arena fighters

noreply@blogger.com (deux) — Wed, 26 Nov 2008 15:08:00 +0000

„Však Rhodan dobře ví, proč nám ho nechal tady," souhlasil Rosberg a vykročil s Toffnerem ke stolu. Posadili se; „Betty Toufryová si myslí, že během následujících dní by měl odletět nějaký větší transport na Arkon. Doufejme, že tentokrát už odletí s ním."
Měl na mysli Rhodana a jeho sto padesát mužů, kteří Čekali namaskovaní jako Zaliterané ve sběrném táboře Arkonidanů. Poda¬řilo se jim dostat do rukou klíčové pozice v arkonidské flotile. Nyní čekali i s ostatními Zaliterany ovšem většinou to byli ne¬dobrovolně najatí vojáci na transport na Arkon. Tento transport měl představovat v podstatě trojského koně. Pozemšťané byli bo¬jovníky, kteří se v břiše tohoto koně schovávali před Arkonem.
„A proč by neměli?"
„Dnes bylo odvezeno padesát tisíc vojáků, Toffnere Ale Rhodan a naši lidé zůstali tady. Máte vůbec tušení, kolik Zaliteranů už Arkonidané odvlekli?"
Když Toffner zmlkl, Rosberg se zeptal, aby změnil téma; „Co na váš návrh říká Hhokga?"
„Vyhledal jsem ho hned, jak jsem přišel do Largu. Byl trochu skeptický, ale pak ho přesvědčily naše vynikajícím způsobem na¬podobené průkazy, které dokonce nesou podpis admirála Caluse. Karavana bude dnes u jeskyní a zítra už může plně naložená vy¬razit zpátky do Tagnoru. Za tři dny by tu mohla být."
„To je ovšem kritické!" řekl major Rosberg. „Měli bychom ji doprovázet, dřív než ji zastaví roboti na okraji města. Snad by se nám mohlo podařit získat nějakého arkonidského důstojníka, který by nám pomohl. Můžeme mu nasadit hypnotický blok. Bude pak dělat všechno, co po něm budeme chtít. Přiveďte sem některého. S jeho pomocí dostaneme karavanu bezpečně do měs¬ta. Pod ochranou noci pak bude jednodušší zavést ji do kata¬komb."
Jeremy si opřel bradu. „Žil jsem tři roky jako jediný Pozem¬šťan na Zalitu a cítil jsem se sice osaměle, nicméně bezpečně. Dnes už nejsem osamělý ale nemyslete si, že se cítím nějak bezpečněji."

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 09 Oct 2008 07:13:00 +0000

Zaliterané stáli nebo posedávali všude kolem a zvědavě na něj pohlíželi. Jeden mu vykročil v ústrety. •
„Tak jak, Toffnere? Čeho jste docílil?"
Tento muž nemluvil obvyklou zaliteranštinou, nýbrž čistou an¬gličtinou. A Garak se najednou jmenoval Toffner. Jeremy Toffner byl kosmický agent Země.
„Všechno je jasný, majore. Náš přítel Hhokga sestaví v Largu karavanu a pošle ji na poušť. Respektive, jak se tak na to dívám, už ji patrně poslal. Dnes večer by mohla dorazit do jeskyně. Musí projít údolím a potom zahnout sto kilometrů na sever. V horském kotli už je očekávána."
Major Rosberg, odborník na transmitery ve Sluneční bezpeč¬nostní službě, spokojeně přikývl. „Výborně! Včera jsem odvysí¬lal hyperzprávu pro čekající CALIFORNII. Křižník vysadí poža¬dované zboží a předměty včas."
V pozadí podzemního prostoru se něco pohnulo, pak se kdosi blížil. Onen kdosi byl vysoký asi metr, celý chlupatý a vypadal jako obrovitá mys se Širokým ohonem bobra. Bytost se před sku¬pinkou mužů postavila na zadní a pištivým hláskem oznamova¬la: „Tak to už je načase, abysme zapojili transmiterovou přijímací stanici v jeskyních?"
Major Rosberg a Toffner přikývli.
„Správně, Gucky," dal Rosberg podivné bytosti za pravdu. „Ale zítra ráno by to taky stačilo. Můžeš pak s tou trojicí skočit."
Pojem skákání se vztahoval na Guckyho schopnost teleportace. Tento myšob byl vsak zároveň také telepat a telekinet. V pod¬statě to byl vůbec nejschopnější mutant Sluneční říše.
Vycenil velké hlodáky, přátelsky se zašklebil a pak se poma¬lým krokem vracel do kouta. Toffner se za ním pobaveně díval.
„Kdybychom neměli Guckyho, ztratili bychom spoustu času," konstatoval. „Kromě toho by všechno bylo podstatně nebezpeč¬nější."

noreply@blogger.com (deux) — Tue, 07 Oct 2008 06:28:00 +0000

A pak najednou věděl, co to je.
Byla to vozidla, jaká se používala k transportu zboží na pouštiTakže musel narazit na noční tábořiště nějaké karavany.
Rhog se zastavil. Karavana? Tady, tak vysoko na severu? Cesta vedla přece ještě dobrých sto kilometrů dál na jih. Proč by měla nějaká karavana vážit takovou okliku jen proto, aby přenocova¬la?
S touhle karavanou nebylo něco v pořádku, to pochopil hned.
Pravačkou sevřel rukojeť zbraně a k ohni se už přibližoval opa¬trněji. Nakonec se jen plazil.

