arena fighters

2011-09-21T03:27:00.000-07:00

STRACH
A NEBOJÁCNOST
Přiznání strachu není důvod k depresi nebo ke
ztrátě odvahy. Protože máme takový strach, máme
také potenciálně právo prožít nebojácnost. Pravá
nebojácnost neznamená zmenšení strachu, ale znamená
to jít za strach.
ABYCHOM MOHLI PROŽÍT NEBOJÁCNOST, je nutné prožít strach. Základ
zbabělosti spočívá v tom, že neuznáváme realitu strachu. Strach
může mít mnoho podob. Například logicky chápeme, že nemůžeme
žít navždy. Víme tedy, že umřeme a bojíme se toho. Při představě
smrti úplně ztuhneme. Na jiné úrovni se zase obáváme, že
nebudem schopni zvládnout požadavky světa. Tento strach se
projevuje pocitem, že něco nehraje. Cítíme, že nás vlastní život
drtí a když jsme vystaveni ostatnímu světu, drtí nás to ještě víc.
Když se v našem životě objeví něco nečekaného, bojíme se nebo
panikaříme. Když cítíme, že situaci nemůžeme zvládnout, vyskočíme
nebo sebou trhneme. Někdy se strach projeví nervozitou
a neklidem : bubnováním na poznámkový sešit, hraním si s prsty
nebo vrtěním se na židli. Cítíme, že musíme být stále v pohybu jako
automobilový motor. Píst jde nahoru a dolů. Pokud se píst hý
bá, cítíme se bezpečně. Jinak máme strach, že můžeme okamžitě
umřít.
Používáme bezpočet strategií, abychom svoji mysl strachu zbavili.
Někteří lidé berou uklidňující prášky, jiní cvičí jógu. Někteří lidé
se dívají na televizi, čtou časopisy a nebo jdou do hospody na pivo.
Z hlediska zbabělce je třeba vyloučit nudu, protože když se nudíme,
začínáme cítit úzkost. Dostáváme se blíž ke strachu. Proto se
snažíme prodloužit zábavu a vyloučit tak každou myšlenku na smrt.
Proto se zbabělec snaží žít život tak, jako by smrt neexistovala.
V historii byla období, kdy mnoho lidí hledalo nápoj nesmrtelnosti.
Kdyby však něco takového bylo, většina lidí by zjistila, že je to hrozné.
Kdyby museli žít na tomto světě tisíc let beze smrti, tak dávno
před tím než by se dostali k tisícím narozeninám, by pravděpodobně
spáchali sebevraždu. Dokonce i kdybychom mohli žít na věky, nebyli
bychom schopni vyloučit realitu smrti a utrpení kolem nás.
Je nutné si přiznat strach. Musíme si uvědomit svůj strach a smířit
se s ním. Měli bychom vidět, jak se pohybujeme, jak mluvíme,
jak se chováme, jak si koušeme nehty nebo jak někdy zbytečně strkáme
ruce do kapes. Pak se můžeme něco dovědět o tom, jak je
strach vyjadřovaný neklidem. Měli bychom přijmout skutečnost, že
strach se v našem životě skrývá ve všem, co děláme.
Na druhé straně přiznání strachu není důvod k depresi nebo ke
ztrátě odvahy. Protože máme takový strach, máme také potenciálně
právo prožít nebojácnost. Pravá nebojácnost neznamená zmenšení
strachu, znamená to jít za strach. Bohužel v českém jazyce neexistuje
jedno slovo, které to je schopno vyjádřit. Nebojácnost je nejbližší
termín, ale nebojácnost neznamená „méně strachu", ale „za
strachem".
Cesta za strach začíná tím, když svůj strach zkoumáme: svoji úzkost,
nervozitu, starosti a neklid. Když se na svůj strach díváme a vidíme
pod jeho povrch, tak první věc, kterou pod nervozitou nalez-
němé, je smutek. Nervozita vibruje a po celou dobu zvyšuje tempo.
Když zpomalíme a se svým strachem se uvolníme, nalezneme smutek,
který je tichý a jemný. Smutek zasáhne naše srdce a tělo začne
plakat. Dříve než pláčeme, objeví se pocity v hrudi a potom do očí
vstoupí slzy. Jako bychom vytvořili očima déšť nebo vodopád.
Cítíme se smutní, osamělí, možná současně i trochu romantičtí. Je
to první, lehký dotek nebojácnosti, první známka opravdového bojovnictví.
Můžeme si myslet, že když prožíváme nebojácnost, je to,
jako bychom slyšeli začátek Beethovenovy Páté symfonie nebo viděli
obrovskou explozi na nebi, ale ve skutečnosti tomu tak není.
Objev nebojácnosti v tradici Shambhala pochází z toho, že zacházíme
s měkkostí lidského srdce.

arena fighters

2011-06-20T05:39:00.000-07:00

Když svoje srdce tímto způsobem probudíme, zjistíme ke svému
údivu, že naše srdce je prázdné. Zjistíme, že se díváme do vnějšího
prostoru. Co jsme, kdo jsme a kde je naše srdce? Když se opravdu
díváme, nemůžeme najít nic hmatatelného a pevného. Je samozřejmé,
že nacházíme něco velmi pevného, když cítíme proti někomu
zášť nebo když jsme se vlastnicky zamilovali. Ale to není probuzené
srdce. Když hledáme probuzené srdce, vložíme ruku do hrudníku
a snažíme se tam něco pocítit, ale nenacházíme tam nic, kromě cit-
Uvosti. Cítíme měkkost a bolestivost, a když otevřeme oči k ostatnímu
světu, pociťujeme úžasný smutek. Tento druh smutku však nepochází
z pocitu, že se s námi špatně zachází. Necítíme smutek proto,
že nás někdo napadl nebo že se cítíme ochuzeni. Tato zkušenost
smutku je totiž nepodmíněná. Došlo k ní proto, že srdce je zcela
odkryté. Není zde kůže ani žádná tkáň, která by je kryla: je zde úplně
obnažené maso. Když na ně usedne komár, tak cítíme silný dotek.
Naše zkušenost je syrová, bolestivá a velice osobní.
Ryzí srdce smutku vzniká z pocitu, že naše neexistující srdce je
plné. Rádi bychom nechali ze svého srdce přetékat krev, dali své
srdce ostatním. Zkušenost smutku a citlivého srdce je pro bojovníka
to, co v něm rodí nebojácnost. V běžném významu znamená nebojácnost,
že se nebojíme, nebo když nás někdo udeří, udeříme ho
taky. Avšak zde nemluvíme o nebojácnosti pouličních rváčů.
Opravdová nebojácnost je plod citlivosti. Pochází z toho, že dovolíme,
aby svět naše syrové a nádherné srdce lechtal. Jsme ochotni se
otevřít bez odporu nebo studu a hledíme na svět. Jsme ochotni sdílet
své srdce s ostatními.

2011-05-25T23:40:00.001-07:00

Když řekneme, že z hlediska Shambhaly jsou lidské bytosti
v základě dobré, znamená to, že mají schopnosti, které potřebují
a proto nemusí se svým světem bojovat. Naše bytí je dobré, protože
v podstatě není zdrojem stížností a agresivnosti. Nemůžeme si
stěžovat, že máme oči, uši, nos a ústa. Nemusíme znovu navrhnout
svůj fyziologický systém, a proto ani nemusíme znovu navrhnout,
jak by měla vypadat naše mysl. Základní dobro je to, co máme, čím
jsme vybaveni. Je to přirozená situace, kterou jsme při narození
zdědili a která pokračuje.
Měli bychom cítit, že je nádherné být na tomto světě. Jak je nádherné
vidět červenou, žlutou, modrou, purpurovou a černou.
Všechny tyto barvy jsou zde pro nás. Cítíme horko i chlad, chutnáme
sladkost i kyselost. Máme tyto vjemy a zasloužíme si je. Jsou
dobré.
A tak první krok k uvědomění si základního dobra spočívá v ocenění
toho, co máme. Ale měli bychom se podívat dále a přesněji na
to, co jsme, kde jsme, kdy jsme, kdo jsme a jací jsme jako lidské bytosti,
které mohou vlastnit základní dobro. Ve skutečnosti to není
vlastnictví, ale stejně si ho zasloužíme.
Základní dobro je velice úzce spojeno s pojmem bodhičitta, který
se užívá v budhistické tradici. Bodhi znamená „probuzený" nebo
„bdělý" a čitta znamená „srdce", takže bodhičitta je „probuzené
srdce". Toto probuzené srdce se objevuje díky naší ochotě podívat
se na stav naší mysli. Může se zdát, že je to náročný požadavek, ale
je nutný. Měli bychom se zamyslet a zkusit si odpovědět, kolikrát
jsme se pokusili navázat kontakt se svým srdcem plně a pravdivě.
Jak často jsme se odvrátili, protože jsme se báli, že bychom mohli
objevit o sobě něco děsivého? Jak často jsme byli ochotni se podívat
na svůj obličej do zrcadla, aniž bychom byli zneklidněni a šokováni?.
Jak často jsme se snažili chránit tím, že jsme se pustili do
čtení novin, zapnuli jsme televizi nebo jsme byli prostě mimo. To je
opravdu důležitá otázka: kolikrát jsme v celém svém životě vůbec
se sebou navázali kontakt?
Meditační praxe vsedě, kterou jsme probírali v minulé kapitole
je prostředek k tomu, abychom znovu objevili základní dobro,
a kromě toho je to prostředek k tomu, abychom v sobě objevili ryzí
srdce. Když sedíme v meditační pozici, jsme jako nazí muži nebo
ženy, kteří, jak jsme popsali dříve, sedí mezi nebem a zemí. Když
sedíme ohnutí, pokoušíme se svoje srdce skrýt, snažíme se je chránit
tím, že se nad něj nakloníme. Ale když sedíme v meditační pozici
vzpřímeně a přitom uvolněně, naše srdce je nahé. Celá naše bytost
je odkryta - především nám samotným, ale současně i ostatním.
Díky praxi klidného sezení a sledování dechu, který vychází
a rozpouští se, navazujeme kontakt se svým srdcem. Tím, že zůstáváme
prostě takoví jací jsme, rozvineme k sobě nefalšovanou a ryzí
sympatii.

RYZÍ SRDCE SMUTKU

2011-05-09T00:25:00.000-07:00

Přijímáme dálnice, budovy a města. Základní dobro je základní proto,
že je nepodmíněné. Není to názor „pro" ani „proti", stejně tak
jako sluneční svit není „pro" ani „proti".
Přirozený řád a zákon tohoto světa není ani „pro", ani „proti".
V podstatě zde není nic, co by nás ohrožovalo nebo co by podporovalo
náš názor. Čtyři roční období probíhají nezávisle na přání
nebo rozkazu kohokoli. Naděje nebo strach nemohou změnit roční
období. Buď je den nebo noc. V noci je tma a během dne světlo,
nikdo nemůže světlo rozsvítit nebo zhasnout. Existuje přirozený
řád a zákon, který nám umožňuje přežít a který je dobrý v tom
smyslu, že je tady, působí a je účinný.
Často považujeme tento základní řád nebo zákon za něco zaručeného,
ale měli bychom nad ním rozjímat. Měli bychom ocenit to,
co máme. Bez něj bychom byli velmi ohroženi. Kdyby nebylo slunečního
svitu, neměli bychom zeleninu, neměli bychom obilí a nemohli
bychom si vařit jídlo. Základní dobro je proto tak dobré,protože
je základní a podstatné. Je přirozené a účinné a proto je dobré.
Nejde o dobro jako protiklad zla.
Stejný princip utváří lidské bytosti. Máme vášnivost, agresivitu
a nevědomost. Znamená to, že projevujeme přízeň svým přátelům,
zaháníme svoje nepřátele a občas jsme lhostejní. Tyto sklony nepovažujeme
za nedostatky. Jsou součástí našeho přirozeného půvabu
a vybavení lidských bytostí. Jsme opatřeni zuby a nehty proti útokům,
jsme vybaveni ústy a pohlavím ke kontaktu s ostatními. Jsme
natolik šťastní, že máme dokonalý systém trávicí, dýchací, takže můžeme
zpracovat to, co přijmeme a vyloučit odpad. Lidská existence
je přirozená situace a stejně tak jako zákon nebo řád světa je účinná
a výkonná. Ve skutečnosti je nádherná a ideální.
Někdo by mohl říct, že tento svět pracuje na božském principu,
ale učení Shambhala se o božský původ nezajímá. Smysl bojovnictví
spočívá v tom, že osobně pracujeme se svou situací takovou, ja-
ká je.

arena fighters

2011-03-08T07:19:00.000-08:00

V určitém smyslu bychom se měli považovat za lidi, kteří mají zátěž.
Naše břemeno spočívá v pomoci tomuto světu. Nemůžeme na
tuto zodpovědnost k ostatním zapomenout. Ale když vezmeme svoje
břemeno jako potěšení, můžeme skutečně tento svět osvobodit.
Začínáme se sebou. Tím, že jsme otevření a pravdiví k sobě, můžeme
se také naučit být otevření k ostatním. S ostatním světem můžeme
tak pracovat na základě dobra, které v sobě objevíme. Proto
je meditační praxe považována za dobrý a skutečně vynikající způsob,
jak překonat válčení ve světě. Jak překonat svoje vlastní války,
; ale stejně tak války větší.

TRI
RYZÍ SRDCE SMUTKU
Díky klidnému sezení a sledování dechu, který vychází
a rozpouští se, navazujeme kontakt se svým
srdcem. Tím, že zůstáváme prostě takoví, jací jsme,
rozvineme k sobě nefalšovanou a ryzí sympatii.
PŘEDSTAVME si, že sedíme na zemi a náš holý zadek se dotýká země.
Protože na sobě nemáme klobouk ani šálu, jsme stejně vystaveni
i nebi nad sebou. Jsme jako v sendviči mezi nebem a zemí, jsme jako
nahý muž nebo žena mezi nebem a zemí.
Země je vždy zemí. Země dovolí každému, aby na ní mohl sedět
a nikdy neuhne. Nikdy nás neopustí - nemůžeme se zbavit země
a letět prostorem. Podobně je obloha vždy oblohou a nebe nad námi
je vždy nebem. Ať sněží, prší nebo svítí slunce, ať je den nebo
noc, obloha je vždy tady. V tomto smyslu víme, že země a nebe jsou
spolehlivé.
Logika základního dobra je velmi podobná. Když mluvíme o základním
dobru, nemyslíme tím, že máme spojenectví s dobrem
a odmítáme zlo. Základní dobro je dobré proto, že je nepodmíněné,
že je základní. Je stále tady, stejně tak jako nebe a země, které
jsou také stále přítomny. Neodmítáme atmosféru, neodmítáme
slunce a měsíc, neodmítáme mraky a oblohu. Přijímáme je. Přijímáme
to, že obloha je modrá, přijímáme krajinu, pole a moře.

OBJEVENÍ ZÁKLADNÍHO DOBRA

2011-02-09T05:21:00.000-08:00

Pracujeme se svou myslí i se svým tělem,
a když pracujeme s oběma dohromady, nikdy neopustíme realitu.
Ideální stav klidu pochází z prožitku synchronizace mysli a těla.
Když tělo a mysl nejsou synchronizovány, pak tělo začne klesat -
mysl bude někde jinde. Je to jako špatně vyrobený buben. Kůže ne-

padne do rámu bubnu, a tak se buď zničí rám nebo se roztrhne kůže,
ale ke správnému napnutí nedojde. Když jsou mysl a tělo synchronisovány,
tak díky dobré pozici probíhá dýchání přirozeně.
Protože je dech v souladu s pozicí, má naše mysl vztažný bod, ke
kterému se vrací. Proto může naše mysl přirozeně vycházet s dechem
ven.
Tato metoda synchronisace mysli a těla je výcvik v tom, že jsme
velmi jednoduší, cítíme, že nejsme nic zvláštního. Jsme obyčejní,
zvláštním způsobem obyčejní. Sedíme jednoduše jako bojovníci
a z toho vzniká pocit individuální důstojnosti. Sedíme na zemi
a uvědomujeme si, že tato země si nás zaslouží a my si zasloužíme
tuto zemi. Jsme zde plně, osobně a pravdivě. Meditace v tradici
Shambhala je určena pro výchovu lidí, aby k sobě byli upřímní,
otevření a pravdiví.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

2010-10-26T03:20:00.000-07:00

Pak se nevyhnutelně objeví - bing! - myšlenka. V tu chvíli řekneme
„myšlení". Neříkáme to nahlas, řekneme si v duchu - „myšlení".
Označování myšlenek je velkým pomocníkem při návratu
k dechu. Když nás myšlenky úplně strhnou od toho, co skutečně
děláme - když si dokonce ani neuvědomujeme, že sedíme na polštáři,
ale jsme v duchu v Saň Francisku nebo v New Yorku - tak řekneme
„myšlení" a vrátíme se zpátky k dechu.
Není opravdu důležité,-jaké myšlenky máme. Ať máme myšlenky
dobré, užitečné nebo děsivé, v meditačním sezení všechny myšlenky
považujeme čistě za myšlení. Nejsou ani vznešené ani hříšné.
Můžeme mít myšlenku, že vraždíme svého otce nebo že chceme
vstát, udělat si limonádu a jíst zákusky. Neděste se prosím vás svých
myšlenek, každá myšlenka je jenom myšlení. Žádná myšlenka si nezaslouží
ani zlatou medaili ani pokárání. Označujte pouze svoje
myšlenky jako „myšlení" a vraťte se zpátky k dechu. „Myšlení" a návrat
k dechu, „myšlení" - a návrat k dechu.
Meditační praxe je velmi přesná. Musí být prováděna právě tady,
právě na tomto místě. Je to dost tvrdá práce, ale když si budeme
připomínat význam pozice, umožní nám to synchronisovat svoji
mysl s tělem. Pokud nemáme dobrou pozici, je naše praxe jako
chromý kůň, který se snaží táhnout vůz. Nepůjde to. Takže nejdřív
si sedneme a zaujmeme pozici a pak pracujeme s výdechem; Šššš -
vycházíme, vracíme se zpátky k pozici, šššš - vracíme se zpátky
k pozici, šššš. Když se objeví myšlenky, označíme je jako „myšlení"
a vracíme se zpátky k pozici a zpátky k dechu. Mysl pracuje s dechem,
ale jako vztažný bod udržujeme také tělo. Nepracujeme jenom
se samotnou myslí.

