takových, které se používa¬ly i v bojové aréně. Jednou viděl, jak jedna z těch kočkovitých příšer roztrhala na kusy gladiátora. Od té doby arénu nenavštívil
Nastalo poledne, potom večer. Vyhledal jednu z četných jesky¬ní, aby v ní strávil noc. Podle svého vlastního odhadu urazil bě¬hem dne takových čtyřicet kilometrů. Zbývaly mu ještě čtyři,

možná jen tri dny, a byl u cíle. Potom mu stačilo jenom putovat po cestě směrem k západu, aby se mu podařilo připojit k některé z karavan. Určitě by se ho nikdo neptal, co chce v Tagnoru dělat. A že by ho pak Arkonidané napadli tady někde v poušti, to se nedalo čekat.
Spal neklidně a v nocí se probouzel, protože se mu zdálo, že slyší nějaké zvuky. Konečně se před vstupem do jeskyně začalo rozednívat a Rhog si připravil prostou snídani, aby se znovu vy¬dal na cestu. V jeho srdci narůstala touha stát se hrdinou svého lidu a vysvobodit Zaliterany z područí zlého admirála Arkonidanů. I kdyby přitom přišel o život...
Toho dne urazil více než šedesát kilometrů, ale cítil, že si bude muset odpočinout trochu déle, pokud se nechce hned dalšího dne ráno někde zhroutit. Chyběl mu trénink.
Už se stmívalo, když začal hledat vhodnou jeskyni Ohmatával skalní stěnu, podél které putoval, v naději, že objeví nějakou prasklinu, ve které by se mohl prospat, aniž by tím riskoval, že ho objeví nějaká šelma. Vpravo zhasínaly poslední paprsky za¬padajícího slunce Hvězdy vydávaly jenom slabé světlo. Nikde nebyl vidět žádný měsíc.
Rhog se zastavil. Neslyšel náhodou nějaký zvuk nezdálo se mu to? Neznělo to jako funění nebo jako Škrábání drápů o skálu? Stál bez hnutí, opíral se o skálu a naslouchal. Jako sama od sebe mu malá zbraň vklouzla do dlaně. Dříve než by padl za oběť ně¬jaké Šelmě, určitě by střílel.