Vtom za ním zazněl přísný hlas: „Na tvým místě bych se zasta¬vil a hezky bych zvěd obě ruce nad hlavu, kamaráde. V nocí je příliš nebezpečný plížit se k cizímu táborovýmu ohni."
Rhog strnul. Pomalu a opatrně vytáhl pravou ruku z kapsy a zvedl ji nad hlavu společně s levačkou.
Kdosi k němu zezadu přistoupil a sebral mu paprskomet. „Hodnej chlapeček. A teď bys nám měl vysvětlit, proč se touláš v noci po poušti. Chvíli o tom přemejšlej, aby to znělo věrohodně. No, jdeme!" • ,
^ A ^
Město Tagnor se podobalo válečnému tábořišti. Člověk všude potkávat hlídky Arkonidanů. Kdo nebyl vybaven patřičnými do¬klady, musel počítat s tím, že bude zatčen. Na chodnících bylo jenom málo mužů.
Napravo od Široké ulice, která vedla k trychtýřovitému paláci Zarlta, stála veliká, nicméně opuštěná aréna. Už dlouho se v ní nekonaly žádné hry, přestože její správce nebyl Arkonidany po¬volán do války. Správce Garak se očividně mamě snažil sehnat pro arénu nějakou divokou zvěř a gladiátory.
Právě se vrátil z Largu, kde zařizoval záležitosti, které by doce¬la určitě zajímaly admirála Caluse. Garak pospíchal do svého podzemního úkrytu, umístěného v katakombách pod arénou. Opatrně se rozhlížel, než zmizel v široké chodbě, která vedla do hlubiny.
Byla tam tma, musel zapnout malou svítilnu, aby neminul správnou odbočku. Pak konečně stál před tajnými dveřmi. Na hladké skalní stěně nebylo nic poznat, ale stačil tlak plochou dlaní, aby stěny uhnuly. Garaka zaplavilo světlo, zatímco za se¬bou opět zavíral.
Stál v rozlehlé skalní komoře, umělými zasténám! rozdělené na několik prostorů.

noreply@blogger.com (deux) — Mon, 11 Aug 2008 10:11:00 +0000

Ale zavládlo ticho a tma přebírala úplnou vládu nade dnem. Postupem času se přece jenom začalo objevovat světlo, které vy¬dávala hvězdokupa M 13. Noční nebe bylo poseto hvězdami a najednou jich bylo tolik, že dokonce vrhaly stíny.
Nebylo slyšet vůbec nic, takže se patrně zmýlil.
Rhog znovu vykročil. Levou rukou klouzal po skalní stěně, ale nenacházel ani stopu po jeskyni. Říkal si, že se měl po nějakém takovém provizorním ubytování podívat dřív, než se setmělo. Ted se mohlo stát, že bude muset putovat ještě několik hodin.

Pak ale málem klopýtl. Ruka najednou nenarazila na žádný od¬por. Našel rovnováhu a zůstal stát.
Skalní stěna ustoupila, ale o pět metrů dál znovu pokračovalaTěch pět metrů však...
Rhog už téměř nedoufal, že by našel jeskyni nebo nějakou soutěsku. Upravil si batoh a vklouzl do úzké soutěsky. Myslel si, že bude brzy na jejím konci, ale pak zjistil, že tomu tak není. Stěny se sice zúžily až na čtyři metry odstupu, ale pak se znovu roze¬stoupily. Dokonce velmi. Rhog už je nenahmátl ani neviděl, přestože venku díky novým hvězdám bylo přece jen větší světlo.
Před ním se, jak rozpoznával, už netyčila kolmá skalní stěna, ale rozprostírala se Široká rovina, která připomínala skalní kotel. Nahoře nad hlavou viděl kulatý výřez s tisíci hvězdami.
Toto údolí mělo v průměru určitě takových pět set metrů. A ne¬viděl támhle naproti oheň?
Musel hořet v nějaké jeskyni, protože dokonce viděl i stíny.
Rebelové?
Přátelé? ,
Jeho srdce se najednou naplnilo nadějí. Zapomněl na veškerou opatrnost a zamířil si to přímo k probleskujícím plamenům ohně. Musel si přiznat, že si tato skupina našla vynikající úkryt. Pří¬stup k němu objevil čistě náhodou.
Napravo od něj se zvedaly jakési stíny. Připadaly mu příliš pra¬videlné, aby to byla skála.