Jak se stát bojovníkem

2010-06-15T01:28:00.000-07:00

OBJEVEM ZÁKLADNÍHO DOBRA
Když napřímíme zadu, nemusíme se napínat tím, že zvedáme ramena;
napřímenost vychází přirozeně z toho, že sedíme prostě, ale
hrdě na zemi nebo na svém meditačním polštáři. Protože jsou záda
vzpřímená, necítíme ani trochu stydlivost a zmatenost a proto neskláníme
hlavu. Neohýbáme se před ničím. Díky tomu jsou naše ramena
přirozeně vzpřímená a rozvine se dobrý pocit z ramen a hlavy.
Nohy necháme volně spočinout ve skřížené pozici, kolena se nemusí
dotýkat země. Pozici dokončíme tím, že ruce položíme zlehka
dlaněmi dolů na stehna. Přispívá to k pocitu, že svoje místo zaujímáme
správně.
V této pozici netěkáme očima kolem sebe. Máme pocit, že jsme
plně zde; oči jsou proto otevřeny, ale pohled směřuje lehce dolů asi
tak dva metry před tělo. Tím, že náš zrak neputuje sem a tam, rozvíjí
se v nás dále pocit uvážlivosti a určitosti. Tuto královskou pozici
vidíme na některých egyptských a jihoamerických sochách, ale také
na sochách z Orientu. Je to univerzální pozice, která není omezená
na jednu kulturu nebo na jedno údobí.
V denním životě bychom si také měli uvědomovat svoji pozici,
hlavu a ramena, jak kráčíme a jak se díváme na lidi. I když nemeditujeme,
můžeme udržovat důstojný stav existence. Můžeme překročit
zmatek a být hrdí na to, že jsme lidskými bytostmi. Tato hrdost
je přijatelná a dobrá.
Když sedíme během meditační praxe v dobré pozici, věnujeme
pozornost dechu. Když dýcháme, jsme plně a správně zde. S výdechem
vycházíme, náš dech se rozplývá a vdech proběhne přirozeně.
Pak opět vycházíme. Stále vycházíme s výdechem. Když
vydechujeme, rozplýváme se, rozpouštíme se. Nádech pak proběhne
přirozeně, není třeba ho sledovat. Prostě se vrátíme ke své
pozici a jsme připraveni k dalšímu výdechu. Vycházíme a rozpouštíme
se: Šššš - a pak se vracíme zpět k pozici; opět šššš - a opět
návrat k pozici.

arena fighters

2010-06-07T02:47:00.000-07:00

OBJEVENÍ ZÁKLADNÍHO DOBRA
Slovo meditace je někdy užíváno ve významu rozjímání o určitém
tématu nebo předmětu - meditování o takové a takové věci.
Tím, že meditujeme o problému nebo o otázce, můžeme najít jejich
řešení. Meditace je také někdy spojována s dosahováním vyššího
stavu mysli tím, že se dostaneme do tranzu nebo do určitého
stavu pohroužení. Zde však jde o zcela odlišné pojetí meditace,
o meditaci nepodmíněnou, bez jakéhokoli předmětu nebo představy
v mysli. V tradici Shambhala je meditace prostý trénink našeho
stavu bytí, takže mysl a tělo mohou být synchronizovány.
Meditační praxí se můžeme naučit být bez klamů, můžeme se naučit
být plně pravdivými a životnými.
Náš život je nekonečná cesta; je jako široká dálnice, která se táhne
nekonečně do dálky. Meditační praxe nám poskytuje dopravní
prostředek, kterým můžeme po této silnici cestovat. Naše cesta
spočívá v neustálém stoupání a klesání, v naději a strachu, ale je to
dobrá cesta. Meditační praxe nám umožní prožít všechny struktury
i této silnice, neboť v tom je smysl cesty. Díky meditační praxi začí-
; fláme zjišťovat, že si uvnitř sebe v podstatě na nikoho a na nic ne-
\ stěžujeme.
Meditační praxe začíná tím, že se posadíme na zem a zaujmeme
sed se skříženýma nohama. Začneme cítit, že se náš život může stát
účinným a dokonce nádherným pouze tím, že jsme na místě.
Uvědomíme si, že jsme schopni sedět jako král nebo královna na
trůně. Tato královská situace navozuje důstojnost, která pochází
z toho, že jsme tiší a prostí.
,;'.-' V meditační praxi je velmi důležitá vzpřímená pozice. Mít napří-
Wiená záda není umělé držení. Je to pro lidské tělo přirozené.
IMvné je, když se hrbíme. Když jsme shrbení, nemůžeme správně
•dýchat a ohnutá záda jsou také známkou toho, že se poddáváme
ťfieuroze. A tak když sedíme vzpřímeně, dáváme najevo sobě i ostatnímu
světu, že chceme být bojovníky, úplnými lidskými bytostmi.

arena fighters

2010-06-03T02:47:00.000-07:00

Jako lidské bytosti máme v sobě určitý pracovní základ, který
nám umožňuje pozvednout svoji existenci a plně se vzchopit. Tento
pracovní základ je stále použitelný. Máme mysl a tělo, které jsou
pro nás velmi cenné. Nevíme, jak dlouho budeme žít, ale pokud
máme svůj život, proč bychom ho nepoužili? Avšak dříve, než ho
použijeme, proč bychom ho neocenili?
Jak ale tento druh ocenění objevíme? Jenom toužebné přemýšlení
nebo mluvení o tom nepomůže. V tradici Shambhala je disciplína
pro rozvoj obojího, jak ocenění svého světa, tak citlivosti
k ostatním, je to praxe meditačního sezení. Meditační praxe byla vyučována
Buddhou před 2 500 lety a od té doby je také součástí tradice
Shambhala. Je založená na ústní tradici - od svého vzniku byla
tato praxe předávána jednou lidskou bytostí druhé. Tímto způsobem
zůstala živou tradicí, i když je to stará praxe, díky tomu je
stále vhodná pro dnešní dobu. V této kapitole budeme probírat určité
detaily meditační techniky, ale je důležité si pamatovat, že když
chceme tuto praxi pochopit plně, potřebujeme přímou, osobní instruktáž.
Meditací zde rozumíme něco velice základního a prostého, co se
neváže k žádné určité kultuře. Mluvíme o velice základní věci, o sezení
na zemi, o zaujetí dobré pozice a rozvoji pocitu pro své místo
na této zemi. To jsou prostředky k tomu, abychom znovu objevili
sami sebe a svoje základní dobro, abychom se naladili na ryzí reali- •;
tu bez očekávání a předpojatostí.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

2010-05-25T01:09:00.000-07:00

DVĚ
OBJEVENÍ
ZÁKLADNÍHO DOBRA
Náš život se může stát účinným a dokonce nádherným,
pouze tím, že jsme na místě. Uvědomíme si, že
jsme schopni sedět jako král nebo královna na trůně.
Tato královská situace navozuje důstojnost, která
pochází z toho, že jsme tiší a prostí.
VELKÁ ČÁST CHAOSU VE SVĚTĚ probíhá proto, že lidé neoceňují sami sebe.
Když sami k sobě nerozvinou sympatii a jemnost, nemohou v sobě
prožít harmonii ani mír a pak to, co promítají do ostatních, je také
neharmonické a zmatené. Místo toho, abychom ocenili svoje životy,
často bereme svou existenci jako něco zaručeného nebo ji shledáváme
depresivní a zatěžující. Lidé vyhrožují spácháním sebevraždy,
protože nedostali od života to, co si myslí, že by si zasloužili. Vydírají
ostatní hrozbou sebevraždy a říkají, že se zabijí, když se určité věci nezmění.
Je samozřejmé, že bychom měli svůj život brát vážně, ale to neznamená,
že bychom se měli dostat na pokraj katastrofy proto, že si
Ibudeme stěžovat na svoje problémy nebo že se budem mračit na svět.
jZa pozvednutí svého života musíme přijmout osobní zodpovědnost.
Když se neodsuzujeme a netrestáme, ale více se uvolníme
já oceníme svoje tělo a mysl, začneme mít kontakt s podstatou zá-

kladního dobra v sobě. Je tedy nesmírně důležité, abychom byli
ochotni se sobě otevřít. Když rozvineme k sobě citlivost, umožní
nám to vidět přesně obojí, jak svoje problémy, tak svůj potenciál.
Nebudeme mít pak pocit, že musíme svoje problémy ignorovat nebo
svůj potenciál přehánět. Tento druh laskavosti k sobě a ocenění
sebe jsou velmi nutné, neboť poskytují základ pro pomoc sobě
i ostatním.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

2010-05-19T03:20:00.000-07:00

Podstata bojovnictví nebo podstata lidské statečnosti znamená,
že se nikomu a před ničím nevzdáváme. Nikdy nemůžeme říci, že
jsme se my nebo někdo jiný úplně rozpadli na kusy, a stejně tak to
nemůžeme říci o našem světě. Během našeho života ve světě budou
velké problémy, ale buďme si jisti, že v průběhu našeho života nedojde
k žádné katastrofě. Můžeme tomu zabránit, je to na nás.
Můžeme začít tím, že zachráníme svět před zničením. Proto existuje
vize Shambhaly. Je to představa, která existuje po staletí: zachráníme
svět tím, že mu budeme sloužit. Ale zachránit svět nestačí.
Musíme také pracovat na vytvoření osvícené lidské společnosti.
Místo toho, abychom v této knize předkládali nějakou utopii,
jak by osvícená společnost mohla vypadat, probereme zde základ

osvícené společnosti a cestu k ní. Když chceme světu pomoci, musíme
vykonat osobní cestu - nemůžeme jen spekulovat a teoretizovat
o svém osudu. Je na každém člověku, aby sám zjistil, co osvícená
společnost znamená a jak může být uskutečněna. Doufám, že
seznámení s cestou bojovníka Shambhaly k počátku tohoto objevu
přispěje.

2010-05-11T03:57:00.001-07:00

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
Jako lidské bytosti jsme v podstatě probuzení a můžeme skutečnosti
porozumět. Nejsme svými životy zotročeni, jsme svobodní.
i V tomto případě být svobodný znamená, že máme tělo a mysl a můžeme
se pozvednout, abychom se skutečností zacházeli humorným
a důstojným způsobem. Když zvedneme hlavu, zjistíme, že celý vesmír,
včetně ročních období, sněžení, mrazu, ledu a bláta - s námi
účinně spolupracuje. Život je humorná situace, ale přitom se nám
neposmívá. Časem objevíme, že se svým světem můžeme zacházet
a můžeme s ním zacházet správně, plně, náležitě a přitom jemným
způsobem.
Objev základního dobra není žádná zvláštní náboženská zkušenost.
Je to spíše pochopení, že skutečnost lze přímo prožívat a můžeme
s ní a se světem, v kterém žijeme, pracovat. Když v našich životech
prožíváme základní dobro, máme pocit, že jsme inteligentní,
důstojní lidé a svět není hrozbou. Když cítíme, že náš život je
pravdivý a dobrý, nemusíme klamat sebe ani ostatní. Můžeme vidět
svoje nedostatky bez pocitu viny a neschopnosti. Současně můžeme
vidět svoji schopnost rozšířit dobro na ostatní. Můžeme říci
pravdu přímo, zcela otevřeně, ale současně pevně.

2010-05-09T23:56:00.001-07:00

Obě tyto situace jsou pokusem získat něco dobrého, něco skutečného.
Když jsme bohatí, jsme ochotni za to zaplatit tisíce dolarů,
když jsme chudí, jsme ochotní tomu obětovat život. Ale něco je
na obou přístupech chybné.
Problém je v tom, že si začneme v sobě uvědomovat potenciál
dobra a často pak bereme svůj objev příliš vážně. Tolik po dobru
toužíme, že bychom byli schopni pro dobro zabít nebo pro ně zemřít.
Celá věc postrádá smysl pro humor. Ten však nespočívá v tom,
že vyprávíme vtipy, chováme se komicky nebo kritizujeme ostatní
a smějeme se jim. Ryzí smysl pro humor je jenom lehký dotek; neprosazujeme
tvrdě realitu, ale lehkým dotekem ji oceňujeme.
Znovuobjevení tohoto dokonalého a skutečného smyslu pro humor,
tohoto lehkého doteku ocenění, je základem vize Shambhaly.
Když se podíváme na sebe, na svoji mysl a na svoje jednání,
znovu v sobě můžeme objevit humor, který jsme v průběhu života
ztratili. Abychom mohli začít, musíme se podívat na svou běžnou
domácí realitu: na svoje příbory, vidličky, nože, talíře, telefon,
myčku nádobí, na svoje ručníky a na ostatní běžné věci. Není
na nich nic mystického nebo zvláštního, ale když nemáme kontakt
s každodenní všední situací, když nezkoumáme svůj světský život,
pak nikdy neobjevíme humor nebo důstojnost a nakonec ani skutečnost.
Způsob, jak si češeme vlasy, jak se oblékáme, jak myjeme nádobí
- všechny tyto činnosti jsou v širším slova smyslu zdravím. Je to
způsob kontaktu se skutečností. Samozřejmě vidlička je vidlička, je
to jednoduchý nástroj k jídlu. Ale současný rozvoj zdraví a naší důstojnosti
může záviset na tom, jak vidličku používáme. Vize
Shambhaly se nás velmi jednoduše snaží vybídnout k tomu, abychom
pochopili, jak žijeme a jaký je náš vztah ke všednímu životu.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

2010-05-07T06:09:00.000-07:00

VYTVÁŘENI OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
Není to jen náhodná představa, že svět je dobrý, ale dobrý je
proto, že jsme schopni jeho dobro prožívat. Můžeme prožívat svůj
svět jako zdravý, jednoduchý, přímý a skutečný, protože naše základní
povaha je ve shodě s dobrem situace. Lidský potenciál pro
inteligenci a důstojnost je naladěn k prožitku zářivosti jasné, modré
oblohy, ke svěžesti zelených luk, ke kráse stromů a hor. Máme
opravdové spojení se skutečností, která nás probouzí a působí na
nás tak, že se cítíme v podstatě dobří. Vize Shambhaly rozvine naši
schopnost se probudit a poznat, že se v nás může projevit dobro.
i Ve skutečnosti se tak již děje.
Ale pak je tu ještě jiná otázka. Můžeme vytvořit pravdivý vztah
se světem, zachytíme záblesk slunečního svitu, vidíme jasné barvy,
slyšíme krásnou hudbu, jíme dobré jídlo nebo cokoli jiného. Ale
v jakém vztahu je tento záblesk dobra k naší stále probíhající zkušenosti?
Můžeme cítit: „Chtěl bych získat toto dobro, které je ve
i mně a ve světě jevů." A tak se honíme ve snaze najít způsob, jak je
vlastnit a udržet. Nebo se můžeme na hrubší úrovni ptát : "Kolik
bych musel zaplatit, abych to získal? Ta zkušenost byla tak krásná,
že bych ji chtěl mít." Základní problém spojený s tímto přístupem
je v tom, že se nikdy nebudeme cítit uspokojeni, i když dostaneme,
co chceme, protože budeme i nadále zoufale chtít. Když se
projdeme nákupními centry velkých měst, jasně tento druh zou-
I falství uvidíme. Mohli bychom říci, že lidé, kteří zde nakupují, ma-
\ jí dobrý vkus, a proto mají možnost uskutečňovat lidskou důstojnost.
Ale na druhé straně to vypadá, jako by byli obklopeni trny.
, Chtějí mít stále víc a víc.
Jiný přístup spočívá v tom, že se pokořujeme a odevzdáváme,
abychom se dostali do kontaktu s dobrem. Někdo nám řekne, že
nás učiní šťastnými, když mu obětujeme život. Když mu věříme, že
má dobro, po kterém toužíme, jsme ochotni si oholit hlavu, nosit
roucho, plazit se po podlaze nebo jíst rukama, abychom se dosta-

li do kontaktu s dobrem. Jsme ochotni prodat svou důstojnost
a stát se otroky.

