RYZÍ SRDCE SMUTKU

Přijímáme dálnice, budovy a města. Základní dobro je základní proto,
že je nepodmíněné. Není to názor „pro" ani „proti", stejně tak
jako sluneční svit není „pro" ani „proti".
Přirozený řád a zákon tohoto světa není ani „pro", ani „proti".
V podstatě zde není nic, co by nás ohrožovalo nebo co by podporovalo
náš názor. Čtyři roční období probíhají nezávisle na přání
nebo rozkazu kohokoli. Naděje nebo strach nemohou změnit roční
období. Buď je den nebo noc. V noci je tma a během dne světlo,
nikdo nemůže světlo rozsvítit nebo zhasnout. Existuje přirozený
řád a zákon, který nám umožňuje přežít a který je dobrý v tom
smyslu, že je tady, působí a je účinný.
Často považujeme tento základní řád nebo zákon za něco zaručeného,
ale měli bychom nad ním rozjímat. Měli bychom ocenit to,
co máme. Bez něj bychom byli velmi ohroženi. Kdyby nebylo slunečního
svitu, neměli bychom zeleninu, neměli bychom obilí a nemohli
bychom si vařit jídlo. Základní dobro je proto tak dobré,protože
je základní a podstatné. Je přirozené a účinné a proto je dobré.
Nejde o dobro jako protiklad zla.
Stejný princip utváří lidské bytosti. Máme vášnivost, agresivitu
a nevědomost. Znamená to, že projevujeme přízeň svým přátelům,
zaháníme svoje nepřátele a občas jsme lhostejní. Tyto sklony nepovažujeme
za nedostatky. Jsou součástí našeho přirozeného půvabu
a vybavení lidských bytostí. Jsme opatřeni zuby a nehty proti útokům,
jsme vybaveni ústy a pohlavím ke kontaktu s ostatními. Jsme
natolik šťastní, že máme dokonalý systém trávicí, dýchací, takže můžeme
zpracovat to, co přijmeme a vyloučit odpad. Lidská existence
je přirozená situace a stejně tak jako zákon nebo řád světa je účinná
a výkonná. Ve skutečnosti je nádherná a ideální.
Někdo by mohl říct, že tento svět pracuje na božském principu,
ale učení Shambhala se o božský původ nezajímá. Smysl bojovnictví
spočívá v tom, že osobně pracujeme se svou situací takovou, ja-
ká je.

OBJEVENÍ ZÁKLADNÍHO DOBRA

Pracujeme se svou myslí i se svým tělem,
a když pracujeme s oběma dohromady, nikdy neopustíme realitu.
Ideální stav klidu pochází z prožitku synchronizace mysli a těla.
Když tělo a mysl nejsou synchronizovány, pak tělo začne klesat -
mysl bude někde jinde. Je to jako špatně vyrobený buben. Kůže ne-

padne do rámu bubnu, a tak se buď zničí rám nebo se roztrhne kůže,
ale ke správnému napnutí nedojde. Když jsou mysl a tělo synchronisovány,
tak díky dobré pozici probíhá dýchání přirozeně.
Protože je dech v souladu s pozicí, má naše mysl vztažný bod, ke
kterému se vrací. Proto může naše mysl přirozeně vycházet s dechem
ven.
Tato metoda synchronisace mysli a těla je výcvik v tom, že jsme
velmi jednoduší, cítíme, že nejsme nic zvláštního. Jsme obyčejní,
zvláštním způsobem obyčejní. Sedíme jednoduše jako bojovníci
a z toho vzniká pocit individuální důstojnosti. Sedíme na zemi
a uvědomujeme si, že tato země si nás zaslouží a my si zasloužíme
tuto zemi. Jsme zde plně, osobně a pravdivě. Meditace v tradici
Shambhala je určena pro výchovu lidí, aby k sobě byli upřímní,
otevření a pravdiví.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

Pak se nevyhnutelně objeví - bing! - myšlenka. V tu chvíli řekneme
„myšlení". Neříkáme to nahlas, řekneme si v duchu - „myšlení".
Označování myšlenek je velkým pomocníkem při návratu
k dechu. Když nás myšlenky úplně strhnou od toho, co skutečně
děláme - když si dokonce ani neuvědomujeme, že sedíme na polštáři,
ale jsme v duchu v Saň Francisku nebo v New Yorku - tak řekneme
„myšlení" a vrátíme se zpátky k dechu.
Není opravdu důležité,-jaké myšlenky máme. Ať máme myšlenky
dobré, užitečné nebo děsivé, v meditačním sezení všechny myšlenky
považujeme čistě za myšlení. Nejsou ani vznešené ani hříšné.
Můžeme mít myšlenku, že vraždíme svého otce nebo že chceme
vstát, udělat si limonádu a jíst zákusky. Neděste se prosím vás svých
myšlenek, každá myšlenka je jenom myšlení. Žádná myšlenka si nezaslouží
ani zlatou medaili ani pokárání. Označujte pouze svoje
myšlenky jako „myšlení" a vraťte se zpátky k dechu. „Myšlení" a návrat
k dechu, „myšlení" - a návrat k dechu.
Meditační praxe je velmi přesná. Musí být prováděna právě tady,
právě na tomto místě. Je to dost tvrdá práce, ale když si budeme
připomínat význam pozice, umožní nám to synchronisovat svoji
mysl s tělem. Pokud nemáme dobrou pozici, je naše praxe jako
chromý kůň, který se snaží táhnout vůz. Nepůjde to. Takže nejdřív
si sedneme a zaujmeme pozici a pak pracujeme s výdechem; Šššš -
vycházíme, vracíme se zpátky k pozici, šššš - vracíme se zpátky
k pozici, šššš. Když se objeví myšlenky, označíme je jako „myšlení"
a vracíme se zpátky k pozici a zpátky k dechu. Mysl pracuje s dechem,
ale jako vztažný bod udržujeme také tělo. Nepracujeme jenom
se samotnou myslí.