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 07 Aug 2008 12:33:00 +0000

Napravo od něj se až k obzoru táhla poušť. Vypadala nekoneč¬ně. A přece na jejím konci leželo největší město Zalitu se svými třiceti miliony obyvatel a největším kosmodromem planety.
Rhog se zdržoval těsně při okraji pohoří, aby se mohl co nejlé¬pe skrýt, pokud by se objevila stráž Arkonidanů. Celý prostor nad Zalitém byl totiž neustále kontrolován z bojových lodí ve¬třelců. Několika skoky by se vždy mohl dostat do nějakého úkry¬tu za nejbližší balvan. Uvažoval, že by snad bylo lepší putovat v noci, ale to by ztratil mnoho Času. Kromě toho by v noci mohl "narazit na některou z nočních šelem, takových, které se používa¬ly i v bojové aréně. Jednou viděl, jak jedna z těch kočkovitých příšer roztrhala na kusy gladiátora. Od té doby arénu nenavštívil
Nastalo poledne, potom večer. Vyhledal jednu z četných jesky¬ní, aby v ní strávil noc. Podle svého vlastního odhadu urazil bě¬hem dne takových čtyřicet kilometrů. Zbývaly mu ještě čtyři,

možná jen tri dny, a byl u cíle. Potom mu stačilo jenom putovat po cestě směrem k západu, aby se mu podařilo připojit k některé z karavan. Určitě by se ho nikdo neptal, co chce v Tagnoru dělat. A že by ho pak Arkonidané napadli tady někde v poušti, to se nedalo čekat.
Spal neklidně a v nocí se probouzel, protože se mu zdálo, že slyší nějaké zvuky. Konečně se před vstupem do jeskyně začalo rozednívat a Rhog si připravil prostou snídani, aby se znovu vy¬dal na cestu. V jeho srdci narůstala touha stát se hrdinou svého lidu a vysvobodit Zaliterany z područí zlého admirála Arkonidanů. I kdyby přitom přišel o život...
Toho dne urazil více než šedesát kilometrů, ale cítil, že si bude muset odpočinout trochu déle, pokud se nechce hned dalšího dne ráno někde zhroutit. Chyběl mu trénink.
Už se stmívalo, když začal hledat vhodnou jeskyni Ohmatával skalní stěnu, podél které putoval, v naději, že objeví nějakou prasklinu, ve které by se mohl prospat, aniž by tím riskoval, že ho objeví nějaká šelma. Vpravo zhasínaly poslední paprsky za¬padajícího slunce Hvězdy vydávaly jenom slabé světlo. Nikde nebyl vidět žádný měsíc.
Rhog se zastavil. Neslyšel náhodou nějaký zvuk nezdálo se mu to? Neznělo to jako funění nebo jako Škrábání drápů o skálu? Stál bez hnutí, opíral se o skálu a naslouchal. Jako sama od sebe mu malá zbraň vklouzla do dlaně. Dříve než by padl za oběť ně¬jaké Šelmě, určitě by střílel.

noreply@blogger.com (deux) — Fri, 01 Aug 2008 19:14:00 +0000

Bylo chybou i po dlouhých jednáních poslat přece jenom Rhoga, aby vykonal plánovaný atentát. Znal Tagnor a všechny úkry¬ty nejlépe ze všech a neustále tvrdil, že má dobré styky v Zarltově paláci, protože někteří jeho přátelé tam slouží jako stráž¬ní. S jejich pomocí by mohl získat cenné tipy ohledně pobytu admirála ve městě.
Největší chyba spočívala ve skutečnosti, že se v Calusovi chystali odstranit přítele Zalitu. Ti, kteří se vyhýbali válce, ne¬mohli samozřejmě tušit, že to tak je, protože přemýšleli příliš lo¬gicky
Potřebovali celý den, aby pozměnili Rhogův zevnějšek. Sice to bylo tak, že ani stáří nedokázalo Zaliterana zachránit před odve¬dením do arkonidské armády, ale mladý muž by byl přece jen příliš podezřelý. Změnili Rhogův pas a dali mu jiné jméno. Maji¬tel pasu by pak byl podle věku a popisu možná Rhogovým dě¬dečkem. Další potíž představovala cesta do Tagnoru. Podzemní dráhy nesměly být použity, protože byly neustále kontrolovány. Žádné vlastní vozidlo neměli rebelové k dispozici. Takže zbýva¬la jenom cesta karavan, vzdálená dvě stě kilometrů jižně. Tam snad bylo možné, že by ho někdo vzal s sebou.
„Budeš muset jít po svých," konstatoval Cagrib a kroutil hla¬vou. „Snad to zvládneš. Nemůžeme riskovat jediný kluzák, který máme k dispozici. Představuje naši jedinou možnost spojení s vnějším světem."
„Mohli byste mě přece vyložit před Tagnorem," navrhoval Rhog.
„A možná tím ztratit kluzák?" Cagrib zavrtěl hlavou. „Kromě