JAK SE STÁT BOJOVNÍKEM

2010-05-05T23:58:00.000-07:00

Objev skutečného dobra pochází z toho, že oceňujeme velmi
jednoduché zkušenosti. Nemyslíme tím dobrý pocit, který máme,
když například vyděláme milion dolarů, konečně dokončíme vysokou
školu nebo koupíme nový dům, ale mluvíme zde o základním
dobru, že jsme naživu - což nezávisí na žádném dosažení nebo naplnění
našich tužeb a žádostí. Záblesky dobra prožíváme neustále,
ale většinou nejsme schopni je uznat. Když vidíme jasnou barvu,
jsme svědky svého základního dobra. Když slyšíme krásný zvuk, slyšíme
svoje základní dobro. Když vyjdeme ze sprchy, cítíme se osvěženi
a čistí, když vykročíme z dusné místnosti, oceníme náhlý závan
čerstvého vzduchu. Tyto události mohou trvat jen zlomek vteřiny,
ale jsou to skutečné prožitky dobra. Probíhají neustále, ale obvykle
je opomíjíme a bereme je jako něco světského a čistě náhodného.
Avšak podle principů Shambhaly je cenné, když tyto chvíle rozpoznáváme
a využíváme je, protože vyvolávají v našich životech svěžest
a neagresivnost - základní dobro.
Každá lidská bytost má základní povahu dobra, která je nezředěná
a je beze zmatku. Toto dobro obsahuje úžasnou laskavost a pochopení.
Jako lidské bytosti můžeme někoho milovat. Můžeme se někoho
něžně dotýkat; můžeme někoho s jemným pochopením políbit. Můžeme
ocenit krásu. Můžeme ocenit to nejlepší z tohoto světa. Můžeme
ocenit jeho živost a svěžest: žlutost žlutého, rudost rudého, zelenost
zeleného, purpurovost purpurového. Náš prožitek je skutečný. Když
je žlutá věc žlutá a my nemáme žlutou rádi, můžeme říci, že je červená?
To by odporovalo skutečnosti. Když slunce svítí, je to možné odmítnout
a říci, že sluneční svit je hrozný? Můžeme to opravdu říci?
Když slunce zářivě svítí nebo nádherně padá sníh, oceníme to. A když
skutečnost oceňujeme, tak na nás opravdu působí. Můžeme vstát ráno
po několikahodinovém spánku, ale když se podíváme z okna
a uvidíme zářící slunce, může nás to dobře naladit. Poznáme-li, že
svět, který máme, je dobrý, můžeme se opravdu vyléčit z deprese.

JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

2010-05-04T23:36:00.000-07:00

Ale můžeme být daleko odvážnější. Naše úvahy a myšlenky mohou
překračovat okruh našich domovů, teplo hořícího krbu, starost

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
o děti, které posíláme do školy, každodenní ranní chození do práce.
Musíme přemyslet, jak tomuto světu pomoci. Když nepomůžeme
my, nepomůže nikdo. Jsme na řadě, abychom světu pomohli.
Pomoc ostatním však neznamená, že bychom měli opustit svůj
vlastní život. Abychom mohli pomáhat ostatním, nemusíme se snažit
být starostou města nebo prezidentem země, ale můžeme začít
se svými příbuznými, přáteli, s lidmi kolem nás. Vlastně můžeme
začít sami se sebou. Důležité je si uvědomit, že nemáme nikdy volno.
Nikdy nemůžeme pouze odpočívat, protože celý svět potřebuje
pomoc.
Ačkoli každý má odpovědnost světu pomáhat, pokud se snažíme
svoje představy a svoji pomoc ostatním vnucovat, můžeme tím vytvářet
jenom další chaos. Mnoho lidí má svoje vlastní teorie o tom,
co svět potřebuje. Někdo si myslí, že svět potřebuje komunismus,
jiný si myslí, že svět potřebuje demokracii, někteří lidé si myslí, že
svět spasí technický rozvoj, a další lidé si naopak myslí, že technika
svět zničí. Učení Shambhaly neobrací svět na další teorii. Základní
předpoklad vize Shambhaly je v tom, že dříve, než založíme osvícenou
společnost pro ostatní, je nutné zjistit, co je v nás podstatného,
abychom to mohli nabídnout světu. Proto když chceme začít,
měli bychom vynaložit úsilí na zkoumání vlastní zkušenosti, abychom
objevili, že to, co v sobě obsahuje, má schopnost pomáhat
nám i ostatním v pozvednutí a rozvoji existence.
Když jsme ochotni nezaujatě se dívat, zjistíme, že bez ohledu na
všechny naše problémy a zmatek, bez ohledu na citové a psychologické
zvraty směrem dolů a nahoru, je v existenci lidských bytostí
v podstatě něco dobrého. Pokud neobjevíme tento základ dobra
v našich vlastních životech, nemůžeme doufat, že zlepšíme život
ostatních. Kdybychom byli jen ubohými a bídnými bytostmi, jak bychom
si mohli představovat, že jsme schopni sami vytvořit osvícenou
společnost?

JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

2010-05-02T09:18:00.000-07:00

Současný stav světa je středem zájmu nás všech. Je zde bída, hrozba
atomové války, ekologická nerovnováha, sociální, politický chaos
i psychologické revoluce všeho druhu. Svět je v úplném zmatku a vřavě.
Učení Shambhaly je založeno na předpokladu, že existuje základní
lidská moudrost, která může pomoci rozřešit problémy světa. Tato
moudrost nepatří žádné kultuře nebo náboženství, nepochází pouze
z Východu nebo ze Západu. Spise je to tradice lidského bojovnictví,
která existovala v mnoha kulturách a v různých údobích historie.
Bojovnictvím zde nemyslíme boj s ostatními. Agresivita je zdrojem
našich problémů, a ne řešením. Slovo „bojovník" je zde odvozeno
z tibetského patuo, což doslovně znamená „ten, který je statečný".
Bojovnictvím se v této souvislosti míní tradice lidské statečnosti
nebo tradice nebojácnosti. Severoameričtí indiáni takovou
tradici měli a stejně tak existovala ve společnostech indiánů jihoamerických.
V Japonsku představoval bojovnickou tradici moudrosti
ideál samurajů a principy osvíceného bojovnictví byly rovněž známy
v západních, křesťanských společnostech. Král Artuš je legendárním
příkladem bojovnictví v tradici západní a velcí bibličtí vládcové,
takoví, jako byl král David, jsou příklady bojovníků známých
oběma tradicím, jak židovské, tak křesťanské. Na naši planetě Zemi
bylo mnnoho skvělých příkladů bojovnictví.
Klíč k bojovnictví a první princip vize Shambhaly spočívá v tom,
že se nebojíme toho, co jsme. Úplná definice statečnosti zní: nebát
se sebe. Vize Shambhaly nás učí, že tváří v tvář světovým problémům
můžeme být stateční a současně laskaví. Tato vize je opakem
sobectví. Když se bojíme sebe a bojíme se zdánlivé hrozby, kterou
představuje svět, stáváme se krajně sobeckými. Snažíme si postavit
svoje malá hnízda, svoje vlastní zámotky, ve kterých můžeme žít sami
a bezpečně.

2010-04-30T02:53:00.000-07:00

V nedávné době někteří západní učenci vyjádřili názor, že Šambhala
by skutečně mohla být jedním z království, která jsou historicky
dokumentovanými královstvími starověku, jako je například království
Zhang-Zhung v centrální Asii. Mnoho učenců však pojímá
legendy o Šambhale jako pouhý mýtus. I když je snadné odbýt otázku
království Šambhala tím, že jde o čirý výmysl, je současně možné
vidět v této legendě hluboce zakořeněné a velice živé lidské přání
po dobrém a plném lidském životě. Ve skutečnosti mezi mnoha
tibetskými buddhistickými učiteli existuje dlouho tradice, která nechápe
království Šambhalu jako nějaké vnější místo, ale pojímá je
jako základ nebo kořen bdělosti a zdraví, který existuje jako potenciál
v každé lidské bytosti. Z tohoto hlediska není důležité rozhodnout,
zda je království Šambhala smyšlenka nebo skutečnost. Měli
bychom však tento ideál osvícené společnosti, který Šambhala
představuje, ocenit a měli bychom ho napodobit.
V průběhu posledních sedmi let jsem přednesl řadu přednášek
shambhalistického učení, ve kterém království Šambhala představuje
ideál světského osvícení, což znamená možnost povznesení
naší osobní existence a existence ostatních lidí bez pomoci jakéhokoli
náboženského názoru. Ačkoli je tradice Shambhala postavena
na jemnosti a zdraví buddhistické logiky, současně má svůj vlastní,
nezávislý základ, který rozvíjí přímo to, co nás činí lidskými bytostmi.
Když hledíme na velké problémy, kterým musí lidská společnost
čelit, zdá se nám velmi důležité najít jednoduchý a nesektářský způsob,
který by nám umožňoval se sebou pracovat a sdílet své pochopení
s ostatními. Učení Shambhala neboli „vize Shambhala", jak
je tento přístup v širším smyslu nazýván, je jedním z takových pokusů,
jak se odvážit zdravě existovat.

2010-04-29T05:49:00.000-07:00

Mezi Tibeťany je rozšířena víra, že království Šambhala může být
ještě objeveno, skryté někde ve vzdáleném himalájském údolí. Je
rovněž známo množství buddhistických textů, které poskytují detailní,
ale obtížně srozumitelné pokyny k tomu, jak Šambhalu najít,
ale názory se liší v tom, zda popisy mají být brány doslovně, nebo
jen metaforicky. Mnoho textů také detailně popisuje samotné království.
Například podle Velkého Komentáře ke Kalačakře od uznávaného
buddhistického učitele z minulého století Miphama, je země
Šambhala severně od řeky Šita a je rozdělena osmi horskými
hřebeny. Palác Rigdenů, královských vládců Šambhaly, je postaven
na vrcholu kruhovité hory ve středu země. Mipham říká, že tato hora
se nazývá Kailasa. Palác jménem Kalapa se rozkládá na mnoha
čtverečních mílích. Před ním, směrem k jihu, je krásný park Malaya
a ve středu parku je chrám zasvěcený Kalačakře, který postavil
Dawa Sangpo.
Další legendy říkají, že království Šambhala zmizelo před mnoha
staletími ze zemského povrchu. Celá společnost se v určité době
stala osvícenou a království se povzneslo do jiné, více nebeské říše.
Podle těchto legend rigdenští králové ze Šambhaly stále sledují lidské
záležitosti a jednoho dne se vrátí na zem, aby zachránili lidstvo
před zkázou. Mnoho Tibeťanů věří, že velký bojovník, král Gesar
z Lingu, byl veden a inspirován rigdenskými králi a moudrostí
Šambhaly. V tom se odráží víra v nebeskou existenci království.
Neznamená to, že by Gesar do Šambhaly jezdil, jeho spojení s královstvím
bylo duchovní. Gesar žil přibližně v 11. století a vládl
v provinčním království Ling, které se nachází ve východním Tibetu
v provincii Kham. Po skončení jeho vlády se pověsti o jeho úspěších
vládce a bojovníka rozšířily po celém Tibetu a staly se nakonec nej-

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI
větším eposem tibetské literatury. Některé legendy říkají, že Gesar
znovu přijede ze Šambhaly v čele vojska, aby porazil ve světě síly
temna.

VYTVÁŘENÍ OSVÍCENÉ SPOLEČNOSTI

2010-04-27T07:28:00.000-07:00

Učení Shambhala je založeno na předpokladu, že
existuje základní lidská moudrost, která může pomoci
rozřešit světové problémy. Tato moudrost nepatří
výlučně žádné kultuře nebo náboženství, nepochází
pouze z Východu nebo ze Západu. Spíše je
to tradice lidského bojovnictví, která existovala
v mnoha kulturách a v různých údobích historie.
V TIBETU, stejně jako v mnoha jiných zemích Asie, jsou známy příběhy
o legendárním království, které bylo zdrojem vzdělanosti
a kultury současných asijských společností. Podle legendy vládli
v této zemi rozkvětu a míru moudří a soucitní vládcové. Obyvatelé
byli rovněž vzdělaní a laskaví, takže celkově bylo království vzorem
společnosti. Toto místo se nazývalo Šambhala.
Říká se, že ve vývoji společnosti Šambhala hrál důležitou roli
buddhismus. Legenda vypráví, že prvnímu králi Šambhaly, Dawa
Sangpovi, předal Šakjamuni Buddha pokročilá tantrická učení. Tato
učení, která jsou uchována jako Kalačakra Tantra, se považují za
jednu z nejhlubších moudrostí tibetského buddhismu. Legenda říká,
že poté, co král přijal učení, začali všichni lidé Šambhaly medi-

tovat a vstoupili na buddhistickou cestu milující laskavosti a zájmu
o všechny lidské bytosti. Nejen králové, ale všichni ostatní obyvatelé
království se tak stali velmi vyspělými lidmi.

2010-04-19T02:38:00.000-07:00

Je obtížné vyjádřit dostatečný dík autorovi knihy za jeho vizi při
uvádění shambhalistického učení a za to, že jsme meh' možnost mu
pomáhat při přípravě této knihy. I při intenzivní práci s redaktory
na rukopisu, byl schopen vytvořit atmosféru magie a sfly, která tento
projekt inspirovala a prodchla. Možná je příliš odvážné něco takového
tvrdit, ale když budete knihu číst, snad se vám to tak podivné
zdát nebude. Cítíme, že autor dal tomuto textu takovou sílu,
že jeho působnost přesáhla ubohou vizi redaktorů a jeho moudrost
se plně projevila. Pouze doufáme, že jsme silu těchto učení neomezili
a nezeslabili. Ať pomáhají osvobodit všechny bytosti z bojujícího
zla zapadajícího slunce.
Carolyn Rose Gimian
Boulder, Colorado
Říjen 1983

UVOĎ
JSEM VELMI POTĚŠEN, že mohu v této knize předložit vizi
Shambhaly. Svět ji potřebuje a bez ní hladoví. Zároveň bych chtěl
jasně říci, že tato kniha neodhaluje žádná tajemství buddhistické
tantrické tradice shambhalistických učení ani se nezabývá filozofií
Kalačakry. Kniha je spíše rukovětí pro lidi, kterým se z jejich životů
vytratily principy posvátnosti, důstojnosti a bojovnictví. Je postavena
zejména na principech bojovnictví, které byly vtěleny do
starých civilizací Indie, Tibetu, Číny, Japonska a Koreje. Tato kniha
ukazuje, jak můžeme pěstovat svůj životní styl a jak můžeme šířit
pravý význam bojovnictví. Je inspirovaná příkladem a moudrostí
velkého tibetského krále Gesara z Lingu - jeho neproniknutelností,
nebojácností a způsobem, jak zvítězil nad barbarstvím použitím
principů Tygra, Lva, Garudy, Draka (Tak, Seng, Khyung, Druk), které
jsou v této knize uvedeny jako čtyři důstojnosti.
Jsem vděčný a je mi ctí, že jsem byl v minulosti schopen uvést
moudrost a důstojnost lidského života v rámci buddhistického náboženského
učení. Nyní mám velkou radost, že mohu uvést principy
shambhalistického bojovnictví a mohu ukázat, jak je možné vést
život s nebojácností a radostí bojovníků, aniž bychom se při tom
navzájem ničili. Tímto způsobem může být vize Velkého Východního
Slunce (Sharchen Nyima) uvedena do života a dobro v srdci každého
z nás může být uskutečněno bez pochybností.
Dorje Dradul Mukpo
Boulder, Colorado
Srpen 1983

ČÁST PRVNÍ
JAK SE STAŤ BOJOVNÍKEM

Z velkého kosmického zrcadla
Bez začátku a bez konce, •
Se začala zjevovat lidská společnost.
V tu dobu vzniklo osvobození a zmatek.
Když se objevil strach a pochybnost
Týkající se důvěry, která je prvotné svobodná,
Vznikly bezpočetné davy zbabělců.
Když důvěra, která je prvotně svobodná,
Byla následována a prožívána s potěšením,
Vznikly bezpočetné davy bojovníků.
Bezpočetné davy zbabělců
Se skryly v jeskyních a džunglích.
Zabíjeli svoje bratry a sestry a jedli jejich maso,
Následovali příklad zvířat,
Vyvolávali v sobě strach navzájem;
Tak pojímali svoje vlastní životy.
Rozdmýchávali velký oheň nenávisti,
Stále vířili řeku chlípnosti,
Váleli se v bahně lenivosti:
Vznikl věk hladu a soužení.
Z těch, kteří byli oddaní prvotní důvěře,
Z mnoha zástupů bojovníků,
Někteří šli do hor vysočiny
A postavili nádherné křišťálové zámky.
Někteří šli do zemí nádherných jezer a ostrovů
A postavili půvabné paláce.
Někteří šli do příjemných nížin
A zaseli pole ječmene, rýže a pšenice.
Žili stále bez hádek,
Vždy milující a velmi velkorysí.
Bez povzbuzování, díky své samo o sobě existující
neproniknutelnosti,
Byli vždy oddaní Vládnoucímu Rigdenu.