toho by rychleji objevili tvou stopu. Ne, budeš muset volit tu těž¬ší cestu. S nějakou karavanou se ti podaří dostat se do města pod¬statně nenápadněji. Lepší možnost nevidím."
Rhog nakonec souhlasil.
Tři dny po krátkém rozhovoru na vrcholku hor se vydal na cestu jako osamělý poutník. Namířil si to k jihu, směrem k měs¬tu. V údolí táhly obchodní karavany. Jejich nejčastěji používaná cesta se nacházela dvě stě kilometrů daleko.
Tagnor byl vzdálen pět set kilometrů. Na opačné straně vrchol¬ků hor leželo město Larg. I tam měl Rhog přátele, ale nevěděl, jestli už nebyli naverbováni pro Arkon. Pomoc? Tu nemohl oče¬kávat a nechtěl s ní příliš počítat. Byl odkázán sám na sebe.
Narudle zářící slunce klouzalo přes vrcholky hor a stoupalo vzhůru. Malý vak se zásobou potravin ho tlačil v zádech. Ale ješ¬tě více ho tížila malá zbraň, kterou nesl v kapse. Nevěděl, jak se k ní jeho druzi dostali, ani se na to nezeptal. Pravděpodobně arkonidská zbraň. Malá zásoba energie této zbraně stačila na dva až tři smrtící výstřely. Potom byla bezcenná, pokud by nezískal náhradní zásobník.

Škola bojových umění

noreply@blogger.com (deux) — Wed, 30 Jul 2008 08:31:00 +0000

Obří rudé slunce se vznášelo na nebi a svítilo na pouštní kra¬jinu. Řídké suché křoví vrhalo jenom málo stínu. Písčitá země se zvolna zvedala a měnila ve skálu, potom přešla v ostře stou¬pající svah pohoří. Kdo se na tuto souvislou skalní stenu díval od západu, při nejlepší vůlí si nedokázal představit, že by v ní našel soutěsku, která by vedla do údolí, nebo kterou by mohla projít karavana obchodníků. Moderní karavana, pochopitelně, se zbožím naloženým na pásových nákladních vozech.
Ale na Zalitu, čtvrté planetě slunce Voga, nevládly časy míru. Ovšem ani tu nezuřila válka. Stačilo, že se planeta nacházela v blízkosti sluneční soustavy Arkonu. Co znamenaly tři světelné roky?
Hvězdná říše Arkonidanů, řízená gigantickým počítačovým mozkem, potřebovala vojáky. Rekrutovala je z koloniálních svě¬tů, jejichž obyvatelé se báli postavit Arkonu na odpor. A Arkon posiloval svou mocnou válečnou flotilu, aby mohl zaútočit proti neznámé, více než třicet tisíc let vzdálené planetě, jejíž jméno však neznámé nebylo: Země!
Všude na Zalitu se našla spousta úkrytů, do kterých se schovali bojeschopní muži, aby unikli jednotkám Arkonidanů. Tam žili a čekali. Nevěděli, kdy se budou moci opět vrátit do svých domo¬vů, ale měli dost času. Přátelé je zásobovali potravinami a starali

se o ně. Zaliterané se vsak neodvažovali zorganizovat otevřenou vzpouru. Příliš dobře věděli, že mají ve srovnání se superloděmi Arkonidanů, které byly většinou obsazené roboty, jen slabou vesmírnou flotilu. Kromě toho nebylo spolehnutí na jejich Zarlta Kosoku. Tento mezitím už starý vládce Zaliteranů slepě poslou¬chal Arkon, protože mu nic jiného nezbývalo.
Vysoko nahoře na jednom z vrcholků hor stál mladý muž a dí¬val se do kraje. Jeho pohled směřoval k městu Tagnor, což byla metropole planety. I v Tagnoru nyní vládli hlavně Arkonidané a jejich roboti. Na městském kosmodromu stály záchytné tábory pro Zaliterany, kteří byli povoláni do nucené služby. Odtud byli rekruti odváženi na Arkon, kde byli vyškoleni a rozděleni.
Zástupcem Arkonu na Zalitu byl arkonidský admirál Calus, schopný a moudrý muž, zároveň však hrubý a brutální, pokud Šlo o to, aby splnil rozkazy počítačového Regenta
Veškerá nenávist Zaliteranů se soustředila právě na tohoto jed¬noho Arkonidana.
Osamělý strážný na vrcholu hor hleděl k západnímu horizontu, za kterým leželo jeho mateřské město Tagnor. Muž pátral po roz¬lehlé poušti, ale nezaznamenal žádný podezřelý pohyb. Občas spatřil nějaké zvíře, které se páslo na řídké trávě, ale to bylo všechno.
Stál na malé skalní plošině, obklopené nízkou zdí. Zaliteran se podmračeně díval. Jeho skupina měla zatím štěstí. Skládala se ze zhruba dvou set mužů. Spojila je náhoda a nyní byli rozhodnuti zůstat spolu tak dlouho, než Arkonidané opustí Zalit.
Trhl sebou, protože od pěšiny ve skalní stěně zaslechl nějaké zvuky, ale pak se uklidnil. To musel být muž, který ho šel vystří¬dat. Skutečného vůdce skupiny si nevolili, řídili se rozumem,a podle něj si zařizovali život. Avšak muž, který ho přicházel vy¬střídat jmenoval se Cagrib by se určitě stal jejich Šéfem, kdy¬by nějakého volili.
„Jsi rád?" zeptal se Cagrib, když zabočil kolem skalního vý¬