2010-03-16T04:42:00.000-07:00

Chógyam Trungpa pozvedává každodenní zkušenost na úroveň
posvátnosti a současně esoterické pojmy, jako je magie, vrací do oblasti
běžného chápání a vnímání. Využívá co nejvíce možností jazyka
a jemné významy vyjadřuje zdánlivě jednoduše. Při našich úpravách
jsme se snažili zachovat a zdůraznit autorovo podání co nejvíce,
protože jsme cítili, že tento přístup nejlépe vyjádří sflu předkládaného
materiálu.
Dříve než začala, práce na Shambhale, bylo již upraveno mnoho
přenášek pro potřebu studentů a učitelů v shambhalistickém výcvikovém
programu. Tyto dřívější textové úpravy provedené Michalem
Kohnem, Judith Liefovou, Sárou Levyovou, Davidem Rómem,
Barbarou Blouinovou, Frankem Berlinerem, byly velmi nápomocné.
Značně usnadnily přípravu této knihy.
Studijní osnovy, které se používá v shambhalistickém programu,
nám při úpravě materiálu pro tuto knihu velmi pomáhala, a proto
děkuji těm lidem, kteří spolupracovali s autorem a pomohli rozvinout
a revidovat osnovu v minulých šesti letech: Davidovi Rómovi,
dr. Jeremy Haywardovi, Lili Richové a ostatním.
Osel Tendzin, spoluzakladatel shambhalistického tréninku
a dharmický nástupce Chógyam Trungpy, prováděl neustálý dohled,
posuzoval původní návrh knihy a poskytoval kritické připo-

minky k rukopisu v různých stadiích vzniku. Jsme velmi vděční za
jeho účast na této práci.
Podobnou roli hrál Samuel Bercholz, majitel nakladatelství
Shambhala. Jak je vidět podle jména, které v roce 1968 svému nakladatelství
dal, byl S. Bercholz hluboce spojen se Shambhalou a její
moudrostí. Jeho důvěra v tento projekt a jeho stálý zájem, který
projevoval, tvořily hlavní silu, která popoháněla práci kupředu. Rádi
bychom také poděkovali panu Keň Wilberovi, redaktorovi New
Science Library, který četl rukopis v různých podobách a jehož přesně
zaměřené poznámky vedly k významným změnám v konečném
textu.
Není možné uvést jména všech dobrovolníků, kteří pracovali na
záznamech a přepisech přednášek, ať přímo nebo nepřímo, ale jejich
práci s díky oceňujeme.

2010-02-02T07:02:00.000-08:00

Od té doby autor přednesl na téma související s shabhalistickou
vizí více jak sto přednášek. Některé z těchto přednášek byly určeny
studentům v shambhalistickém výcvikovém programu, jiné byly
předneseny vedoucím nebo učitelům shambhalistického tréninku.
Pár z těchto hovorů bylo předneseno jako přednášky pro veřejnost
ve velkých městech Spojených států a jedna skupina hovorů tvořila
veřejný seminář, který se nazýval „Bojovník Shambhaly," který vyučoval
Chógyam Trungpa společně s Óselem Tendzinem v létě 1979
v Naropa Institutu v Boulderu v Coloradu.
Při přípravě této knihy jsme spolu s autorem probírali všechny
přednášky, které se týkaly daného tématu, a hledali jsme ty nejlepší
nebo nejvhodnější, pojednávající o určitých námětech. Navíc autor
napsal přímo pro tuto knihu původní materiál, zejména rozpravu
o třech důstojnostech - mírný, živý a neomezený, které tvoří
kapitolu „Autentická přítomnost". Materiál týkající se neproniknutelnosti
byl již vytvořen v podobě eseje během roční samoty v roce
1977 a rozprava o ostatních třech důstojnostech, která byla napsána
pro tuto knihu, je přizpůsobená stylu původního článku.
Při rozhodování o pořadí kapitol a logické návaznosti témat byly
hlavním vodítkem původní přednášky. Během studia tohoto materiálu
si redaktoři uvědomili, že shambhalistické učení předkládá
nejen logiku mysli, ale také logiku srdce. Toto učení, které je založeno
jak na intuici, tak na intelektu, vytváří celkový a někdy zmatený
obraz lidské zkušenosti. Aby byl zachován tento charakter, re-

daktori se rozhodli strukturu knihy pojmout tak, jaká byla struktura
původních přednášek. Nutně z toho vyplynulo paradoxní nebo
dokonce zdánlivě rozporuplné zpracování tématu. Přesto jsme zjistili,
že celkový plynulý dojem a jednotnost materiálu je největší,
když udržíme vnitřní logiku původního podání, se všemi jeho složitostmi.
Úcta k integritě původních přednášek byla také vedoucím principem
při jazykových úpravách. Při uvádění shambhalistických principů
autor používá běžná slova z anglického jazyka jako „dobro"
a dává jim neobvyklý, dokonce mimořádný význam.

2010-01-28T00:28:00.001-08:00

2010-01-24T06:08:00.001-08:00

SHAMBHALA

2010-01-05T03:32:00.000-08:00

učení Kalačakra, týkající se Šambhaly. Více se v této knize mluví
o starobylé, možná dokonce prvotní moudrosti a principech lidského
chování, jak se projevily v tradičních předprůmyslových společnostech
Tibetu, Indie, Číny, Japonska a Koreje. Kniha čerpá své
metafory a inspiraci zejména z bojovnické kultury Tibetu, která
předcházela buddhismu a měla základní vliv na tibetskou společnost
až do invaze komunistické Číny v roce 1959- Nicméně, ať jsou
zdroje jakékoli, vize. které jsou zde předkládány, nebyly takto zřetelně
nikde jinde vyjádřeny. Je to ojedinělá výpověď týkající se lidské
situace a potenciálu lidské existence, která je zvýrazněná naléhavým
a přitom nenuceným tónem - což navozuje pocit, že pravdy,
které jsou zde obsaženy, známe odjakživa.
Autorův zájem o království Šambhala pochází z doby, kdy byl
v Tibetu a působil zde jako nejvyšší opat klášterů Surmang. Jako
mladík studoval některé tantrické texty pojednávající o legendárním
království Šambhala, o cestě do tohoto království a o jeho vnitřním
významu. Když prchal před čínskými komunisty v roce 1959
přes Himaláje, psal duchovní pojednání o historii Šambhaly, které
se bohužel cestou ztratilo. Pan James George, bývalý vysoký kanadský
úředník v Indii a osobní přítel autora, vypravoval, že v roce
1968 mu Chógyam Trungpa řekl, že „ačkoli nikdy v Šambhale nebyl,
věří v její existenci a může ji vidět ve svém zrcadle, kdykoli
vstoupí do hluboké meditace." Pan George nám pak vyprávěl, že
později byl svědkem toho, jak autor hleděl do malého příručního
zrcátka a detailně království Šambhalu popisoval. Pan George vyprávěl:
„....Trungpa byl v naší pracovně a popisoval to, co viděl, jako
by vyhlížel ven z okna."
Když Chógyam Trungpa přijel poprvé na Západ, nehledě na
dlouhodobý zájem o Šambhalu, zdálo se, že upustil od toho, aby
o Šambhale mluvil, kromě nějakých zběžných poznámek. Teprve
v roce 1976, několik měsíců před tím, než odešel na rok do ústraní, začal zdůrazňovat důležitost shambhalistického učení. V roce
1976 na Semináři Vajradhatu, což je pokročilý tříměsíční výcvikový
kurz pro dvě stě studentů, Chógyam Trungpa přednesl několik hovorů
o shambhalistických principech. Poté, během svého ročního
pobytu v ústraní, autor začal psát sérii článků o Shambhale a požádal
svoje studenty, aby započali světský, veřejný meditační program,
který pojmenoval ,yýcvik Shambhala".

2010-01-03T14:34:00.000-08:00

V jeskyni opravdu plál oheň.
Rhog v probleskujícím světle plamenů viděl devět Zaliteranů. Někteří z nich leželi u stěny na přikrývkách, a když se doklopýtal až ke vchodu, napřímili se a vstávali. Někteří seděli přímo u ohně a zvědavě na něj pohlíželi.
„Podívejte, co jsem venku našel," řekl muž, který Rhoga při¬vedl do jeskyně. „Tvrdí, že se čistě náhodou objevil v našem údolí. Je ozbrojenej arkonidským ručním paprskometem. To je podezřelý, co?"
Jeden vousatý Zaliteran pomalu vstal a vykročil k zajatci„Kdo jsi?" zeptal se.
Rhog se opatrně rozhlížel, než odpověděl. Nedokázal si pořád¬ně představit, kam ho náhoda vlastně přivedla. Tohle nevypadalo na normální karavanu. Uprostřed rozlehlé jeskyně stálo cosi po¬divného. Skládalo se to ze dvou Částí z kovového bloku, který vypadal velmi masivně a těžce, a z klece. Vypadalo to skutečně jako klec, ale Rhog na první pohled poznával, že to musí být něco jiného.
„Jsem Rhog z Largu," řekl konečně. „Měl jsem poruchu a mu¬sel jsem pochodovat dvacet kilometrů, až jsem našel vaše údolíNechápu..."
„Z Largu? My jsme taky přijeli z Largu. Jak to, že jsme té nepředjížděli?"
„Asi jsme se minuli."
„Hm, velmi nepravděpodobné," přemýšlel vousáč. Pak natáhl ruku. „Máš papíry?" .
Rhog váhal. Bylo neobvyklé, že by po něm někdo vyžadoval

2008-11-26T07:08:00.000-08:00

„Však Rhodan dobře ví, proč nám ho nechal tady," souhlasil Rosberg a vykročil s Toffnerem ke stolu. Posadili se; „Betty Toufryová si myslí, že během následujících dní by měl odletět nějaký větší transport na Arkon. Doufejme, že tentokrát už odletí s ním."
Měl na mysli Rhodana a jeho sto padesát mužů, kteří Čekali namaskovaní jako Zaliterané ve sběrném táboře Arkonidanů. Poda¬řilo se jim dostat do rukou klíčové pozice v arkonidské flotile. Nyní čekali i s ostatními Zaliterany ovšem většinou to byli ne¬dobrovolně najatí vojáci na transport na Arkon. Tento transport měl představovat v podstatě trojského koně. Pozemšťané byli bo¬jovníky, kteří se v břiše tohoto koně schovávali před Arkonem.
„A proč by neměli?"
„Dnes bylo odvezeno padesát tisíc vojáků, Toffnere Ale Rhodan a naši lidé zůstali tady. Máte vůbec tušení, kolik Zaliteranů už Arkonidané odvlekli?"
Když Toffner zmlkl, Rosberg se zeptal, aby změnil téma; „Co na váš návrh říká Hhokga?"
„Vyhledal jsem ho hned, jak jsem přišel do Largu. Byl trochu skeptický, ale pak ho přesvědčily naše vynikajícím způsobem na¬podobené průkazy, které dokonce nesou podpis admirála Caluse. Karavana bude dnes u jeskyní a zítra už může plně naložená vy¬razit zpátky do Tagnoru. Za tři dny by tu mohla být."
„To je ovšem kritické!" řekl major Rosberg. „Měli bychom ji doprovázet, dřív než ji zastaví roboti na okraji města. Snad by se nám mohlo podařit získat nějakého arkonidského důstojníka, který by nám pomohl. Můžeme mu nasadit hypnotický blok. Bude pak dělat všechno, co po něm budeme chtít. Přiveďte sem některého. S jeho pomocí dostaneme karavanu bezpečně do měs¬ta. Pod ochranou noci pak bude jednodušší zavést ji do kata¬komb."
Jeremy si opřel bradu. „Žil jsem tři roky jako jediný Pozem¬šťan na Zalitu a cítil jsem se sice osaměle, nicméně bezpečně. Dnes už nejsem osamělý ale nemyslete si, že se cítím nějak bezpečněji."

2008-10-09T00:13:00.000-07:00

Zaliterané stáli nebo posedávali všude kolem a zvědavě na něj pohlíželi. Jeden mu vykročil v ústrety. •
„Tak jak, Toffnere? Čeho jste docílil?"
Tento muž nemluvil obvyklou zaliteranštinou, nýbrž čistou an¬gličtinou. A Garak se najednou jmenoval Toffner. Jeremy Toffner byl kosmický agent Země.
„Všechno je jasný, majore. Náš přítel Hhokga sestaví v Largu karavanu a pošle ji na poušť. Respektive, jak se tak na to dívám, už ji patrně poslal. Dnes večer by mohla dorazit do jeskyně. Musí projít údolím a potom zahnout sto kilometrů na sever. V horském kotli už je očekávána."
Major Rosberg, odborník na transmitery ve Sluneční bezpeč¬nostní službě, spokojeně přikývl. „Výborně! Včera jsem odvysí¬lal hyperzprávu pro čekající CALIFORNII. Křižník vysadí poža¬dované zboží a předměty včas."
V pozadí podzemního prostoru se něco pohnulo, pak se kdosi blížil. Onen kdosi byl vysoký asi metr, celý chlupatý a vypadal jako obrovitá mys se Širokým ohonem bobra. Bytost se před sku¬pinkou mužů postavila na zadní a pištivým hláskem oznamova¬la: „Tak to už je načase, abysme zapojili transmiterovou přijímací stanici v jeskyních?"
Major Rosberg a Toffner přikývli.
„Správně, Gucky," dal Rosberg podivné bytosti za pravdu. „Ale zítra ráno by to taky stačilo. Můžeš pak s tou trojicí skočit."
Pojem skákání se vztahoval na Guckyho schopnost teleportace. Tento myšob byl vsak zároveň také telepat a telekinet. V pod¬statě to byl vůbec nejschopnější mutant Sluneční říše.
Vycenil velké hlodáky, přátelsky se zašklebil a pak se poma¬lým krokem vracel do kouta. Toffner se za ním pobaveně díval.
„Kdybychom neměli Guckyho, ztratili bychom spoustu času," konstatoval. „Kromě toho by všechno bylo podstatně nebezpeč¬nější."

2008-10-06T23:28:00.000-07:00

A pak najednou věděl, co to je.
Byla to vozidla, jaká se používala k transportu zboží na pouštiTakže musel narazit na noční tábořiště nějaké karavany.
Rhog se zastavil. Karavana? Tady, tak vysoko na severu? Cesta vedla přece ještě dobrých sto kilometrů dál na jih. Proč by měla nějaká karavana vážit takovou okliku jen proto, aby přenocova¬la?
S touhle karavanou nebylo něco v pořádku, to pochopil hned.
Pravačkou sevřel rukojeť zbraně a k ohni se už přibližoval opa¬trněji. Nakonec se jen plazil.

Vtom za ním zazněl přísný hlas: „Na tvým místě bych se zasta¬vil a hezky bych zvěd obě ruce nad hlavu, kamaráde. V nocí je příliš nebezpečný plížit se k cizímu táborovýmu ohni."
Rhog strnul. Pomalu a opatrně vytáhl pravou ruku z kapsy a zvedl ji nad hlavu společně s levačkou.
Kdosi k němu zezadu přistoupil a sebral mu paprskomet. „Hodnej chlapeček. A teď bys nám měl vysvětlit, proč se touláš v noci po poušti. Chvíli o tom přemejšlej, aby to znělo věrohodně. No, jdeme!" • ,
^ A ^
Město Tagnor se podobalo válečnému tábořišti. Člověk všude potkávat hlídky Arkonidanů. Kdo nebyl vybaven patřičnými do¬klady, musel počítat s tím, že bude zatčen. Na chodnících bylo jenom málo mužů.
Napravo od Široké ulice, která vedla k trychtýřovitému paláci Zarlta, stála veliká, nicméně opuštěná aréna. Už dlouho se v ní nekonaly žádné hry, přestože její správce nebyl Arkonidany po¬volán do války. Správce Garak se očividně mamě snažil sehnat pro arénu nějakou divokou zvěř a gladiátory.
Právě se vrátil z Largu, kde zařizoval záležitosti, které by doce¬la určitě zajímaly admirála Caluse. Garak pospíchal do svého podzemního úkrytu, umístěného v katakombách pod arénou. Opatrně se rozhlížel, než zmizel v široké chodbě, která vedla do hlubiny.
Byla tam tma, musel zapnout malou svítilnu, aby neminul správnou odbočku. Pak konečně stál před tajnými dveřmi. Na hladké skalní stěně nebylo nic poznat, ale stačil tlak plochou dlaní, aby stěny uhnuly. Garaka zaplavilo světlo, zatímco za se¬bou opět zavíral.
Stál v rozlehlé skalní komoře, umělými zasténám! rozdělené na několik prostorů.