čnělku a přesvědčil se, že Je všechno v pořádku. „Doufám, Rhogu, že ses tady nenudil."
„Pod šírým nebem se nenudím nikdy," vysvětloval osamělý strážný a zavrtěl hlavou. „Dokud je pěkný počasí..."
„Máme nové zprávy," klidně ho přerušil nový muž. „Znovu promluvilCalus."
Admirál Arkonidanů hovořil na obrazovkách Zalitu denně a oznamoval drastická opatření, pomocí nichž chtěl dospět k cíli.
„Už se mají do služby hlásit i starší muži. Před Arkonidanama není nikdo v bezpečí."
Rhog zamhouřil oči. „My jsme v bezpečí, ale stačí to? Není snad málo, že pouze přihlížíme, jak jsou naši krajané odvlékáni ,do otroctví? Proč nic neděláme?"
Cagrib přimhouřil oči. „A co bychom měli dělat? Myslíš, že by k něčemu vedlo, kdybychom Caluse zabili? Už jednou jsi něco takového řekl. Copak nevíš, že by okamžitě poslali někoho jiné¬ho, někoho, kdo by byl možná ještě přísnější? Co bychom tím získali?"
„Nevím, vážně nevím Pořád si ale myslím, že bychom neměli jenom přihlížet. Měli bychom něco podniknout, i kdyby to bylo jenom kvůli tomu, abychom našim lidem ukázali, že nejsou sami."
Cagrib se zahleděl k jasnému nebi. Na obzoru bylo vidět pár mráčků, jako by se chtěly seskupit k dešti. ; „Takže Calus.. Snad bychom ho opravdu měli zabíti Promlu¬vím si o tom s ostatními. Nemělo by být těžké poslat někoho z nás do Tagnoru..."
„Půjdu já!" nabídl se Rhog.
Ale Cagrib odmítl. „Ne, Rhogu, ty máš příliš horkou hlavuVyptávali by se tě a Arkonidané se vyznají ve výsleších, to mi věř. Ještě chvíli počkej. Musíme si to ještě jednou v klidu pro¬myslet."
Rhog přikývl a vykročil na úzkou stezku, která vedla dolů ^o

jeskynní skrýše. Už věděl, že udělali první krok. Konečně už ne¬čekali. Něco se stane! '
Netušil, že se skupina chystá udělat chybu, jaká vždycky stává na začátku katastrofy.

noreply@blogger.com (deux) — Tue, 08 Jul 2008 11:08:00 +0000

Conclusion

The amount of progress you will make depends upon the amount of effort you put into your judo. Obviously going to the judo club once a week will not get you along as fast as you would if you went three times a week. It is possible for a young man to get his black belt within a year providing he starts under the right instructor and trains really hard. However hard you do decide to train, I'm sure that you will enjoy judo. I have been doing judo for thirteen full years and I still manage to learn something new about this intricate sport every time I go on the mat. I wish you luck in your efforts.

Ju-ji-jime

noreply@blogger.com (deux) — Mon, 23 Jun 2008 07:29:00 +0000

(cross strangle)

An excellent opportunity for applying this strangle is when you are sitting astride your opponent. As quickly as possible thrust both hands down into the opponent's collar as deep as possible with the thumbs on the inside of his collar. As soon as you have got this deep grip, throw yourself to the side, clamp your man tightly between your legs and pull his head into your body. As you pull him in the crossgrip of your arms you should press into the side of his neck and make him submit. One point to remember is that the opponent even though he is underneath is in exactly the same position to apply the same strangle back to on you. Therefore try to beat him to it.

This ends the section on groundwork. I haven't included many techniques however the ones I have included are the essential ones. The beginner should practise all of them as often as possible until he can do them without dithering.

Kata-ha-jime

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 19 Jun 2008 09:39:00 +0000

(single wing lock)

This lock is applied against the same defensive position as the straight arm lock. In this strangle, insert your left hand under and round the opponent's head to catch his right side collar as deep as possible. As you do this thrust your right arm under the opponent's right arm and down past the back of his head. As you do this, lift his right arm up to apply pressure, pull up strongly with your left hand and shove your right arm deeper past the opponent's head. The thickening of your right forearm will gradually force the opponent's head into the lock. Keep the opponent close to your body and don't give him a chance to unravel his arm right.

Okuri-eri-jime (sliding collar lock)

noreply@blogger.com (deux) — Sun, 15 Jun 2008 07:55:00 +0000

Quite often your opponent will be on all fours in a defensive position. This gives an excellent opportunity for this strangle. Approach your opponent from the side thrusting your left hand under his chin catching his right collar deep on the other side. As you do this swing your
right leg over the opponent's body and roll over to his right side clamping his body tight between your two legs. As you start to roll over, thrust your right arm under the opponent's right armpit to catch his left lapel. You should now be as in plate 198. To apply the strangle, pull up sharply with your left hand against the opponent's throat. At the same time lock the opponent's body tightly with your legs and pull down with your right hand in the opposite direction to your left hand. Providing you have inserted your left hand deeply in the opponent's collar, the resulting leverage against his throat will cause him to submit. It is essential to get the left hand position as quickly as possible.

Shime-waza

noreply@blogger.com (deux) — Tue, 10 Jun 2008 06:04:00 +0000

(strangles)

This method of scoring can be done in two ways. Either by cutting off the opponent's wind or the blood to his head. Both take only a few seconds to make a man unconscious. I will describe three methods as actually done in practice.

Ude-garami

noreply@blogger.com (deux) — Sun, 08 Jun 2008 06:52:00 +0000

(entangled arm lock)

It often happens that when you try for the scarf-hold your partner will not let you encircle his neck. In this case a variation of the scarf hold is taken by holding under the opponent's left arm. This is a very powerful hold which gives many opportunities for locks and strangles. A good opportunity for the entangled armlock occurs when the opponent's arms flap about in his attempts to escape. If he should reach up for your collar let go with your left arm and catch the opponent's wrist. Push his arm down to the mat and bend it until you can thread your right arm through and catch your own left wrist.

From this position keep the opponent's arm bent and continue to twist the joint by pushing his hand down toward the mat and lifting his elbow. Keep twisting until he submits. This lock can be applied very quickly. Practise it many times until you can get the arm positions right without having to think which arm goes where.

Ju-ji-gatame (straight arm lock)

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 22 May 2008 09:21:00 +0000

This lock has been used with great success in competition. It can be done in various positions but I will describe the most usual position. Quite often in groundwork your opponent will end up in the defensive posture as shown with you kneeling close behind him. To apply the lock, first of all place your left thigh on your opponent's head, at the same time making your right hand into a ball, push it under the opponent's right arm and then catch your own left arm. Now swing your left leg over his head and tuck your heel into his neck on the left side.

Your right leg bends with the right foot tucked in under the opponent's body. At the same time as you swing your left leg over the opponent's head, start to fall back with the opponent's arm trapped in between your legs. Keeping his arm trapped between your legs start to put on the pressure by raising your hips off the ground. Carefully transfer your grip to his wrist and in combination with the raising of the hips pull his arm against the action of the joint until he submits. To get the right pull against the joint always pull in the direction of the little finger (the opponent's). Make sure that you trap the opponent's arm tightly between your two legs. Note the exact position of my legs in the plates.

noreply@blogger.com (deux) — Mon, 19 May 2008 09:22:00 +0000

Kansetsu-waza (armlocks)

There are two basic ways of applying the armlock. The first against a straight arm, is to straighten it a bit more against the joint and the second against a bent arm is to bend it against the natural range of the arm. In effect, this means that the arm can be locked no matter what position it is in and in fact there are innumerable ways of applying arm locks. I shall describe just two, illustrating the basic methods. The beginner should remember these two basic ways and try to put them into practice at every opportunity.

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 15 May 2008 14:14:00 +0000

Kami-shiho-gatame (upper four quarters)

Throw your partner slowly with a shoulder throw so that he lands in front of you on the mat. From here drop to both knees resting your head, on your partner's chest, at the same time letting go with both hands and inserting them under both shoulders of the opponent and down until you catch his belt at both sides. Having caught his belt, pull it up sharply to his chest and clamp in tight with your elbows with the side of your head pressing down tight on the opponent's chest. This is the basic position. Depending on individual preference, you can either kneel with the opponent's head caught tightly between your legs as above or stretch out both legs resting slightly on one side of the opponent's body. As in the first hold, lock in tightly with both arms and keep the same relative positions if your partner moves.

Important points, keep your arms locked in tightly under both the opponent's shoulders and keep the side of your head pressed tightly down on his chest - not his stomach.

Yoko-shiho-gatame (side four holding)

Get your partner to step forward with his right foot and throw him with the ankle sweep using your left foot. Your opponent should land horizontally in front of you. From this position drop instantly down, with your chest bearing down on his. Release your left hand grip and insert it round his neck catching his collar. Pull in strongly with the left arm so that your left shoulder comes against the side of his head. Your right arm can hold in a variety of positions. In this case over the opponent's legs catching his trousers. As in the previous hold, the legs can either be up close in a kneeling position or stretched out straight. Use whichever is effective or comfortable. Study the plates for the positions of the head, arms and legs. There are several variations of this hold but this is the basic one.

Kesa-gatame

noreply@blogger.com (deux) — Fri, 02 May 2008 10:23:00 +0000

(scarfhold)

Move in for tai-otoshi. Do it slowly so that your man just stumbles to the mat in front of you, lying slightly at an angle.