2008-08-11T03:11:00.000-07:00

Ale zavládlo ticho a tma přebírala úplnou vládu nade dnem. Postupem času se přece jenom začalo objevovat světlo, které vy¬dávala hvězdokupa M 13. Noční nebe bylo poseto hvězdami a najednou jich bylo tolik, že dokonce vrhaly stíny.
Nebylo slyšet vůbec nic, takže se patrně zmýlil.
Rhog znovu vykročil. Levou rukou klouzal po skalní stěně, ale nenacházel ani stopu po jeskyni. Říkal si, že se měl po nějakém takovém provizorním ubytování podívat dřív, než se setmělo. Ted se mohlo stát, že bude muset putovat ještě několik hodin.

Pak ale málem klopýtl. Ruka najednou nenarazila na žádný od¬por. Našel rovnováhu a zůstal stát.
Skalní stěna ustoupila, ale o pět metrů dál znovu pokračovalaTěch pět metrů však...
Rhog už téměř nedoufal, že by našel jeskyni nebo nějakou soutěsku. Upravil si batoh a vklouzl do úzké soutěsky. Myslel si, že bude brzy na jejím konci, ale pak zjistil, že tomu tak není. Stěny se sice zúžily až na čtyři metry odstupu, ale pak se znovu roze¬stoupily. Dokonce velmi. Rhog už je nenahmátl ani neviděl, přestože venku díky novým hvězdám bylo přece jen větší světlo.
Před ním se, jak rozpoznával, už netyčila kolmá skalní stěna, ale rozprostírala se Široká rovina, která připomínala skalní kotel. Nahoře nad hlavou viděl kulatý výřez s tisíci hvězdami.
Toto údolí mělo v průměru určitě takových pět set metrů. A ne¬viděl támhle naproti oheň?
Musel hořet v nějaké jeskyni, protože dokonce viděl i stíny.
Rebelové?
Přátelé? ,
Jeho srdce se najednou naplnilo nadějí. Zapomněl na veškerou opatrnost a zamířil si to přímo k probleskujícím plamenům ohně. Musel si přiznat, že si tato skupina našla vynikající úkryt. Pří¬stup k němu objevil čistě náhodou.
Napravo od něj se zvedaly jakési stíny. Připadaly mu příliš pra¬videlné, aby to byla skála.

2008-08-07T05:33:00.000-07:00

Napravo od něj se až k obzoru táhla poušť. Vypadala nekoneč¬ně. A přece na jejím konci leželo největší město Zalitu se svými třiceti miliony obyvatel a největším kosmodromem planety.
Rhog se zdržoval těsně při okraji pohoří, aby se mohl co nejlé¬pe skrýt, pokud by se objevila stráž Arkonidanů. Celý prostor nad Zalitém byl totiž neustále kontrolován z bojových lodí ve¬třelců. Několika skoky by se vždy mohl dostat do nějakého úkry¬tu za nejbližší balvan. Uvažoval, že by snad bylo lepší putovat v noci, ale to by ztratil mnoho Času. Kromě toho by v noci mohl "narazit na některou z nočních šelem, takových, které se používa¬ly i v bojové aréně. Jednou viděl, jak jedna z těch kočkovitých příšer roztrhala na kusy gladiátora. Od té doby arénu nenavštívil
Nastalo poledne, potom večer. Vyhledal jednu z četných jesky¬ní, aby v ní strávil noc. Podle svého vlastního odhadu urazil bě¬hem dne takových čtyřicet kilometrů. Zbývaly mu ještě čtyři,

možná jen tri dny, a byl u cíle. Potom mu stačilo jenom putovat po cestě směrem k západu, aby se mu podařilo připojit k některé z karavan. Určitě by se ho nikdo neptal, co chce v Tagnoru dělat. A že by ho pak Arkonidané napadli tady někde v poušti, to se nedalo čekat.
Spal neklidně a v nocí se probouzel, protože se mu zdálo, že slyší nějaké zvuky. Konečně se před vstupem do jeskyně začalo rozednívat a Rhog si připravil prostou snídani, aby se znovu vy¬dal na cestu. V jeho srdci narůstala touha stát se hrdinou svého lidu a vysvobodit Zaliterany z područí zlého admirála Arkonidanů. I kdyby přitom přišel o život...
Toho dne urazil více než šedesát kilometrů, ale cítil, že si bude muset odpočinout trochu déle, pokud se nechce hned dalšího dne ráno někde zhroutit. Chyběl mu trénink.
Už se stmívalo, když začal hledat vhodnou jeskyni Ohmatával skalní stěnu, podél které putoval, v naději, že objeví nějakou prasklinu, ve které by se mohl prospat, aniž by tím riskoval, že ho objeví nějaká šelma. Vpravo zhasínaly poslední paprsky za¬padajícího slunce Hvězdy vydávaly jenom slabé světlo. Nikde nebyl vidět žádný měsíc.
Rhog se zastavil. Neslyšel náhodou nějaký zvuk nezdálo se mu to? Neznělo to jako funění nebo jako Škrábání drápů o skálu? Stál bez hnutí, opíral se o skálu a naslouchal. Jako sama od sebe mu malá zbraň vklouzla do dlaně. Dříve než by padl za oběť ně¬jaké Šelmě, určitě by střílel.

2008-08-01T12:14:00.000-07:00

Bylo chybou i po dlouhých jednáních poslat přece jenom Rhoga, aby vykonal plánovaný atentát. Znal Tagnor a všechny úkry¬ty nejlépe ze všech a neustále tvrdil, že má dobré styky v Zarltově paláci, protože někteří jeho přátelé tam slouží jako stráž¬ní. S jejich pomocí by mohl získat cenné tipy ohledně pobytu admirála ve městě.
Největší chyba spočívala ve skutečnosti, že se v Calusovi chystali odstranit přítele Zalitu. Ti, kteří se vyhýbali válce, ne¬mohli samozřejmě tušit, že to tak je, protože přemýšleli příliš lo¬gicky
Potřebovali celý den, aby pozměnili Rhogův zevnějšek. Sice to bylo tak, že ani stáří nedokázalo Zaliterana zachránit před odve¬dením do arkonidské armády, ale mladý muž by byl přece jen příliš podezřelý. Změnili Rhogův pas a dali mu jiné jméno. Maji¬tel pasu by pak byl podle věku a popisu možná Rhogovým dě¬dečkem. Další potíž představovala cesta do Tagnoru. Podzemní dráhy nesměly být použity, protože byly neustále kontrolovány. Žádné vlastní vozidlo neměli rebelové k dispozici. Takže zbýva¬la jenom cesta karavan, vzdálená dvě stě kilometrů jižně. Tam snad bylo možné, že by ho někdo vzal s sebou.
„Budeš muset jít po svých," konstatoval Cagrib a kroutil hla¬vou. „Snad to zvládneš. Nemůžeme riskovat jediný kluzák, který máme k dispozici. Představuje naši jedinou možnost spojení s vnějším světem."
„Mohli byste mě přece vyložit před Tagnorem," navrhoval Rhog.
„A možná tím ztratit kluzák?" Cagrib zavrtěl hlavou. „Kromě

toho by rychleji objevili tvou stopu. Ne, budeš muset volit tu těž¬ší cestu. S nějakou karavanou se ti podaří dostat se do města pod¬statně nenápadněji. Lepší možnost nevidím."
Rhog nakonec souhlasil.
Tři dny po krátkém rozhovoru na vrcholku hor se vydal na cestu jako osamělý poutník. Namířil si to k jihu, směrem k měs¬tu. V údolí táhly obchodní karavany. Jejich nejčastěji používaná cesta se nacházela dvě stě kilometrů daleko.
Tagnor byl vzdálen pět set kilometrů. Na opačné straně vrchol¬ků hor leželo město Larg. I tam měl Rhog přátele, ale nevěděl, jestli už nebyli naverbováni pro Arkon. Pomoc? Tu nemohl oče¬kávat a nechtěl s ní příliš počítat. Byl odkázán sám na sebe.
Narudle zářící slunce klouzalo přes vrcholky hor a stoupalo vzhůru. Malý vak se zásobou potravin ho tlačil v zádech. Ale ješ¬tě více ho tížila malá zbraň, kterou nesl v kapse. Nevěděl, jak se k ní jeho druzi dostali, ani se na to nezeptal. Pravděpodobně arkonidská zbraň. Malá zásoba energie této zbraně stačila na dva až tři smrtící výstřely. Potom byla bezcenná, pokud by nezískal náhradní zásobník.

Škola bojových umění

2008-07-30T01:31:00.000-07:00

Obří rudé slunce se vznášelo na nebi a svítilo na pouštní kra¬jinu. Řídké suché křoví vrhalo jenom málo stínu. Písčitá země se zvolna zvedala a měnila ve skálu, potom přešla v ostře stou¬pající svah pohoří. Kdo se na tuto souvislou skalní stenu díval od západu, při nejlepší vůlí si nedokázal představit, že by v ní našel soutěsku, která by vedla do údolí, nebo kterou by mohla projít karavana obchodníků. Moderní karavana, pochopitelně, se zbožím naloženým na pásových nákladních vozech.
Ale na Zalitu, čtvrté planetě slunce Voga, nevládly časy míru. Ovšem ani tu nezuřila válka. Stačilo, že se planeta nacházela v blízkosti sluneční soustavy Arkonu. Co znamenaly tři světelné roky?
Hvězdná říše Arkonidanů, řízená gigantickým počítačovým mozkem, potřebovala vojáky. Rekrutovala je z koloniálních svě¬tů, jejichž obyvatelé se báli postavit Arkonu na odpor. A Arkon posiloval svou mocnou válečnou flotilu, aby mohl zaútočit proti neznámé, více než třicet tisíc let vzdálené planetě, jejíž jméno však neznámé nebylo: Země!
Všude na Zalitu se našla spousta úkrytů, do kterých se schovali bojeschopní muži, aby unikli jednotkám Arkonidanů. Tam žili a čekali. Nevěděli, kdy se budou moci opět vrátit do svých domo¬vů, ale měli dost času. Přátelé je zásobovali potravinami a starali

se o ně. Zaliterané se vsak neodvažovali zorganizovat otevřenou vzpouru. Příliš dobře věděli, že mají ve srovnání se superloděmi Arkonidanů, které byly většinou obsazené roboty, jen slabou vesmírnou flotilu. Kromě toho nebylo spolehnutí na jejich Zarlta Kosoku. Tento mezitím už starý vládce Zaliteranů slepě poslou¬chal Arkon, protože mu nic jiného nezbývalo.
Vysoko nahoře na jednom z vrcholků hor stál mladý muž a dí¬val se do kraje. Jeho pohled směřoval k městu Tagnor, což byla metropole planety. I v Tagnoru nyní vládli hlavně Arkonidané a jejich roboti. Na městském kosmodromu stály záchytné tábory pro Zaliterany, kteří byli povoláni do nucené služby. Odtud byli rekruti odváženi na Arkon, kde byli vyškoleni a rozděleni.
Zástupcem Arkonu na Zalitu byl arkonidský admirál Calus, schopný a moudrý muž, zároveň však hrubý a brutální, pokud Šlo o to, aby splnil rozkazy počítačového Regenta
Veškerá nenávist Zaliteranů se soustředila právě na tohoto jed¬noho Arkonidana.
Osamělý strážný na vrcholu hor hleděl k západnímu horizontu, za kterým leželo jeho mateřské město Tagnor. Muž pátral po roz¬lehlé poušti, ale nezaznamenal žádný podezřelý pohyb. Občas spatřil nějaké zvíře, které se páslo na řídké trávě, ale to bylo všechno.
Stál na malé skalní plošině, obklopené nízkou zdí. Zaliteran se podmračeně díval. Jeho skupina měla zatím štěstí. Skládala se ze zhruba dvou set mužů. Spojila je náhoda a nyní byli rozhodnuti zůstat spolu tak dlouho, než Arkonidané opustí Zalit.
Trhl sebou, protože od pěšiny ve skalní stěně zaslechl nějaké zvuky, ale pak se uklidnil. To musel být muž, který ho šel vystří¬dat. Skutečného vůdce skupiny si nevolili, řídili se rozumem,a podle něj si zařizovali život. Avšak muž, který ho přicházel vy¬střídat jmenoval se Cagrib by se určitě stal jejich Šéfem, kdy¬by nějakého volili.
„Jsi rád?" zeptal se Cagrib, když zabočil kolem skalního vý¬

čnělku a přesvědčil se, že Je všechno v pořádku. „Doufám, Rhogu, že ses tady nenudil."
„Pod šírým nebem se nenudím nikdy," vysvětloval osamělý strážný a zavrtěl hlavou. „Dokud je pěkný počasí..."
„Máme nové zprávy," klidně ho přerušil nový muž. „Znovu promluvilCalus."
Admirál Arkonidanů hovořil na obrazovkách Zalitu denně a oznamoval drastická opatření, pomocí nichž chtěl dospět k cíli.
„Už se mají do služby hlásit i starší muži. Před Arkonidanama není nikdo v bezpečí."
Rhog zamhouřil oči. „My jsme v bezpečí, ale stačí to? Není snad málo, že pouze přihlížíme, jak jsou naši krajané odvlékáni ,do otroctví? Proč nic neděláme?"
Cagrib přimhouřil oči. „A co bychom měli dělat? Myslíš, že by k něčemu vedlo, kdybychom Caluse zabili? Už jednou jsi něco takového řekl. Copak nevíš, že by okamžitě poslali někoho jiné¬ho, někoho, kdo by byl možná ještě přísnější? Co bychom tím získali?"
„Nevím, vážně nevím Pořád si ale myslím, že bychom neměli jenom přihlížet. Měli bychom něco podniknout, i kdyby to bylo jenom kvůli tomu, abychom našim lidem ukázali, že nejsou sami."
Cagrib se zahleděl k jasnému nebi. Na obzoru bylo vidět pár mráčků, jako by se chtěly seskupit k dešti. ; „Takže Calus.. Snad bychom ho opravdu měli zabíti Promlu¬vím si o tom s ostatními. Nemělo by být těžké poslat někoho z nás do Tagnoru..."
„Půjdu já!" nabídl se Rhog.
Ale Cagrib odmítl. „Ne, Rhogu, ty máš příliš horkou hlavuVyptávali by se tě a Arkonidané se vyznají ve výsleších, to mi věř. Ještě chvíli počkej. Musíme si to ještě jednou v klidu pro¬myslet."
Rhog přikývl a vykročil na úzkou stezku, která vedla dolů ^o

jeskynní skrýše. Už věděl, že udělali první krok. Konečně už ne¬čekali. Něco se stane! '
Netušil, že se skupina chystá udělat chybu, jaká vždycky stává na začátku katastrofy.

2008-07-08T04:08:00.000-07:00

Conclusion

The amount of progress you will make depends upon the amount of effort you put into your judo. Obviously going to the judo club once a week will not get you along as fast as you would if you went three times a week. It is possible for a young man to get his black belt within a year providing he starts under the right instructor and trains really hard. However hard you do decide to train, I'm sure that you will enjoy judo. I have been doing judo for thirteen full years and I still manage to learn something new about this intricate sport every time I go on the mat. I wish you luck in your efforts.

Ju-ji-jime

2008-06-23T00:29:00.000-07:00

(cross strangle)

An excellent opportunity for applying this strangle is when you are sitting astride your opponent. As quickly as possible thrust both hands down into the opponent's collar as deep as possible with the thumbs on the inside of his collar. As soon as you have got this deep grip, throw yourself to the side, clamp your man tightly between your legs and pull his head into your body. As you pull him in the crossgrip of your arms you should press into the side of his neck and make him submit. One point to remember is that the opponent even though he is underneath is in exactly the same position to apply the same strangle back to on you. Therefore try to beat him to it.

This ends the section on groundwork. I haven't included many techniques however the ones I have included are the essential ones. The beginner should practise all of them as often as possible until he can do them without dithering.

Kata-ha-jime

2008-06-19T02:39:00.000-07:00

(single wing lock)

This lock is applied against the same defensive position as the straight arm lock. In this strangle, insert your left hand under and round the opponent's head to catch his right side collar as deep as possible. As you do this thrust your right arm under the opponent's right arm and down past the back of his head. As you do this, lift his right arm up to apply pressure, pull up strongly with your left hand and shove your right arm deeper past the opponent's head. The thickening of your right forearm will gradually force the opponent's head into the lock. Keep the opponent close to your body and don't give him a chance to unravel his arm right.

Okuri-eri-jime (sliding collar lock)

2008-06-15T00:55:00.000-07:00

Quite often your opponent will be on all fours in a defensive position. This gives an excellent opportunity for this strangle. Approach your opponent from the side thrusting your left hand under his chin catching his right collar deep on the other side. As you do this swing your
right leg over the opponent's body and roll over to his right side clamping his body tight between your two legs. As you start to roll over, thrust your right arm under the opponent's right armpit to catch his left lapel. You should now be as in plate 198. To apply the strangle, pull up sharply with your left hand against the opponent's throat. At the same time lock the opponent's body tightly with your legs and pull down with your right hand in the opposite direction to your left hand. Providing you have inserted your left hand deeply in the opponent's collar, the resulting leverage against his throat will cause him to submit. It is essential to get the left hand position as quickly as possible.