From this position let go with your right hand, drop to the side of your opponent, putting your right arm round his neck. Pull his head up into your body and readjust your left hand grip so that you hold your opponent's right arm under your armpit. Spread your legs wide and keep your own head down. Do not relax your grip on his neck or his right arm. If your partner startsto move round in an attempt to get up, move with him so as to keep the same relative positions.

Should your opponents try to roll you over his body, shoot out your right arm to stop the attempt. Instantly resume your hold on his neck when his escape fails. Rest heavily on your partner's ribs with the part of your body under the armpit where the large back muscle called the latissimus dorsi sticks out. Keep this chest and back contact at all times.

Osaekomi-waza

noreply@blogger.com (deux) — Sat, 26 Apr 2008 05:55:00 +0000

(hold-downs)

It is not necessary, as in wrestling, to pin the opponent's two shoulders to the mat. The position of the man being held varies from hold to hold but in general he should be flat on his back and unable to get up. The man applying the hold must show that he is in control. In this section I will show holds as a continuation of a throwing technique.

noreply@blogger.com (deux) — Sat, 19 Apr 2008 08:01:00 +0000

Should he be tied so much that he can't move then he must shout his submission. Needless to say the man applying any lock or hold must do so with care, be aware of any signal of submission and release his lock or strangle instantly. There is a tendency for judomen to neglect groundwork. On the other hand, there are one or two rare individuals who specialise in groundwork. It is noticeable that all the judo champions are very skilful at groundwork. The all- round judomen should be at home either standing up or down on the mat.

Therefore any opportunity for doing groundwork should be taken so that it becomes a habit. Should your opponent stumble, never be content to let him stand up again. As he stumbles, dive in immediately for a strangle or a lock.

Shortly after I won my black belt 1st Dan, I injured my ankle rather badly and was unable to do any standing judo for six weeks. I used this time to do nothing but groundwork. When my ankle had got better I found that I had gained a considerable edge on the ground over my fellow
1st Dans. This helped me to win many contents and got me a reputation as a 'groundwork man". Since that time I have paid a lot of attention to groundwork technique and have won many contests on the ground. One interesting effect of having such a reputation is that it restricts your opponents' throws considerably. He won't attack with anything that can be easily countered or blocked for fear of being taken down. This means that you can open up with your own attacks. As in the throwing section, there is a huge range of techniques on the ground and here are some of them.

noreply@blogger.com (deux) — Wed, 09 Apr 2008 09:28:00 +0000

Ne-Waza (Groundwork)

During practice or contests, there will be many occasions when one or both judomen will fall to the mat. This may be through an unsuccessful technique by the opponent or simply overbalancing yourself when trying to throw. In either case it is essential to continue the attack on the ground.

There are three ways of scoring on the ground. These are: to hold the man down for thirty seconds, to strangle him till he submits and to apply a lock on his elbow. It is possible to do arm locks and strangles when standing up but these are specialist techniques. Most locks and strangles

are done on the ground. A word of caution before describing these techniques. Some of them can be very painful.

When the man in a lock or strangle wishes to submit he must signal by tapping sharply two or more times on the opponent or on the mat, either with his hand or foot.

noreply@blogger.com (deux) — Mon, 07 Apr 2008 10:40:00 +0000

There is a tendency for beginners to move around with arms like iron bars in order to stop their partners moving in for an attack. This means they stop their inexperienced partners to certain extent but against a good man they have no effect. What is worse is that the man with the stiff arms will be unable to attack. His stiff arms will stop his own attacks. For best results move around with a loose upper body. Then, when necessary, snap into action to gain maximum impetus. Stiff arms will be a problem for the beginner so I'll describe a few methods of getting past them.

If you are a right-hander only, one of your opponents arms will pose a problem. For example, in harai-goshi as you pivot round to the left the opponent's left arm will be pushing you away. His right arm does not get in the way because you are turning into it. The easiest way to get past the left arm is to bring your right elbow and arm sharply down, breaking your partner's grip on your right sleeve. It will be necessary to let go to do this, but having broken the opponent's grip do not give him a chance to recover his grip, but instantly snatch a hold on his lapel and come in for the throw. There is nothing more unsettling for a 'strong-arm' man than to have his safe grip broken. Keep on breaking his grip attacking instantly as you do so. The opponent's right hand grip on your lapel can be broken by snatching the whole left side and arm back, pulling your left lapel as you do so. One final example is when you are holding underneath your opponent's two arms. To break through this grip suddenly lift up both elbows forcing the opponent's arms up and as you do so pull him forward sliding your shoulders under his arms. As you get under the man's arms turn in for your throw.

noreply@blogger.com (deux) — Wed, 02 Apr 2008 10:32:00 +0000

Hints on Free Practice

Practise all the techniques illustrated so far, as often as possible, on an unresisting partner standing still and then on the move. In randori (free practice) do not let an opportunity for a counter go by. Some people feel that counter-throws are not quite sporting! However, don't let this bother you!

Disregarding opportunities for a counter can become a habit which could easily lose you a contest. Also an attacker will have to sharpen up his throws if he knows a counter awaits them. This makes for all-round, lively judo. As soon as possible, practise your techniques on the move against a resisting and attacking partner.

This free practice is the best way to sharpen up all your techniques. Practise with as many people as possible as many times a week as possible. Try not to waste any time in practice. Do not move around doing nothing, wasting for an opportunity. Make opportunities with constructive movement. If you are not defending or countering you should be attacking or making an opening for an attack. Keep the arms loose. When an opponent attacks, brace suddenly for your defence and relax quickly as soon as the attack fails.

Tomoe-nage - O-soto-gari

noreply@blogger.com (deux) — Thu, 27 Mar 2008 10:40:00 +0000

Tomoe-nage - O-soto-gari

Having made a few strong attempts at the stomach throw you will often find that if you lift your right foot up as if you were going to make another attempt your opponent will brace strongly back. When this happens, slide your right foot over the opponent's right thigh step in close with your left leg and throw the man back with o-soto-gari. The roles can be reversed, ie, attack with o-soto-gari until you get your man braced strongly forward then suddenly throw yourself underneath him for the stomach throw.

This concludes the renraku-waza section. There are many more examples of combination attacks and a judoman can easily work out variation of his own.

The beginner should experiment to see what other throws he can use with his favourite techniques. They should as much as possible flow into each other. If the beginner finds out that he has to make a violent readjustment of position with lots of foot movements in between, then it is a good indication that it is not a natural combination technique. The techniques should blend into each other with a minimum of movement in between.

Tai-otoshi

noreply@blogger.com (deux) — Tue, 25 Mar 2008 10:53:00 +0000

Tai-otoshi - Tai-otoshi

This is not exactly a combination attack in that one does not move from this to a different throw. However, I am including it to give some idea of what can be done with just one throw. Having made an unsuccessful attack with tai-otoshi, you will often find the opponent stepping over your right leg. As he steps over, swivel round a bit to your left moving your foot in closer to your right foot then shoot out your right leg again in order to trip your partner. This in effect is exactly the same throw but from an adjusted position. If your opponent should again slip his right leg over your right leg, adjust the position and attack again and so on until you get him. With all these adjustments of leg position, keep the turning action of the arms constant. It is essential to keep your opponent bent forward. With the continued attacks your partner should be moving in a circle around you. A further example of continued attacks with one throw is when the opponent does not step over your right leg but just braces back. In this case one changes the attack by coming in at a different level. Having made the attack with tai-otoshi and met resistance suddenly, drop as low as possible. The sudden switch in the level of attack will often catch the opponent napping. In free practice experiment with your favourite throws and see if you can get some success with a sudden change in level.

noreply@blogger.com (deux) — Wed, 19 Mar 2008 12:21:00 +0000

O-soto-gari - Ko-soto-gari

Having attacked with o-soto-gari, your opponent will either brace strongly forward in which case you must retreat or he will attempt to counter with the same throw by turning slightly. As your opponent will often try for the counter ko-soto-gari makes an excellent counter to a counter. Attack with o-soto-gari and as your man starts to swing round place your right foot on the ground swing round with your left leg and sweep the opponent's left leg. With this counter do not change direction. As your first throw fails, keep moving in the same direction - that is to say to the opponent's right back corner - and as you sweep his supporting left leg try to drop his body in the same direction.

De-ashi-barai - O-soto-gari

If your timing is wrong with the ankle sweep, either your partner's leg will dangle in the air or it will be rooted on the mat. In either case do not wait or try to force the throw, move your sweeping right leg across for o-soto-gari and throw the man down. If you should stumble your opponent with de-ashi-barai so that he ends up on one knee, still carry through with o-soto-gari but lift the man up so as to get some impetus in the throw.

Harai-goshi - O-uchi-gari

Having attacked unsuccessfully with harai-goshi you will often find that your partner, in expectation of another attack, will be braced back with his legs spread wide. Make as if to try harai-goshi, turning slightly and pulling forward, then, as you feel your partner stiffening and pulling back, suddenly change the direction by pushing to the opponent's left back corner and hooking his leg away in o-uchi-gari. This counter can also be used for o-goshi and its variations.

Ko-uchi-gari - Seoi-nage - Ko-uchi-gari

Ko-uchi-gari was mentioned briefly with o-uchi-gari earlier. The reaction to ko-uchi-gari is to take the leg out of the way and back. As your opponent takes his right leg back place your hooking right leg on the mat close to the opponent and swing through for the shoulder throw. If this fails it may be because your man is bracing back against the forward pulling action of the shoulder throw in which case try for the ko-uchi-gari again. Ko-uchi-gari is a rear throw and the seoi-nage is a forward throw. The idea of this sequence is to use the opponent's reaction of defence so as to move from one throw to the other.