Shime-waza

2008-06-09T23:04:00.001-07:00

(strangles)

This method of scoring can be done in two ways. Either by cutting off the opponent's wind or the blood to his head. Both take only a few seconds to make a man unconscious. I will describe three methods as actually done in practice.

Ude-garami

2008-06-07T23:52:00.000-07:00

(entangled arm lock)

It often happens that when you try for the scarf-hold your partner will not let you encircle his neck. In this case a variation of the scarf hold is taken by holding under the opponent's left arm. This is a very powerful hold which gives many opportunities for locks and strangles. A good opportunity for the entangled armlock occurs when the opponent's arms flap about in his attempts to escape. If he should reach up for your collar let go with your left arm and catch the opponent's wrist. Push his arm down to the mat and bend it until you can thread your right arm through and catch your own left wrist.

From this position keep the opponent's arm bent and continue to twist the joint by pushing his hand down toward the mat and lifting his elbow. Keep twisting until he submits. This lock can be applied very quickly. Practise it many times until you can get the arm positions right without having to think which arm goes where.

Ju-ji-gatame (straight arm lock)

2008-05-22T02:21:00.000-07:00

This lock has been used with great success in competition. It can be done in various positions but I will describe the most usual position. Quite often in groundwork your opponent will end up in the defensive posture as shown with you kneeling close behind him. To apply the lock, first of all place your left thigh on your opponent's head, at the same time making your right hand into a ball, push it under the opponent's right arm and then catch your own left arm. Now swing your left leg over his head and tuck your heel into his neck on the left side.

Your right leg bends with the right foot tucked in under the opponent's body. At the same time as you swing your left leg over the opponent's head, start to fall back with the opponent's arm trapped in between your legs. Keeping his arm trapped between your legs start to put on the pressure by raising your hips off the ground. Carefully transfer your grip to his wrist and in combination with the raising of the hips pull his arm against the action of the joint until he submits. To get the right pull against the joint always pull in the direction of the little finger (the opponent's). Make sure that you trap the opponent's arm tightly between your two legs. Note the exact position of my legs in the plates.

2008-05-19T02:22:00.000-07:00

Kansetsu-waza (armlocks)

There are two basic ways of applying the armlock. The first against a straight arm, is to straighten it a bit more against the joint and the second against a bent arm is to bend it against the natural range of the arm. In effect, this means that the arm can be locked no matter what position it is in and in fact there are innumerable ways of applying arm locks. I shall describe just two, illustrating the basic methods. The beginner should remember these two basic ways and try to put them into practice at every opportunity.

2008-05-15T07:14:00.000-07:00

Kami-shiho-gatame (upper four quarters)

Throw your partner slowly with a shoulder throw so that he lands in front of you on the mat. From here drop to both knees resting your head, on your partner's chest, at the same time letting go with both hands and inserting them under both shoulders of the opponent and down until you catch his belt at both sides. Having caught his belt, pull it up sharply to his chest and clamp in tight with your elbows with the side of your head pressing down tight on the opponent's chest. This is the basic position. Depending on individual preference, you can either kneel with the opponent's head caught tightly between your legs as above or stretch out both legs resting slightly on one side of the opponent's body. As in the first hold, lock in tightly with both arms and keep the same relative positions if your partner moves.

Important points, keep your arms locked in tightly under both the opponent's shoulders and keep the side of your head pressed tightly down on his chest - not his stomach.

Yoko-shiho-gatame (side four holding)

Get your partner to step forward with his right foot and throw him with the ankle sweep using your left foot. Your opponent should land horizontally in front of you. From this position drop instantly down, with your chest bearing down on his. Release your left hand grip and insert it round his neck catching his collar. Pull in strongly with the left arm so that your left shoulder comes against the side of his head. Your right arm can hold in a variety of positions. In this case over the opponent's legs catching his trousers. As in the previous hold, the legs can either be up close in a kneeling position or stretched out straight. Use whichever is effective or comfortable. Study the plates for the positions of the head, arms and legs. There are several variations of this hold but this is the basic one.

Kesa-gatame

2008-05-02T03:23:00.000-07:00

(scarfhold)

Move in for tai-otoshi. Do it slowly so that your man just stumbles to the mat in front of you, lying slightly at an angle.

From this position let go with your right hand, drop to the side of your opponent, putting your right arm round his neck. Pull his head up into your body and readjust your left hand grip so that you hold your opponent's right arm under your armpit. Spread your legs wide and keep your own head down. Do not relax your grip on his neck or his right arm. If your partner startsto move round in an attempt to get up, move with him so as to keep the same relative positions.

Should your opponents try to roll you over his body, shoot out your right arm to stop the attempt. Instantly resume your hold on his neck when his escape fails. Rest heavily on your partner's ribs with the part of your body under the armpit where the large back muscle called the latissimus dorsi sticks out. Keep this chest and back contact at all times.

Osaekomi-waza

2008-04-25T22:55:00.000-07:00

(hold-downs)

It is not necessary, as in wrestling, to pin the opponent's two shoulders to the mat. The position of the man being held varies from hold to hold but in general he should be flat on his back and unable to get up. The man applying the hold must show that he is in control. In this section I will show holds as a continuation of a throwing technique.

2008-04-19T01:01:00.000-07:00

Should he be tied so much that he can't move then he must shout his submission. Needless to say the man applying any lock or hold must do so with care, be aware of any signal of submission and release his lock or strangle instantly. There is a tendency for judomen to neglect groundwork. On the other hand, there are one or two rare individuals who specialise in groundwork. It is noticeable that all the judo champions are very skilful at groundwork. The all- round judomen should be at home either standing up or down on the mat.

Therefore any opportunity for doing groundwork should be taken so that it becomes a habit. Should your opponent stumble, never be content to let him stand up again. As he stumbles, dive in immediately for a strangle or a lock.

Shortly after I won my black belt 1st Dan, I injured my ankle rather badly and was unable to do any standing judo for six weeks. I used this time to do nothing but groundwork. When my ankle had got better I found that I had gained a considerable edge on the ground over my fellow
1st Dans. This helped me to win many contents and got me a reputation as a 'groundwork man". Since that time I have paid a lot of attention to groundwork technique and have won many contests on the ground. One interesting effect of having such a reputation is that it restricts your opponents' throws considerably. He won't attack with anything that can be easily countered or blocked for fear of being taken down. This means that you can open up with your own attacks. As in the throwing section, there is a huge range of techniques on the ground and here are some of them.

2008-04-09T02:28:00.000-07:00

Ne-Waza (Groundwork)

During practice or contests, there will be many occasions when one or both judomen will fall to the mat. This may be through an unsuccessful technique by the opponent or simply overbalancing yourself when trying to throw. In either case it is essential to continue the attack on the ground.

There are three ways of scoring on the ground. These are: to hold the man down for thirty seconds, to strangle him till he submits and to apply a lock on his elbow. It is possible to do arm locks and strangles when standing up but these are specialist techniques. Most locks and strangles

are done on the ground. A word of caution before describing these techniques. Some of them can be very painful.

When the man in a lock or strangle wishes to submit he must signal by tapping sharply two or more times on the opponent or on the mat, either with his hand or foot.

2008-04-07T03:40:00.000-07:00

There is a tendency for beginners to move around with arms like iron bars in order to stop their partners moving in for an attack. This means they stop their inexperienced partners to certain extent but against a good man they have no effect. What is worse is that the man with the stiff arms will be unable to attack. His stiff arms will stop his own attacks. For best results move around with a loose upper body. Then, when necessary, snap into action to gain maximum impetus. Stiff arms will be a problem for the beginner so I'll describe a few methods of getting past them.

If you are a right-hander only, one of your opponents arms will pose a problem. For example, in harai-goshi as you pivot round to the left the opponent's left arm will be pushing you away. His right arm does not get in the way because you are turning into it. The easiest way to get past the left arm is to bring your right elbow and arm sharply down, breaking your partner's grip on your right sleeve. It will be necessary to let go to do this, but having broken the opponent's grip do not give him a chance to recover his grip, but instantly snatch a hold on his lapel and come in for the throw. There is nothing more unsettling for a 'strong-arm' man than to have his safe grip broken. Keep on breaking his grip attacking instantly as you do so. The opponent's right hand grip on your lapel can be broken by snatching the whole left side and arm back, pulling your left lapel as you do so. One final example is when you are holding underneath your opponent's two arms. To break through this grip suddenly lift up both elbows forcing the opponent's arms up and as you do so pull him forward sliding your shoulders under his arms. As you get under the man's arms turn in for your throw.

2008-04-02T03:32:00.000-07:00

Hints on Free Practice

Practise all the techniques illustrated so far, as often as possible, on an unresisting partner standing still and then on the move. In randori (free practice) do not let an opportunity for a counter go by. Some people feel that counter-throws are not quite sporting! However, don't let this bother you!

Disregarding opportunities for a counter can become a habit which could easily lose you a contest. Also an attacker will have to sharpen up his throws if he knows a counter awaits them. This makes for all-round, lively judo. As soon as possible, practise your techniques on the move against a resisting and attacking partner.

This free practice is the best way to sharpen up all your techniques. Practise with as many people as possible as many times a week as possible. Try not to waste any time in practice. Do not move around doing nothing, wasting for an opportunity. Make opportunities with constructive movement. If you are not defending or countering you should be attacking or making an opening for an attack. Keep the arms loose. When an opponent attacks, brace suddenly for your defence and relax quickly as soon as the attack fails.

Tomoe-nage - O-soto-gari

2008-03-27T03:40:00.000-07:00

Tomoe-nage - O-soto-gari

Having made a few strong attempts at the stomach throw you will often find that if you lift your right foot up as if you were going to make another attempt your opponent will brace strongly back. When this happens, slide your right foot over the opponent's right thigh step in close with your left leg and throw the man back with o-soto-gari. The roles can be reversed, ie, attack with o-soto-gari until you get your man braced strongly forward then suddenly throw yourself underneath him for the stomach throw.

This concludes the renraku-waza section. There are many more examples of combination attacks and a judoman can easily work out variation of his own.

The beginner should experiment to see what other throws he can use with his favourite techniques. They should as much as possible flow into each other. If the beginner finds out that he has to make a violent readjustment of position with lots of foot movements in between, then it is a good indication that it is not a natural combination technique. The techniques should blend into each other with a minimum of movement in between.

Tai-otoshi

2008-03-25T03:53:00.000-07:00

Tai-otoshi - Tai-otoshi

This is not exactly a combination attack in that one does not move from this to a different throw. However, I am including it to give some idea of what can be done with just one throw. Having made an unsuccessful attack with tai-otoshi, you will often find the opponent stepping over your right leg. As he steps over, swivel round a bit to your left moving your foot in closer to your right foot then shoot out your right leg again in order to trip your partner. This in effect is exactly the same throw but from an adjusted position. If your opponent should again slip his right leg over your right leg, adjust the position and attack again and so on until you get him. With all these adjustments of leg position, keep the turning action of the arms constant. It is essential to keep your opponent bent forward. With the continued attacks your partner should be moving in a circle around you. A further example of continued attacks with one throw is when the opponent does not step over your right leg but just braces back. In this case one changes the attack by coming in at a different level. Having made the attack with tai-otoshi and met resistance suddenly, drop as low as possible. The sudden switch in the level of attack will often catch the opponent napping. In free practice experiment with your favourite throws and see if you can get some success with a sudden change in level.

2008-03-19T05:21:00.000-07:00

O-soto-gari - Ko-soto-gari

Having attacked with o-soto-gari, your opponent will either brace strongly forward in which case you must retreat or he will attempt to counter with the same throw by turning slightly. As your opponent will often try for the counter ko-soto-gari makes an excellent counter to a counter. Attack with o-soto-gari and as your man starts to swing round place your right foot on the ground swing round with your left leg and sweep the opponent's left leg. With this counter do not change direction. As your first throw fails, keep moving in the same direction - that is to say to the opponent's right back corner - and as you sweep his supporting left leg try to drop his body in the same direction.

De-ashi-barai - O-soto-gari

If your timing is wrong with the ankle sweep, either your partner's leg will dangle in the air or it will be rooted on the mat. In either case do not wait or try to force the throw, move your sweeping right leg across for o-soto-gari and throw the man down. If you should stumble your opponent with de-ashi-barai so that he ends up on one knee, still carry through with o-soto-gari but lift the man up so as to get some impetus in the throw.

Harai-goshi - O-uchi-gari

Having attacked unsuccessfully with harai-goshi you will often find that your partner, in expectation of another attack, will be braced back with his legs spread wide. Make as if to try harai-goshi, turning slightly and pulling forward, then, as you feel your partner stiffening and pulling back, suddenly change the direction by pushing to the opponent's left back corner and hooking his leg away in o-uchi-gari. This counter can also be used for o-goshi and its variations.

Ko-uchi-gari - Seoi-nage - Ko-uchi-gari

Ko-uchi-gari was mentioned briefly with o-uchi-gari earlier. The reaction to ko-uchi-gari is to take the leg out of the way and back. As your opponent takes his right leg back place your hooking right leg on the mat close to the opponent and swing through for the shoulder throw. If this fails it may be because your man is bracing back against the forward pulling action of the shoulder throw in which case try for the ko-uchi-gari again. Ko-uchi-gari is a rear throw and the seoi-nage is a forward throw. The idea of this sequence is to use the opponent's reaction of defence so as to move from one throw to the other.

Deference and counter to Tomoe-nage

2008-03-17T02:35:00.000-07:00

Defence and counter to Tomoe-nage

There is no satisfactory counter-throw for a stomach throw. To defend against it, firstly do not let the attacker put his foot in your stomach. As he sinks to the mat, sweep aside his rising foot with your left hand so that his foot shoots out past the side of your body. If he has managed to place his foot in position do not let him pull you forward, sink immediately to the mat keeping your head and shoulder braced back. If the attacker should manage to get you actually in the air, try to make a cartwheel and twist so as to land on your feet or on one side.

Renraku-Waza (Combination Throwing Techniques)

Attack strongly with o-uchi-gari. As this is a rear throw your partner will bend forward taking his weight off the foot you are trying to hook away. This leg will probably rise in the air. Should this happen abruptly, change direction of your attack by hopping in close to the opponent with your left leg and turning round as you do so. Having turned round, your right leg sweeps up into the opponent's thigh as in uchi-mata and throws him forward.

It is essential to time your change from the first throw to the second as your opponent reacts to your first attack. This means that the first throw must be attempted with the full intention of throwing your man. If you do not convince your partner that the throw is dangerous he will not bother to avoid it. This goes for any combination attack. Should you miss with the

second attack because your partner pulls back strongly against it, try the o-uchi-gari again. Providing your balance is good it is possible to alternate from one throw to the other until you get your man over.

Deference and counter to Uchi-mata

2008-03-13T05:07:00.000-07:00

Defence and counter to Uchi-mata

Once again defend by snatching your right arm and shoulder back making him loose his grip. Also do not stand with your legs too far apart or with your body bent forward. If the attacker has managed to get his right leg between yours do not let him lift your left leg up, instead try to reach forward and sweep away his supporting left leg. Another counter is to get completely out of the way of the throw. As the thrower begins to turn for the throw bring your left leg in and behind your right leg as quickly as possible. If the attacker is putting a lot of power into the attack he should go sailing past and throw himself. However, to make sure, as his

leg goes whistling past, turn his upper body with your arms and stretch your left leg across to block his left leg. This is the same action for tai-otoshi.

Counter and defence to Seoi-nage

Defence for this throw is the same as for the hip throws. Snatch your right arm and shoulder back. In the counter throw where the attacker is already in position for the throw let go with your left hand and encircle the opponents waist. As you stop the movement give slightly in at the waist. Then thrust the hips out strongly lifting the attacker up in the air. To make sure that your opponent doesn't come down on his feet again, continue the push forward with your hips until his legs are out almost straight. Then, pivot round to your left and drop him to the mat. It will sometimes be necessary to drop a little to the mat to finish off the throw. Take care not to use too much force in practising.

Defence and counter to Tai-otoshi

The thrower will try very strongly to break your balance to your right front corner. Do not let him do this and be prepared to snatch your right arm free from his sleeve grip. Stand upright with your right shoulder well back. There is a counter for tai-otoshi but it is extremely difficult to do against even an average tai-otoshi exponent. Be content to break the attacker's left hand grip and push him down face forward into the mat with your left knee. Once he has fallen forward, move in quickly for a groundwork technique.

Defence and counter to De-ashi-barai

2008-03-11T01:50:00.000-07:00

Care in moving around is necessary to stop De-ashi-barai. Do not keep your feet too close together or make large steps forward. Do not skip about the mat on your toes. Instead move about with fairly small steps, always being ready to transfer your weight from the forward foot to the rear foot and vice-versa. There is one very spectacular counter for this throw which is extremely difficult to do. This involves taking your foot out of the way of the attacker's incoming sweeping leg, inserting it behind it and doing exactly the same sweep back on him using the impetus of his own attack. An easier counter is to keep your weight off your front (right) leg. Let your partner sweep your right leg a little and then, using this, move in for o-soto-gari.

Defence and counter to O-goshi

The thrower in this and other throws depends upon breaking your balance to the right front corner. It is his left hand pulling on your right sleeve which achieves this. To successfully stop these forward hip throws snatch your right arm and should back with a considerable jerk causing him to lose his grip. To counter this throw and its variations sweep away his supporting left leg once the attacker is in position with an action something like ko-soto-gari. This is not a very 'clean' counter, but if it is done with a lot of gusto it should be possible to scoop the attacker's legs right off the ground. As the attacker will be hanging on with his right arm round your waist or neck it will be necessary to drop to the mat as you sweep the legs. If your stand up as you sweep, the attacker will simply hang on to you. Take care when dropping to the mat, not to injure yourself or your partner. There are several counters to o-goshi but I think the beginner will find this the easiest to learn.

Defence and counter to Harai-goshi

Defence is the same as for the first hip throw. To counter, let the attacker get in position for the throw with his right leg across your thighs but do not let him break your balance forward
- keep upright! As soon as you have stopped the impetus of his throw, step with your left leg deep in between his two legs. Balancing on this lift up your right thigh under the opponent's right thigh so that he is lifted completely off the ground. Pivoting on the ball of your left foot swing round to your left and unload the attacker off your thigh on to the mat. This can often be a very heavy counter.

Quake II Servers ++

2008-03-04T04:38:00.000-08:00

The simplest way to avoid an attack with this throw is to keep your leg back and out of trouble. However, this will leave you open for another throw so I think, in this case, the best defence is to try the counter-throw. The counter for ko-soto-gari is uchi-mata. When your opponent moves to your side and attempts to hook your right leg make a half turn to your left and balancing on your left leg lift your partner up and over with right uchi-mata.

Defence and counter to O-soto-gari

If you look at the plates showing this throw, you will see that both the thrower and his partner are in the same position. The only difference is that, if the thrower is doing the throw properly and breaking his partner's balance, the partner will be bent over backwards. To block this throw step back with your right foot and lean forward with the upper body so that the thrower will not be able to break your balance to the rear or reach your right leg. For the counter let the attacker come nearly in for the throw, taking care that he doesn't break your balance to the rear, step round and back with your left leg. As you do this keep him pinned tight to your body with your arms and do exactly the same throw (o-soto-gari) back on him.

Defence and counter to O-uchi-gari

2008-02-25T02:41:00.000-08:00

As in all these leg sweep throws, the thrower will try to get your weight over the leg he is sweeping. Don't let him. Keep on the move with your feet about shoulder width apart. You will be able to see with which foot he will attack by watching his grip. If he is a right hander he will attack your left leg with his right. Against a really good right o-uchi-gari, hold the tip of the opponent's sleeve with the cloth gathered in until the jacket is tight on the wrist. Then push the arm off strongly every time he attacks. He will be able to stagger you but will find it very difficult to complete the throw.

In the counter-throw, let your partner attack and, as he moves his leg forward to hook in, step back with your left foot and sweep his left leg diagonally across in front of your left foot. This counter is similar to the de-ashi-barai (foot sweep throw). As you sweep across with your right leg, pull him down to the ground with your right arm. Note that this counter is against a left side o-uchi-gari. Reverse legs and grips for right o-uchi-gari.

Throws and Defence

2008-02-22T13:25:00.000-08:00

Although the best form of defence is attack it is necessary to know how to defend properly and to be able to counter-throw. It is possible for the older and slower individual to base his judo on defence and counter-throws. This, from the spectator's point of view, is boring judo and in the long run it usually gets beaten. The reason is that when a man realises that his opponent is purely defensive, it gives him a chance to really 'open up' and not worry about his own defence too much.

Throws - Conclusion

2008-02-21T14:58:00.000-08:00

The stomach throw concludes the description of ten basic and important throws. There are many others, but the ones I have described are perhaps the best known. Most of the throws I have described are capable of many variations for different types of movements and opponents. One throw can cover most situations although not all. Try to get in as much throwing practice as possible with all these ten throws on a non-resisting partner. The faster and harder you throw the better. Gradually you will find that one or two throws suit your physique. These are the ones to specialize in. When moving around in free practice (randori), try to create opportunities by your own movement. Study the pictures of the throws carefully. They will show much more than can be gleaned from the text.

Sometimes the thrower in these will differ in his position slightly from that of the text. This is because he has adapted his throw in its actual execution to the defender's resistance. However much it is necessary to adapt a throw keep its direction much the same. In the next part I will cover the defence and counter attacks for the previous ten throws.

2008-01-31T22:29:00.001-08:00

This is the old favourite of the cinema and television screen although it is not usually done very well. It is also a great favourite of the judomen who specialize in groundwork. In the judo rules it is not possible to drag a man to the ground without making some attempt at a throw first.

For the groundwork man this is ideal. He can come with whistling in for this throw and if he connects well and good: if not he can then try to get his man in one of the many groundwork techniques. Stand as with the opponent bent right forward. Step in deep with the left foot as far as possible level or beyond his two feet. As the left leg goes in lift up your right foot and plant it in his stomach. But it is not always possible to do this. What in practice actually occurs is that one is dropping to the ground as one puts the right foot in the stomach. As your back touches the floor straighten the right leg and by pulling strongly with the hands to your own body turn the man over in the air and drop him on his back to a point past your own head.

What usually happens in the movies is that the hero does this throw and as the villain goes sailing over he lets go with his hands so that the villain comfortably rolls on his back onto his feet. The idea of any throw is to drop the man with impetus on his back. With the stomach throw, hang on tight with the hands so that your partner lands on his back and stays there.

If you miss with this throw a grip is necessary to control the opponent for further groundwork moves. To get maximum effect with this sacrifice throw, literally throw yourself down under the opponent. Providing you have got your foot in his stomach he won't collapse on top of you but will go sailing over the top. Exercise some caution when first attempting this as it is easy to injure your partner or yourself if done wrongly.

Sutemi-Waza

2008-01-23T00:56:00.001-08:00

(Sacrifice Techniques)

There are several sacrifice throws but, in this section, I am only describing the most popular. In sutemi-waza one throws one's opponent by sacrificing one's own balance. This is achieved by using the weight and impetus of one's falling body to throw the other man. From the self-defence point of view, these techniques are not so useful if one is opposed by more than one opponent as one is left on the floor at the mercy of the other attackers.Tomoe-nage (stomach throw)

Seoi-nage

2008-01-12T10:22:00.001-08:00

(shoulder throw)

This throw is traditionally the favourite of the little man. However, in these days of weight divisions men of any size can use it. The advantage of this throw for a smaller man is that once he is in position even though outweighed by two or three stone it is still possible to carry it through against resistance. Many throws fail if the initial impetus is halted but not the shoulder throw. There are two ways to do it, both of which are equally effective. I'll describe the double arm should throw (morote-seoi-nage).

The literal translation of the Japanese name for this throw is not shoulder throw. Seoi comes from a verb meaning to carry on the back and this can help us in picturing how the technique should be done. Imagine a man wanting to unload a heavy sack of coal from the low back of a truck. He grasps the top corners of the sack turns round and sinking down hoists the sack on to his back. This is the action of seoi-nage.

Stand in the right natural posture with the normal grips. Move the right foot across and slightly in front of the left foot. Pivoting on this swing the left foot round so that you have made an about turn. At the same time as you start the foot movements pull strongly with the left hand so that your partner starts to fall forward on to your back and still holding tight with your right hand swing your elbow across and under your opponent's arm pit. You should now have wedged your partner tight to your upper back. To finish off the throw, bend at the waist and unload your partner on to the mat. If your partner is slightly shorter than yourself, it will be necessary to bend the knees more so as to swing your right arm comfortably under his armpit. When you do this throw, imagine the analogy of the sack of coal. Of course, your opponent is not just a dead weight so it is necessary to do it at top speed.

Your opponent will try to stop you by pulling his right arm free when you swing under so make sure that you have a strong grip with your left hand. It is not necessary to pivot close into the opponent's legs. Aim to move slightly forward in the pivot and by pulling strongly with the arm cause your man to fall or step forward into the throw. Remember this is a hand throw and most of the power is employed in the arms and shoulders. This is one of the most strenuous throws and it also requires a lot of speed. The older Judo students would do well to specialise in one of the other throws which do not require so much energy - for example, o-uchi-gari.

2008-01-07T01:01:00.000-08:00

If necessary when you make the step with your right foot lean into it so that most of your weight is on the right foot. Remember this is a hand throw. The arms which started by pulling forward never let up. The thrower's right leg is nothing more than a trip wire. The arms and shoulders start and finish the throw by whirling the man to the mat. If the throw is done slowly it will be difficult to get the arm action. All the actions of the arms, leg and body should blur into each other in one thunder-clap of a throw. To get the arm action right, start by moving your body into position without moving the right leg across. Practise turning the man into the mat just with your arms alone. Once you find this can be done successfully start moving your right leg across. If you find that you are having to use your right leg to sweep or hook to get your man over go back to practising with the arms alone. My teacher in Japan once described the leg action in tai-otoshi as an afterthought. The man should be almost thrown before you use the trip.

Tai-otoshi

2007-12-29T02:24:00.001-08:00

(body drop)

This is a very popular throw and forms part of the repertoire of most judomen. One reason for it's popularity is that it is almost impossible to counter. It is also possible to do it when the opponent is standing still, moving forward, sideways or backwards. It is most used as a forward throw which I will describe here. Stand in the right natural posture with your right foot about midway between your partner's two feet. Swing your left foot round and out about half in front of your partner's left foot. As you swing your left leg pull very strongly with your arms to the opponent's right front corner. This should make him stagger forward with his left leg flying up into the air. Having put your left foot on the ground take one more short step with the right foot so as to make a trip for your partner's right leg. The position of your right leg is important. Your ankle should fit snugly into your partner's ankle. Your weight should be now spread evenly between your two legs. If you find that your right leg is dangling in the air - something like Harai-goshi - you are doing it wrong.

e-Waza

2007-12-17T13:35:00.001-08:00

T (Arm Throws)

Two throws are described in this section. They appear at first sight to be almost similar to some of the hip throws. However, the point to bear in mind is that the arms and shoulders do most of the work. If for example you find that it is necessary to use your hips to get the man over it is a good indication that you are not doing the throw correctly.

2007-12-15T04:12:00.000-08:00

This gives an indication of the amount of effort to put into this or any other throw. In this throw the thrower should make sure that he does the throw so fast that he doesn't give his partner time to get out of the way or close his legs. There is a tendency when practising this technique to take undue regard for the opponent's comfort. Providing you sweep into the opponent's crotch with the broad expanse of upper back part of your right thigh it should cause him nothing more than a slight uneasiness.
As can be seen, the preceding three throws are for use against somebody leaning forward. To get the best effect in practice try to combine them with one of the rear throws of the leg throw section. If you attack strongly with a leg throw to the rear the opponent should react by bending forward. As soon as you get this reaction come strongly in for one of these forward throws and if you fail in this because your partner suddenly braces back instantly try a rear throw again. An example of this is inner leg sweep (o-uchi-gari) followed by the inner thigh (uchi-mata) followed by inner leg sweep again.

2007-12-13T03:09:00.000-08:00

The important point with this throw is to turn completely round so that you are facing the same way as your partner. If you only manage to turn three-quarters round the chances are that you will not be able to sweep your man up into the air. As your leg sweeps up into the opponent's crotch your arms should be pulling him strongly forward with your head dipping down towards the mat. For a smaller man it is necessary to put his left leg through or between the opponent's leg when he first starts to pivot so as to get right underneath.

If necessary in the sweep be prepared to stretch your leg up almost vertically with your forehead brushing the mat. It is this extreme range of the throw that makes it very difficult to stop when once the thrower has got into position. The whole movement of the throw should be as fast as possible especially the initial leg movements. One of the counters for this throw is to get out of the way of the sweeping leg by jumping slightly to the right side and closing your own legs together. If the thrower is attempting the throw properly by putting his heart and soul into it he should go sailing past and turn a complete somersault by his own efforts.

Uchi-mata

2007-12-11T03:24:00.001-08:00

(inner thigh)

This throw is the number one contest throw. Possibly the reason for this is that in contest people defend and fight in a crouched position with their legs spread wide. This is not an ideal position from which to attack. But it is a natural tendency to retreat into it when competing against a good man. A man who adopts such a position is a sitting duck for uchi-mata.

Stand in the right natural posture with the man who is taking the throw bending forward with his leg spread wide. Pivoting on your right foot swing your left foot round and close in behind your right. As soon as your body and left leg have pivoted into position, with your right leg sweep back and upwards into the top of the opponent's thigh. This should lift him into the air. Now pulling strongly with your left hand across your body turn your man in the air and drop him on his back.

2007-12-08T06:24:00.000-08:00

This is quite an effective throw especially for tall long-legged men. The position of the right arm can sometimes be uncomfortable. If you are shorter than your opponent try to push your right elbow somewhere under the opponent's armpit, and if you are taller let your elbow point up to the ceiling. Having pulled the man forward on to your sweeping leg take care to keep your man pinned tight to your body. Imagine your opponent is like a door hinged not at the sidebut at the top. If you want to sweep his legs up, ie, the bottom of the door, you must have the top of the door hinged to something firm. Try for chest contact. Although it may not always be possible to keep actual chest contact try to get as near as possible. If you have pinned and hinged your man firmly on his upper body it will be easy to sweep his legs away.

Once again remember the direction of this throw. You should be pitching forward with your partner to his right front corner.

Harai-goshi

2007-12-04T08:49:00.000-08:00

(sweeping hip)

Stand in the right natural posture. Step across with your right foot as in the previous throw, then round with the left foot so as to pivot as before. This time the right leg sweeps into the opponent's right leg, so it is not necessary to push your hips completely in front of the opponent's.

As your left leg swings round pull the partner forward and with your right leg sweep the opponent up so that he almost somersaults and lands on his back. Study the plates. The arms in this throw pull the man forward strongly and onto the sweeping leg. It is not necessary, as in the previous throw, to hoist the man up with your hips. Care should be taken to see that your right leg actually sweeps the opponents legs and doesn't just dangle in the air. In the sweep, keep the leg fairly firm and use the weight and impetus of the leg to hit the opponent and sweep him off his feet rather than putting the leg in position and slowly hoisting.

2007-12-02T05:56:00.001-08:00

You should by now have your main pinned tightly on your hip with your legs slightly bent. To throw the man straighten your legs so that your partner comes off the floor and by swinging slightly round to your left side unload him off your hips.

Your left hand helps to pin the man on your hips by pulling strongly forward in conjunction with the pivoting movement of the feet and body. This technique is rather difficult to do as a straight throw. The reason is that when you let go with your right hand the opponent usually knows what you have in mind and defends strongly against it.

However, in a mix-up when one man has attacked and failed with, say a hip throw, it is possible to do. In this case when he is still close to you slide your arm round his waist and when he moves out from his own attack follow up immediately with this hip throw. Another occasion when it is possible to attack with o-goshi is when for some reason or other you are only holding with your left hand. This happens very often. Instead of resuming the normal grip on the lapel with your right hand jump in quickly, pulling strongly with your left arm, and whip your right arm round your partner's waist in one movement.

Two variations on this throw can be employed. The first is to throw your right arm round your opponent's neck and head instead of his waist. This can be used with great effect by a tall man on his shorter opponent. The other is to hold your partner's belt at the side and heave him up and onto your hips. This can be a very powerful throw. It does not depend on too much speed and can be used by a slower short stocky man. These two variations have slightly different names in Japanese but I consider them as more or less similar to o-goshi.

O-goshi

2007-11-29T11:57:00.000-08:00

(major hip)

This shows the basic action of the hip throws. Stand in the right natural posture. Step with your right foot to a spot just in front of your opponent's feet. Pivoting on the ball of your right foot swing your left leg and foot round to about the position where your right foot was first. You should now have made a complete turn and be facing the same way as your partner with your feet about shoulder width apart. As you take the first step with the right foot, let go of your partner's jacket, and as you swing your body and left leg round put your arm round the opponent's waist and pull him forward onto your right hip. Do not move close in to your partner with the foot movements. Turn more or less on the spot where you are and aim to pull the opponent forward and on to your hips.

Koshi-Waza (Hip Throws)

2007-11-26T15:34:00.000-08:00

Opportunities for the leg throws mentioned in the previous section occur mostly when the opponent is standing fairly upright or bracing back against a forward throw. Should your opponent be bending forward at the waist with his arms fairly straight, it will be difficult to do the leg throws described in the previous chapters. However, against this posture forward hip throws are usually employed and three of the most important will be described in this section.

2007-11-24T01:36:00.000-08:00

Using this one sided stepping movement as above, keep on trying to catch the right moment your partner steps forward. After a little bit of experimenting you will find the right occasions to avoid hurting your partner's ankles, take care to use the flat of your foot. The actual sweep with the right leg is not a hook or a push. The moment when the opponent's leg is in the right position is very short. Thus it is necessary to sweep across as fast as possible - using the weight and impetus of your leg rather than force and strength. In the beginning this will cause some bruised ankles but in the long run this is the style to aim for.

This concludes the leg throw section. Three of them are rear throws and one is to the side. There are other leg throws some of which are forward throws and several variations of the ones already mentioned. As can be seen from the above throws there is almost no position the opponent can put his legs in without being vulnerable to attack. The beginner would do well to bear in mind all the opportunities for them and depending upon where your partner's weight is or how he is moving or reacting attempt to put them all in practice.

One of the best ways for practising these or any other throw is to throw somebody with them as many times as the person can take, the faster and harder the better. Concentrate on speed rather than brute force.

2007-11-13T09:19:00.000-08:00

This throw can be likened to somebody stepping on a banana skin. Their foot comes down on to the skin and then slides away. Stand with your partner in right posture. With your right leg step backwards and then forwards and so on, get your partner to do the same with his left leg. This should be something like a natural walk except that only one leg moves in order to isolate the throwing movement. Your left leg and the opponent's right leg do not move.

As the opponent's leg steps forward and is about an inch off the mat, using the flat of your right foot, sweep his foot across diagonally in front of your own left foot.If you have caught his foot at the right moment he will fall over. If you are a bit slow and his foot and weight are solidly on the mat it will seem like uprooting a tree trunk. If you are too soon in sweeping his foot it will just dangle in the air because his weight will still be on his rear foot. To finish off the throw the right arm pulls the man down to the mat. When this throw is done, with speed and correct timing the man may be levelled off almost at hip height.

De-ashi-barai

2007-11-12T03:34:00.000-08:00

(advancing foot sweep)

This throw embodies fully the judo principle of seriyoku-zenyo - the maximum efficient use of mind and body. When it is done properly the thrower exerts very little force at all. Success in this throw depends upon speed and timing. De-ashi-barai is attempted a lot by beginners with the result that the opponent's shins get very bruised. Like o-soto-gari it seems easy but is in fact quite difficult.

Study the action shots of this throw. The opportunity for this throw occurs when your opponents steps forward. As he lifts his foot up and steps forward most of his weight is supported on the other foot but just at the time his front foot is an inch or so off the mat all his weight will be transferred to it and this is the moment for the throw.

2007-11-07T00:18:00.000-08:00

In this throw the arms and shoulders push the opponent back and over his right leg. The action of the arms is not isolated. They start working before or at the same time you step out with your left leg.

This throw is my particular favourite. I've studied it for a long time and have come to the conclusion that the action of the arms is most important especially the right arm.

This throw seems deceptively easy. One reason for this is that it is easy to move the feet quickly and get the right leg almost in position. For this reason everybody tries it. However, because of bad arm work in the majority of cases, it rarely comes off.

With his right leg in position, it is often possible for an experienced man to hop forward until his arms come into play and with further hopping and hooking with his right leg force the throw through. However, to move in quickly and throw the man on the spot needs positive armwork. Look carefully at the arms in the plates.

2007-11-03T01:10:00.000-07:00

O-soto-gari (major outer reap)

This throw ranks as number two in the big contest throws. The reasons for this is that there is nearly always an opportunity for it. Secondly, it can be done very quickly and thirdly, once in position, it is very difficult for the opponent to escape. Also the man who uses o-soto- gari can apply a lot of power for forcing the throw through even if he is only partially in position. Study the photographs. You will see that the attacker has swept his partner's leg off the ground with his right leg and is throwing him to his right back corner.

The moment for this throw is when your opponent's right leg and side are forward either when he is stationary or moving forward or backwards. Stand with your partner in the natural posture. In order to sweep the opponent's leg successfully step with the left foot out to his right side and close to his right foot.Instantly the right leg follows through sweeping in an ellipse against the back of the opponent's leg. To complete the throw sweep vigorously back with right leg scooping both of the opponent's legs up and dropping him on his back. As in all these throws where you take away an opponent's legs, you must make sure that his weight is on the leg. Notice in plate 161 that my opponent's left foot is almost off the mat.

2007-11-02T06:54:00.000-07:00

The hands help by pushing in this direction and for pinning the man on the leg you are taking away. The left hand which holds the sleeve pushes the opponent's arm into his waist and your right hand, holding the collar, pushes the opponent's head and shoulders over and back.

If you are right-handed and hold the opponent's right sleeve it is generally better to attack his right leg. There is nothing to stop you using your right leg against the opponent's left leg. However because your right hand is holding the collar and not controlling the arm it is often possible for your partner to escape from the throw by using his left arm.

As a man walks forward or backwards there is a moment when all his weight is on one foot. This changes from foot to foot with each step. Experiment with your partner to find these moments. Even at a slow walking pace the weight passes fairly quickly from leg to leg. In ko- soto-gari, it is necessary to attack instantly at this moment. Try to combine this throw with the previous one. For example, if you attack with the major inner ear (o-uchi-gari) your partner will sometimes react by putting his left leg back and out of reach of your reaping right leg. However, this means that his right leg will be forward which gives an opportunity for the minor outer reap.

With these two throws there is not a complete opposite of throwing directions. However, the change from an attack to the opponent's left back corner (o-uchi-gari) to his right back corner
(ko-soto-gari) is often successful.

When trying a throw first do it stationary and then on the move, bearing in mind that physiques vary considerably. As long as the direction of the throw is right and the man is picked up and actually thrown slight variations from my text do not make much difference.

If it is not possible to finish the throw standing up, be prepared to fall to the mat with the leg reaping strongly. This throw is very useful for a tall man with long legs.

Ko-soto-gari

2007-11-01T09:02:00.000-07:00

(minor outer reap)

This throw is similar to the last except that one's leg reaps or hooks the opponent's leg from the outside. Once again it is essential that your partner has weight on the leg you are taking away. The opportunity for this throw is when one of your opponent's legs is forward. This can happen when he is moving forward or back.

It is even possible to do the throw against a rear leg. Stand with your left foot advanced and your partner with his right foot advanced. With a short step of the left foot followed up by the right, move in closer and to the opponents side extend the left leg and using the flat of your foot or the back of your heel on the back of partner's right heel. The direction of the throw is tothe opponent's right back corner and down.

2007-10-29T06:42:00.000-07:00

There are many other opportunities when your opponent is moving round the mat. Every time he steps with his left leg he is spreading his legs. Try with a subtle pull to make him step a little further forwards or to the side. Then attack with o-uchi-gari.

This throw is very useful for breaking up a defensive position. It is possible to attack several times in quick succession with it which should at least make your man stagger. Depending on what reactions you get it is then easy to come crashing ni with some other throw.

One last point. When you hook your opponents leg do not lift it up. If you do this you are supporting him to a certain extent. The idea of the throw is to take away his support. Aim to keep your reaping foot fairly close to the mat.

A similar throw against this wide leg stance is to use the right leg and foot against the opponent's right leg. This means shifting his weight over his right leg. This is called ko-uchi-gari.

2007-10-25T13:14:00.001-07:00

To do this I swing my head and shoulders round my right. Compare this position with the starting position for the throw. Getting a man to spread his legs is not so difficult. If you attack strongly several times with a forward throw - a hip throw for example - the man will start to brace back and spread his legs. A sudden swift change of direction using o-uchi-gari will be effective.

Another example is when you try pulling the man forward. If he resists this movement he will usually start pulling back with legs spread wide in the manner of a tug-of-war. Once again a sudden change to o-uchi-gari should succeed.

2007-10-24T09:48:00.000-07:00

With your right hand which is holding the collar, bear down with all your weight over the leg you are taking away. Your left hand should contribute to this action by pushing your opponent's arm and upper body in the same direction. One important point to remember is the direction of the throw. You are throwing your partner backwards and down. This means that when you are actually doing the throw you should be moving in those directions too (forward and down).
If you are very fast and catch your man completely on the hop with his legs spread wide he will collapse backwards instantly. This is not often possible. It is usually necessary to complete the technique by bearing down on the opponent's left shoulder all the way to the mat. It is not necessary to fall on the opponent. Your hands still holding your partner's jacket pin him to the ground and should be used for preventing your body crushing into his. Note the position of my head and right shoulder. After I have got the man toppling backwards it is necessary to guard against an effective counter for this throw.

2007-10-23T08:31:00.000-07:00

Stand in the natural posture with your partner bracing backwards with his legs spread wide. We will assume for the minute that you have got your opponent into such a position. As you stand now it is not possible to stretch out your right leg to hook the inside of his. Starting with the right foot take a short pace forward followed by a similar short step with the left. This will bring you in closer and within range. Stretch out your right leg and with the back of your heel and lower calf sweep round in a small circle until you hit and reap away the opponent's left leg.

Ashi-Waza (Leg-Throws)

2007-10-21T03:40:00.000-07:00

O-uchi-gari (major inner reap)

When a man stands with his feet fairly wide apart his weight and balance will be evenly spread. The idea of this throw is to take one leg away suddenly causing him to fall over. This is not so easy as it sounds. A man sensing that you are going to reap one of his legs away will either close his legs or shift his weight to his other leg. The essence of this throw is to catch him with his legs spread wide and in the actual execution of the throw make sure that his weight is mostly over the leg you are hooking away.

2007-10-19T03:46:00.001-07:00

This is because my experience has shown that the methods I describe actually work in top competition which is the ultimate test of technique. Body mechanics and theories of 'what should work' are not taken into great consideration.

One reason for this is that surprise, which plays an enormous part in judo, can help a man win from a very inferior position. It may be possible to say that such and such a position is the best mechanically but if this position gives one's opponent a chance for an easy counter or block it will be of little use. We attempt what we can get.

This is a diagram of throwing directions against an opponent standing with his feet about shoulder width apart facing you. These directions will often be mentioned in the description of throws.

Note that most throws are in a direction which is usually against an opponent's weak point. Try not to stray from these directions as you might be trying to throw a man against his strong point.

Throwing Techniques

2007-10-17T00:32:00.000-07:00

There are forty basic throws. In this section I will describe the ten most efficient ones. Throws can be divided into leg throws, hip-throws, hand-throws and sacrifice throws. Starting with leg throws I will illustrate some from each section in the above order.

The throws which I shall describe will, in some cases, differ slightly from the standard text-books on judo.

2007-10-15T23:20:00.001-07:00

A little man practising with a big man must rely on his speed and stamina and try to outmanoeuvre his larger partner. The bigger man, being slower, must rely on his strength and weight to anchor his wily partner on one spot so that he can pick him off.

Most throws can be done with the two men standing almost stationary providing that there is not much weight or strength difference between them. On the move it takes a lot more accuracy but they are more successful as they combine both the thrower's and defender's impetus and weight.

2007-10-15T00:31:00.001-07:00

If your partner doesn't know what you are going to do next it will upset his attacking plans. It is also essential to be able to change your weight from foot to foot. Therefore don't stand with your feet spread wide or close together.

Stand with the feet shoulder width apart and the body upright. When moving about try to keep roughly to this distance. Do not cross one foot in front of the other when turning round. It is very easy to trip somebody with crossed legs.

The extent to which you will move around will depend upon your height, weight and temperament. In general the big men are slow and the little men fast. However, a big man may meet someone even bigger and the small man someone smaller. In which case it is necessary to change the tempo of attack, etc.

2007-10-11T23:34:00.001-07:00

If a man is moving backwards then push him just a little faster than his own movement. Then when you get some forward reaction pull harder than he is pushing you. This can be done from front to rear or from side to side or a combination of all four. The actual time during which a man will be doing what you want will be very short so that it is necessary to attack immediately the opportunity presents itself.

As for your own movements, try to make them unpredictable. Change direction as often as possible in any random combination.

Moving around

2007-10-10T00:34:00.000-07:00

Having completed a few of your basic lessons your instructor should get you on to 'free practice'. This is where you try to put into actual practice all you have learnt against an attacking and defending partner. This is where the beginner is surprised to learn that the throws which seemed so easy to do against an unresisting partner now seem impossible. This is where knowing how to move round the mat comes in useful. The beginner will be shown that for most throws there is a particular position in which his partner's feet and body should be in. Some throws depend upon whether the opponent is upright or crouching over, moving forward or scuttling back. An inexperienced man will in the beginning be in a bad position but it doesn't take long to learn how to keep out of trouble and this is where it is essential to know how to manoeuvre your opponent into a suitable position for throwing. It is not usually possible to make a man move as you want. If, for example, you tried to make a man step forward with his right foot by stepping back with your left foot and pulling him forward with your left hand the chances are that he would realize what you were after and do the exact opposite. This gives a clue, however, for action. If you want a man to step forward push him backwards. In many cases he will react against your push and come forward.
However, if you make your push too hard and obvious, the opponent will realize instantly what is happening and use your own pushing action for his forward throw. The art in moving is not to make your manoeuvering obvious.

Holding your partner

2007-10-08T23:09:00.000-07:00

If you are right handed, grip opponent's left lapel at about your own shoulder height with your right hand. If you are tall or your opponent is very small stick to this rule about shoulder height. It can be of great advantage to hold up high around the collar at the back of your partner's neck. The left hand holds the opponents sleeve halfway on the outside. There should be no slack but with the cloth gathered up until it is tight on the opponent's arm. There are several variations on holds. The standard hold is best as it gives maximum control of the opponent. The body should be slightly inclined to the right with the right foot forward. Left handers should follow these instructions substituting left for right, and right for left in all cases.

Exercise 4

2007-10-07T00:53:00.000-07:00

is possibly the closes one can get to an actual throw. With a partner stand as in plate 152. The man standing grasps his kneeling partners sleeve and trouser at the knee and pulls up sharply thus lifting his partner up and spinning him quickly on to his back. The man who is being spun over uses his free arm to beat the mat. The force of this exercise is then gradually increased. There are several breakfall exercises. The best one is to take an easy fall and, bearing in mind the important points about the head and arms, get one's partner to gradually increase the force and speed of the throw. As this happens naturally from the first lessons on throws it is wise not to waste much time on the exercises. They should occupy no more than half of your first lesson with perhaps one or two revision periods in the second and third lessons.

2007-10-03T00:28:00.001-07:00

After a few attempts at No. 2 exercise stand now not quite upright but with a bit of a crouch. Fall slowly backwards and to one side and roll into the mat. Do not hold the body stiff as a board or too limp. In this case where the body is falling to the side only one arm is usedfor beating. In most throws it is only possible to use one arm. However, this is sufficient. As the beginner gains more confidence he can do this last exercise with more gusto until he is almost throwing himself off his feet backwards.

2007-10-02T00:50:00.001-07:00

The next step is to crouch down, then slowly falling backwards, roll into the mat. The head must be kept near the chest right from the beginning. If the head is slack when thrown it will snap back and hit the mat. The other natural tendency is to use the arms as supports. This must be avoided. The beginner must get used to keeping his head out of harms way and using his arms only for beating.

2007-09-30T03:47:00.001-07:00

Breakfalling is quite a simple business and shouldn't take much time to master. The following are few exercises to be mastered before taking an actual throw.

1. Lie on the back, head up off the mat with the chin almost touching the chest, arms held across the body. Now starting with either arm beat the mat with the whole arm down to the flat palm and then with the other arm and so on alternately. Try to get a slight roll to the side which you are beating. The idea of beating the mat is to absorb some of the shock that the back takes. In a heavy throw the arm hits the mat as hard as possible. The arm should not be too rigid or too limp but with just enough firmness to hit the mat hard without damaging the elbows. The position for starting and beating the mat can be seen in plate 151. This is quite a simple exercise and can be learnt after a minute or two.

Ukemi

2007-09-29T04:13:00.001-07:00

(breakfalls)

The art of falling is, in most cases, letting the broad expanse of the back take the shock of the fall. With this there are two important points to remember. The first and most important is keeping the head tucked in to avoid it banging the mat. The second is to not use the arms for saving one's position. For example, when a beginner takes up skating and his skates fly out from underneath he will drop down on his backside with both arms stretched out backwards to stop his upper body and head from hitting the ice. This is dangerous because if the fall is hard all the joints in the arm and shoulder could suffer injury. In this case it is better to keep the arms out of the way, with the chin tucked in and let the curve of the back take the impact.

2007-09-28T01:59:00.000-07:00

Sixth Dans and above may wear black belts if they wish and generally do so except for formal demonstrations. The top international competition men are usually 4th Dan and they acquire higher grades as they grow older through knowledge and service to the sport. The club you join should have a proper judo mat and will provide a judo kit. If these are not available some surface soft enough to absorb a heavy throw is necessary with some loose strong clothing tough enough to take a lot of pulling. You will then be ready for your first lessons in Judo.

Starting Judo

2007-09-25T22:25:00.000-07:00

The best way to learn judo is at a reputable club. If you have difficulty in finding a local club the British Judo Association will advise of your nearest one. It is also advisable to check with the BJA about your instructor. There are many charlatans professing to be judo experts who will tell you they are such and such a black belt.

Grades in judo are awarded for ability and progress through various coloured belts and then through Dan grades. They are:

6th Kyu white 3rd Dan black
5th Kyu white 4th Dan black
4th Kyu white 5th Dan black
3rd Kyu white 6th Dan red and white
2nd Kyu white 7th Dan red and white
1st Kyu white 8th Dan red and white
1st Dan white 9th Dan red
2nd Dan white 10th Dan red